Kapela F.O.B. slaví dvacet let: Jednou jsme měli pocit, že přes pódium běhají stíny

Přední česká metalcorová kapela F.O.B. z Tábora oslaví v sobotu 26. září 20 let na hudebních pódiích. Stane se tak v rámci pravidelného festivalu Žižkův vraždící palcát v klubu Milenium. Kromě F.O.B, kteří zahrají i ve všech minulých sestavách, na oslavě od 18 hodin zahrají skupiny Mater Monstifera, Perfecitizen, Minority Sound, Poppy Seed Grinder a Desire for Sorrow. Dvacet let skupiny F.O.B. jsme zhodnotili s původním členem, baskytaristou Tomášem Corbow Kotrbou (38).

Dvacet let je dlouhá doba. To nevydrží ani leckterá manželství. Můžeš jako nejstarší a myslím, že jediný původní člen, tuto dobu nějak zrekapitulovat?
Pokud bych měl rekapitulovat naší historii, bylo by to asi jen nošení dříví do lesa. V celém svém znění je na stránkách kapely. Podle mého je na naší existenci nejdůležitější postupný vývoj. Ať už hudební či profesní. Za ta léta jsme měli dostatek času uzpůsobit naší činnost tak, aby nám stále přinášela radost a i jakousi satisfakci skoro splněného teenagerského snu. A že to není zrovna procházka růžovým sadem. Za úspěchem kapely není jen samotná muzika, ale i spousta dalších činností okolo, které na první pohled nejsou prakticky vůbec vidět. Člověk musí hodně obětovat a ne vždycky se to střetává s pochopením dalších stran. Proto byly v kapele personální změny. S každou ale přišla další šance posunout se dopředu, natočit další desku nebo zahrát na dobrém a velkém festivalu. Čas nevrátíš a nemyslím, že by bývalí členové o něco přišli. Holt si vybrali jinou cestu, než je ta s nástrojem po koncertech. A že je to někdy fakt řehole. Člověk taky nežije pořád jen s růžovými brýlemi na očích. Někdy to pěkně skřípalo, ale já vlastně teď už dokáži vzpomínat jen na to dobré. Jsem rád, že se podařilo zrealizovat i naše retro vystoupení teď na Žižkovi, takže fanoušci budou mít jedinečnou příležitost vidět FOB ve staré sestavě a slyšet staré songy. Některé jsme třeba už 15 let nehráli.

Jste s bývalými členy v kontaktu?
Se všemi sice nejsem v blízkém kontaktu, ale občas na sebe narazíme. Což je někdy i dost vzácnost, protože bydlí mimo Tábor. Ale svět je malý.

Jaký byl za tu dobu nejlepší a naopak nejposranější koncert? Kde všude jste hráli a kolik koncertů jste zhruba odehráli?
Vybírat z těch stovek koncertů ten nejlepší je strašně těžké. Někdy stojí technické zázemí akce za starou bačkoru, ale fanoušci jsou báječní a někdy je to naopak. Bizarností taky pár bylo. Teď jsem si vzpomněl na dva koncerty v Berlíně dva dny po sobě. To by třeba tady v republice šlo těžko zrealizovat. Jednou jsem měl na koncertě pocit, že se přes pódium ženou pravidelně jakési stíny. Jak paříš, nemáš moc času pozorovat prostor kolem sebe. Až teprve po koncertě mi zpěvák řekl, že lidi běhali přes pódium a skákali do davu před ním. Obecně si každý koncert užívám. Za dobu naší existence jsme objeli všechny naše sousedy a teď v říjnu chystáme tour po Maďarsku a Rumunsku. Nejhorší koncert byl paradoxně před nedávnem. Nějak to všechno vázlo, rozlaďovalo se, pořád selhávala technika, pak kytaristovi praskla struna a on to ve vší počestnosti chtěl odehrát do konce se vztyčenou hlavou. Jenže zapomněl, že jak se povolil tah, tak celá kytara byla totálně rozladěná. V životě jsme takhle rychle z koncertu v tichosti neodjeli.

Za dvacet let prošla kapela velikým vývojem. Vzpomeneš na to, jak jste začínali a jak se F.O.B. vyvíjeli, až do současné podoby.
Myslím, že u všech byly ty začátky naprosto stejné. Oblíbené kapely a touha je nějakým způsobem napodobit a být taky rockstars. Naštěstí jsme brzy z tohoto snu procitli a smířili se s realitou. I když je fakt, že na ní na koncertech dost často zapomenu. Pak už to šlo ráz naráz. Koupě nástroje a hledání spoluhráčů. FOB se vlastně zformovalo ze dvou rozpadlých skupin, takže nějaké, byť minimální, zkušenosti jsme už s hraním ve zkušebnách či koncerty měli. Ale hlavně jsme měli chuť se neustále posouvat a hledat další výzvy. To je asi ten pravý důvod, proč jsme dnes pořád aktivní a máme za sebou bohatou diskografii. Co se týče zkušeben, tak to je problém u prakticky všech kapel. Světe div se, a za ten div díky, nám se to nějak vyhlo. Vždycky jsme měli kde zkoušet a vždycky to byla jen naše zkušebna. Jen zhruba před 15 lety jsme byli asi půl roku bez prostoru, a to nám pomohlo sdružení Cheiron. Dík za to!

Jak bys tu nynější tvorbu charakterizoval?  
Jako velice energický a melodický death metal core. U nás bylo vždycky tak trochu nejasné, do jaké škatulky nás řadit. Každý z nás poslouchá trochu jinou muziku a při skládání materiálu nebereme na nějaké zatřiďování nejmenší zřetel. Myslím, že na všech našich nahrávkách je to znát. Každá je o něčem jiném, trochu tohohle a tam zase tamtoho, někdy možná až trochu na škodu, protože byly doby, kdy nám fanoušci vyčítali odklon od nabraného směru. Ale to je prostě vývoj. Možná na nás někdo i zanevřel, ale zase další a noví fanoušci přibyli. Snad ještě nejsme slavní rockoví dinosauři, abychom museli hrát pořád to samé, protože nic jiného od nich lidi stejně slyšet nechtějí.

Za 20 let asi publikum poměrně zestárlo, nachází si vás i mladí?
Určitě. Netroufám si teď tipnout přesné rozpětí mezi nejmladším a nejstarším fanouškem, ale myslím, že tam třeba i 40 let bude. Mladých je samozřejmě většina. S přibývajícími lety přibývají i starosti a pak tu muziku nějak tak odsouváš podvědomě do pozadí. Pak třeba přijedeš na festival a zjistíš, že se s tebou chce fotit celá rodina. A to je určitě velká satisfakce.

Vydali jste za tu dobu šest desek. Ta nejčerstvější vyšla tuším v březnu, můžeš ji nějak představit?
Aktuální nahrávka „…and foes have become our masters“ je více o melodickém deathmetalu, než ty předchozí desky. Řekl bych, že jsme se vrátili více ke kořenům, ale zároveň jsme udrželi moderní zvuk a produkci. Podle recenzí a reakcí fanoušků se ta deska hodně povedla. Osobně bych na ní samozřejmě předělal spoustu věcí, ale to je tak vždy. Nahrávku jsme opět vydali u našeho vydavatelství Metalgate a vlastně celá koncertní sňůra 2015-2016 bude věnována její propagaci.

Kdo je v současné sestavě benjamínek, kdo je největší prudič, kdo dříč a kdo největší bavič?
Ha!! Na to nemůžu odpovědět, protože bych sám sebe okamžitě pasoval do těchto rolí. Zkus trávit nějaký čas s partou kreténů v dodávce a zjistíš, že Dr. Jekyll and Mr Hyde je jen slabým odvarem. Mít fungující kapelu znamená fungovat dobře i po lidské stránce. Samozřejmě, jak už jsem psal výše, někdy to pořádně skřípe, ale touha jít za společným cílem lidi vždy sjednotí.

Jak bude vypadat oslava kulatých narozenin na nastávajícím Palcátu? 
Myslím, že fanoušci už v tom mají jasno. Upijí nás k smrti. Než se ale tak stane, zkusíme odehrát speciální set postavený na průřezu celou naší tvorbou. A i v původní sestavě. Se speciálně postavenou stagei a projekcí. Osobně si myslím, že k takovéto konstelaci už nikdy nedojde. Přeci jen, oslava 30 let je dost daleko.

Chtěl jsem dvacet otázek, ale radši to podělím než to podělám. Obligátní tedy na závěr. Co byste si přáli k narozkám jako kapela a co by sis přál ty jako "dědek"... 
Tak přání je vždycky mnoho, potřeb o dost méně. Asi nezbývá nic jiného než kapele popřát další úspěšná alba a neméně úspěšná tour. Vlastně můžu k dnešnímu dni konstatovat, že hrát bych mohl až do smrti, ale nesměla by to být už karikatura sama sebe. Mládí mi už s největší pravděpodobností nikdo nevrátí, ale ten elán si vzít nenechám. Takže hodně zdraví a ať to ladí! Uvidíme se v Miléniu.

Více v události na facebooku ZDE.

BIO:
Metalcorová kapela F.O.B. vznikla na podzim roku 1995 v pětičlenném složení, z něhož dnes už hraje pouze baskytarista Tomáš Kotrba alias Corbow. Už v roce 2001 měla skupina odehráno přes sto koncertů v ČR a Slovensku. Teprve v roce 2007 má skupina sólového zpěváka Petra Káška, bohužel ho z běžného života vyřadila tragická autonehoda. Přes těžké období kapela nelení, odehrává nespočet koncertl po festivalech jako Basin fire fest, Noc plná hvěz, Jim Beam fest na Slovensku nebo Kaltenbach fest v Rakousku. Videoklip k písni Frozen je v hitparádě televize Óčko i Pětka v pomeranči České televizi, kde se udržel tři týdny. Skupina odjela za rok 33 koncertů po ČR, Slovensku a Rakousku. V roce 2013 vychází album "Reap What You Sow" vychází jako příloha časopisu Spark. Celkově mají FOB šest plnohodnotných desek a několik demonahrávek, nejčerstvější je pak album „…and the foes have become our masters“, s nímž chystají turné po Maďarsku a Rumunsku. Kapela je také známá pořádáním předního metalového festivalu Žižkův vraždící palcát, který se v Táboře koná od roku 1998 a navštívily ho kapely z Japonska, Německa, Maďarska, Polska aj.