Argentinský tenorista José Cura povede operní sbor Jihočeského divadla

 Na pátek 11. března a sobotu 12. března od 20 hodin chystá operní soubor Jihočeského divadla pod taktovkou argentinského tenoristy a hudebního skladatele José Cury originální program, který tvoří dvě duchovní skladby. V rámci koncertu nazvaného Hudba srdce bude uvedeno dvojí Magnificat - chvalozpěv Panny Marie na latinský text Lukášova evangelia navazující na tradici žalmů.

Prvním z nich bude skladba José Cury Magnificat, Annus Marianus 1988 napsaná skladatelem v roce 1988 pro soprán, dětský sbor, smíšený sbor a orchestr. Ve druhé části pak zazní Magnificat D dur, BWV 243 pro dva soprány, alt, tenor, bas, smíšený sbor a orchestr z roku 1723, jehož autorem je Johann Sebastian Bach.

Ve dvou provedeních na půdě katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích se tak posluchači budou moci nechat strhnout silou duchovní hudby, která nezná hranice času a povznáší nad to, co bylo, je i bude... Hudební portrét Madony z období baroka tak symbolicky podá ruku jejímu novodobému zpodobnění. José Cura bude orchestr opery Jihočeského divadla dirigovat poprvé.

Světová premiéra skladby Magnificat, Annus Marianus 1988 zazněla poprvé o Velikonocích 3. dubna 2015 v Teatro Massimo Bellini v Catanii na Sicílii, kde ji Maestro José Cura dirigoval. V české premiéře zazněla kompozice (opět pod jeho taktovkou) 10. února 2016 v Obecním domě v Praze. Orchestr opery Jihočeského divadla se stává třetím tělesem, které interpretuje toto rané Curovo dílo.

V rámci koncertního večera budou účinkovat sólisté Maria Bisso, Marie Fajtová, Petra Perla Nôtová, Jana Horáková Levicová, Aleš Voráček a Jaromír Nosek, sbor opery JD pod vedením sbormistra Martina Veselého. Ke spolupráci přizvalo vedení opery Jihočeského divadla také dětský pěvecký sbor Canzonetta pod vedením Petry Nové. Koncert volně navazuje na úspěšný hudební večer s názvem Hudba duše, který byl v katedrále uveden v říjnu 2014. V rámci tohoto koncertu byl kromě Mozartova Requiem představen ve světové premiéře Curův opus Stabat Mater z roku 1988, a to za účasti samotného autora.

Koncert je realizován s finančním přispěním statutárního města České Budějovice a Nadačního fondu Jihočeského divadla. Nad akcí převzala záštitu Rada města České Budějovice.

"Věříme, že pro všechny operní fanoušky bude provedení těchto skladeb nevšedním uměleckým zážitkem," říkají pořadatelé. 

Vstupenky můžete objednat ZDE


Motto
„Bei einer andächtigen Musik ist allezeit Gott mit seiner Gnaden Gegenwart.“
„Při zbožné hudbě je Bůh vždy přítomen se svou milostí.“
/ vlastnoruční poznámka J. S. Bacha v jeho domácí Bibli

Světoznámý argentinský pěvec José Cura (1962) si dokáže svým charismatem, obdivuhodnými výkony, velkým nadáním a bezprostředností získat srdce publika i ocenění odborné kritiky. Přes studium skladby a dirigování v Argentině, sborový zpěv a pobyt v Itálii se dostal ke svému mimořádnému pěveckému debutu již ve svých třiceti letech ve Veroně. Ve své závratné kariéře zpíval na mnoha slavných scénách, např. v Metropolitní opeře v New Yorku, Královské opeře Covent Garden v Londýně, milánské La Scale i ve Vídeňské státní opeře. V hudebním světě přezdívaný „král verismu“ ztělesňuje velké operní role a patří k nejlepším tenoristům své generace.
José Cura se stává hudební ikonou 21. století a zasahuje výrazně do světového kulturního dění nejen z úhlu pěvce, ale i dirigenta, fotografa, hráče na kytaru, režiséra, scénografa a skladatele. V katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích 31. října 2014 představil ve světové premiéře svou ranou skladbu Stabat mater z oratoria „Ecce homo“ (1988/1989), kterou za Curovy přítomnosti dirigoval Mario De Rose, generální hudební ředitel opery Jihočeského divadla.

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) proslul ve své době zejména jako varhanní virtuóz. Jediné jeho dílo, které za jeho života vyšlo tiskem, byly Matoušovy pašije, neboť Bachova hudba byla jeho současníky chápána jako konzervativní. Svět se s Bachovým dílem hlouběji seznámil až zásluhou Felixe Mendelssohna – Bartholdyho v 19. století, čímž se mu vzápětí dostalo poct, které si objektivně zasloužilo. Bach byl mistrem polyfonie a přivedl k dokonalosti hudební formu fugy. Jeho hudební myšlení je pronikavé a jasné, aniž postrádá citovost. Bach je umělcem objektivním: jeho umění není neosobní, nýbrž nadosobní, všechno umělecké hledání, vůle, tvoření a bloudění minulých i současných generací je v něm shrnuto a v něm se projevuje. Jak poznamenal už znalec jeho díla, humanista Albert Schweitzer, hudba pro Bacha znamenala bohoslužbu. „Umění mu bylo náboženstvím. Proto nemělo nic společného se světem a světským úspěchem. Bylo účelem samo sobě. Tóny mu nezanikají, ale stoupají jako nevyslovitelný chvalozpěv k Bohu.“ Bach je autorem dvojího Magnificat, první pro sólový soprán se nedochovalo. Druhé Bach komponoval pravděpodobně roku 1723, kdy nastoupil v Lipsku na post kantora Tomášského kostela, kde setrval až do konce života. 2. července téhož roku, u příležitosti svátku Navštívení Panny Marie, zde také toto zhudebnění mariánského chvalozpěvu – jako reprezentativní ukázka skladatelova umění – zaznělo. Na poměrně stručné ploše rozehrává oslnivý ohňostroj vokální polyfonie a pestrobarevné instrumentace. Tento jediný dochovaný Bachův portrét „Madony“ se důstojně řadí k jeho dalším kantátám, jejichž tóny nás vždy přenesou do světa zázračného míru a povznesou nade vše, co bylo, je a bude.