Komedie, kterou rád doporučím všem. Konečně

Hrabalovská látka by mohla být sázkou na jistotu, když si vzpomeneme na Menzelovy filmy. Ovšem kdo Hrabalovu tvorbu trochu zná, asi bude souhlasit, že při snaze dostat ji na jeviště si lze snadno nabít nos. Jak si s tím poradila činohra Jihočeského divadla a hostující režisér Janusz Klimsza v první premiéře tohoto roku Bambini di Praga?

Srovnávat příliš knihu s dramatizací by bylo nešťastné nepochopení toho, co dramatizace je, a principů divadla obecně. Přesto ale musím zmínit, že děj je dost odlišný, je to spíše hra s původními motivy. Takže i pokud jste novelu četli, nudit se nebudete.

Inscenace stojí především na textu a mikropříbězích, které v proudu času nahodile přicházejí a odcházejí. Hlavní děj ve značné míře ustupuje do pozadí. Jde podle mě o zajímavé přenesení této části Hrabalovy poetiky na divadelní prkna, čemuž bych býval moc nevěřil. Takový pokus se totiž může snadno vymstít a vyznít jen jako upovídanost. Ale ne tak zde.

Hra, která si nehraje

Jsem fanoušek moderních forem, experimentů a dynamiky na jevišti, ale hlavní je pro mě vždy výsledek a to, zda taková oživení v dramatu opravdu fungují. Tato hra není nijak průkopnická, nabízí minimum efektů, ale je prostě dobrá. Je to také konečně hra, která si nehraje na stále aktuální téma lidského konání, což bývá obvykle jen ospravedlnění pro potřebu vkládat nemístné aktualizace. Naopak je sama sebou. Děkuji.

Tato komedie nabízí humor, který je prost estrádnosti a laciných triků. Snad až na výjimku jedné naprosto zbytečné kopulační scény svůdníka Viktora se dá vše odpustit. Nejsem žádný puritán, sex na scéně (když má smysl) ok, ale sorry, tohle je fakt mimo.

Je to kvalitní humor, jemuž po česku nechybí špetka černoty, aniž by se však potácel na hraně vkusu. Proto je to snad první komedie Jihočeského divadla, kterou opravdu rád doporučím všem, tedy i lidem s náročnějším vkusem. Konečně!

Hrabal je mistr v ukazování světa jaký je, a to bez potřeby surovosti, existencialismu a ironie. Žádné velké charaktery, velké konflikty, prostě tok života. Jak jsem napsal výše, tady jde hlavně o mikropříběhy, takže absence psychologie není na škodu.

Zakryté zajímavé polohy

Jako bonus k Hrabalovi pak vedle nepříliš podstatné zápletky dostanete v divadle především charaktery. Diváci nevidí jen jejich akce a reakce, ale jsou jim odhalovány i motivace. Všechny postavy akcentují jistý druh outsiderovství, což asi vyzní jako klišé, pokud jste četli režisérův medailonek, ale sedí to.

Do popředí se dostává zejména Bucifal, ze kterého Jiří Suchý z Tábora udělal vskutku fungující postavu se specifickým vyzněním. Neviděl jsem sice u Suchého v této roli asi nic nového, ale on mi tam prostě sedí, i když autorský záměr nejspíš počítal s něčím jiným. Svébytný život vdechl Dirigentovi Martin Hruška, který je bezskrupulózní, manipulativní a přitom stále dokáže vzbudit soucit. Líbil se mi i Uhde (René Šmotek), škoda jen, že jeho prvoplánově komické výstupy zastínily zajímavější polohy tohoto charakteru.

V kontrastu k tomu je hodně plochá postava svůdníka Viktora (Ondřej Veselý) a není to hercem. Proti ostatním jí nebylo dáno nic moc zajímavého. Herecky tradičně perfektní je Věra Hlaváčková, zde v roli Nadji. Naopak Uršulka (Teresa Branna) mě tentokrát moc nenadchla. Je všechno možné, jen ne naivní křehká dívenka.

Minimální scéna a živá hudba

Ostatní postavy jsou spíše postavičky epizodického charakteru, což je zcela na místě vzhledem k jejich funkci. I tak se nebojím některé označit za zajímavé: drogista Jana Dvořáka, Nulíček Pavla Oubrama či Bloudek (Tomáš Drápela).

Líbí se mi také minimalistické pojetí scény, kde se nedá ubrat, a přitom vše funguje. Tak nějak viděl dokonalost Antoine de Saint-Exupéry. Použití živého piana (Sergey Perepeliatnyk) je skvělé.

Zmínit bych měl i taneční scénu, věc většinou velmi vyzdvihovanou. Věřím, že to je náročné na herce, mně osobně tyhle prvky moc neříkají. Ale je umístěna vhodně a nevybočuje z „nálady" inscenace, takže určitě palec nahoru.

Ortodoxní hrabalisté budou pravděpodobně adaptací zklamáni. Bude jim chybět mnoho z Hrabalova inventáře. Pokud se ale divák oprostí od uvažování „je to dost Hrabal?" a akceptuje dílo jako samostatný celek vzniklý volným využitím látky, motivů, mechanismů a vlastní invence, bude si také moct vychutnat kultivovanou komedii.

Nejbližší reprízy: 5. a 24. 2. od 19 hodin v Jihočeském divadle. Rezervace na www.jihoceskedivadlo.cz.

Bambini di Praga (Bohumil Hrabal)
Dramatizace: Václav Nývlt
Režie: Janusz Klimsza
Scéna: Martin Víšek
Kostýmy: Tomáš Kypta
Pohybová spolupráce: Naďa Kabelová
Dramaturgie: Olga Šubrtová

Účinkují
Bucifal: Jiří Suchý z Tábora
Dirigent: Martin Hruška
Uhde: René Šmotek
Viktor: Ondřej Veselý
Nadja: Věra Hlaváčková
Uršula: Teresa Branna
Matka / Slečna Hroudová: Jaroslava Červenková
Řeznice / Manželka: Taťána Kupcová
Krause / Zahradník: Jiří Untermüller
Řezník / Holič / Bloudek: Tomáš Drápela
Nulíček / Lakýrník: Pavel Oubram
Drogista / Cuc: Jan Dvořák
Taneční mistr: Jan Kaštovský
Pianista: Sergey Perepeliatnyk