Múzické léto: Osamělé večery Dory N

I další letní čtvrtek patřil v táborské kavárně AUX CAFÉ múzám. Tentokrát k nám zavítala múza čistě divadelní. Z Prahy dorazilo divadlo Dívadlo Praha se svojí inscenací dramatu Osamělé večery Dory N. mapující život a životní postoje téměř zapomenuté a mnohými opomíjené dcery Boženy Němcové Dory, která byla své matce snad nejblíže ze všech dětí a nejvíce tak vnímala chování a přístup k lidem i k životu této, snad nejslavnější a neznámější české autorky.

Boženu Němcovou zná každý z nás. Její Babička nás doprovází již od základní školy a jde s námi na školy střední či gymnázia a mnohdy i na školy vysoké. Neznám žádného učitele českého jazyka, který by na tuto spisovatelku a sběratelku českých pohádek nedal dopustit. Ale jaká doopravdy tato žena byla. Byla skutečně tou křehkou, neustále zadluženou a pomoc hledající obětí doby a společnosti, jak ji známe z čítanek a hodin českého jazyka? Osamělé večery Dory N., která během celého představení vede sáhodlouhý monolog určený její – teď již mrtvé matce – ukazuje, že tomu nejspíš tak úplně nebylo.

Jsme v Jíčíně v roce 1912. Stárnoucí a všemi opuštěná dcera Boženy Němcové Dora stojí u stolu v jedné z místních vilek, kterou si před časem koupila za ušetřené peníze a krájí zelí. Velké kusy pokrájených listů vhazuje do mísy, promíchává a přitom hovoří k divákům, kteří napjatě poslouchají, ke svém matce, která už je dávno mrtvá, k sobě samé.

„Máma pořád krvácela, potila se, páchla… Věčně jsme ji museli převlékat. A toho prádla, co tehdá bylo! Přitom to ani nešlo usušit. Mrzlo, až praštělo. Prostěradla jsme věšeli v síňce. Když ji naposled přišel navštívit Erben, úplně se do nich zamotal…“ Takové jsou její vzpomínky na poslední dny její matky. A ani další vzpomínky z dětství nejsou příliš radostné. Ustavičné hádky rodičů, bída, chudoba, nemoc, která Doru od malička sužovala, i neustálé změny partnerů její matky.

Na kterém dítěti by se takový život nepodepsal? A může dítě takovou matku, jakou Božena Němcová byla – a že to nebyla máma právě vzorná, bylo z inscenace více než patrné – vůbec milovat a mít k ní ten krásný, hřejivý a vřelí vztah, jaký by měla dcera ke své matce mít? Sama za sebe můžu říct, že já bych takovouhle mámu ráda neměla.

Marta Sovová coby Dora předvedla obdivuhodný herecký výkon, který všem, kteří se představení zúčastnili, doslova vyrazil dech. Ono vést více než hodinový monolog bez pauzy, je výkon hodný obdivu, to mi nikdo nevymluví. Navíc to byl výkon opravdu velice přesvědčivý, uchvacující a bezkonkurenční. Celé představení bylo velmi procítěně a poutavě přednesený a Martě Sovové jsem věřila každé slovo, které vypustila z úst. Bylo to stejné, jako kdyby ona sama prožila všechno co, čím si musela projít skutečná Dora a to, myslím si, dokáže jen dobrý a talentovaný herec.

Němcová v jiném světle

Líbilo se mi, že hra Osamělé večery Dory N. ukazovala Boženu Němcovou v naprosto odlišném a nepříliš pěkném světle. Takovou vám ji žádný učitel nikdy neukáže. Buď proto, že nebude chtít pošpinit její památku, nebo prostě pro vlastní přesvědčení, že to, co tato hra ukazuje, jsou jen špinavé pomluvy, které mají dílu Boženy Němcové uškodit a narušit tak tu krásnou a neposkvrněnou skořápku, do které byla Božena Němcová se všemi svými prohřešky a špatnostmi uzavřena tak, aby byla vidět právě jen ta část její postavy, která by se všem zamlouvala.

Pro ty, kteří toto perfektní představení z jakýchkoli důvodů nestihly, tu mám dobrou zprávu. Divadlo DÍvadlo k nám do Tábora zavítá v rámci Múzického léta ještě jednou. Tentokrát s Africkou pohádkou, která bude předvedena v AUX CAFÉ ve čvrtek 21. srpna v 17 hodin. Takže čapněte děti, ať už svoje nebo cizí půjčené, a vyražte, protože jestli bude Africká pohádka alespoň z poloviny tak dobrá, jako byly Osamělé večery Dory N., čeká vás představení, které rozhodně stojí za to vidět.