Letošní ročník setkání odpůrců vlády rudých bratří se vydařil

 V sobotu 24.srpna se na prostranství před chatou U šilhavé chobotnice kousek nad Boršovem odehrál pozvolna již tradičním se stávající happening na připomínku osudově neblahých dnů roku 1968, kdy k nám do vlasti vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy. Svůj nesmlouvavý postoj zde přišlo vyjádřit množství muzikantů, „dobový“ program zajistil organizátor, řečený Chobot, který sehnal těžkou techniku, na které se mohli návštěvníci povozit, a vyzdobil svou chatu uvnitř i zvenku symboly nenáviděného komančského vlastizrádce.

Kulturní složku dlouhého odpoledne reprezentovalo vystoupení All Stars Jam Bandu – jak patrno z názvu, hoši z různých koutů jižních Čech a rozličných kapel spolu hráli v uvedeném seskupení poprvé, a tak veškerá produkce sestávala z improvizovaného pojetí mnohdy jim samým neznámých songů. Když jistá postarší paní, vida elektrické kytary, požadovala zahrát něco známého, třeba od Olympiku (po vcelku asi v hudebních análech zapadlých nevýrazných skladbičkách jako Sweet Home Alabama nebo Hey Joe), dostalo se jí šance na splnění přání.

Zda tedy poté dotyčná při poněkud funkovější interpretaci si přišla ke své porci Jandovy želví polévky, to muzikantům ostalo utajeno. Naštěstí dále již cosi jako Stánky, Kabáty a jiné hodnotné rockové klasiky nepožadoval, a tak si postupně alkoholem se povznášející muzikanti mohli dovolit i delší vydařený psychedelický trip v Light My Fire. A improvizovalo se celkově vydatně, pěvec Pavel Maršík, neznaje text k Long Gray Mare od Petera Greena, jej nahradil sprostonárodním dechovkovým songem o pobytu u muziky včerejší noci. Kde jinde pak by se hodil moduritový maxi penis na slide v sóle kytary.

Video sestřih z jamu 


Svůj blok odehrála cestou na koncert v Kaplici i předem coby kompletní parta neavizovaná písecká kapela Good Company, na videu ve finále znějící Kalinka nebyla rozhodně nosnou páteří jejich produkce, ba ani Chobot mávající před kapelou ruskou vlajkou tím nevdával hold dávné armádě soudruha Brežněva. K naznačovanému pomočení díky přítomnosti dam, slečen a dětí však nedošlo. Další účinkující, pražské duo Phonetix dorazilo, zahrálo, trochu popilo a zase vyrazilo k máti stověžaté, aby pak ještě své písně přednesl budějovický Petr Brant s podporou postupně dorazivší rytmiky. Stejně jako roky předtím se vyvedlo počasí, ba prvně nebyl až úmorný hic, nutící v minulosti muzikanty exhibovat v propocených slipech coby nejnutnější zdvořilostní eliminací naprosté nahoty.

A druhý den přišel podzim…, tak jen aby po něm k nám nedorazil z Kremlu mráz (taková slovní hříčka pro literárně a politicky znalé)