Pátek třináctého: Tomáš Halík besedoval v Písku se studenty

Akci organizovalo Technologické centrum Písek, účastníky byli studenti píseckých středních škol, zastoupeni počtem 400, tedy plnou kapacitou velkého sálu píseckého Kulturního domu. Titul setkání zněl: Věříte? V technologie?

Jako první vystoupil na pódiu Jaromír Grégr, jednatel TCP, který před představením hosta zmínil souběh data konání (13. března) s některými zajímavými daty, jako drobná, lež zásadní osobní radost otce tří dětí, kterou jsou narozeniny jeho vlastního syna, a pak obecně pro širší společnost zásadnější události, představované volbou papeže Františka r. 2013 či předáním Tempeltonovy ceny Tomáši Halíkovi v r. 2014.

S Tomášem Halíkem ke stolku hostů zasedl jeho osobní přítel Pavel Dobrovolný, hradní administrátor IT, svázaný i s akademickou farností sv. Salvátora v Praze, která je domovskou půdou Halíka coby faráře, a kde sloužil a slouží mše za Jana Palacha, Václava Havla, Jana Husa a sv. Anežku. Ten zmínil zkraje další dějinnou souvislost s dnešním datem, a to 13. březen 1977, kdy zemřel jeden z prvních signatářů Charty 77, režimem Moskvě poklonkujících rudokožců až k smrti pronásledovaný filozof Jan Patočka, který Halíka (a nejen jeho) významně ovlivnil. V úvaze o vztahu společnosti k víře a často zmiňovaném odlivu věřících vyslovil Tomáš Halík tezi, že dle jeho vnímání dochází především k nárůstu „hledajících“, na které je důležité se zaměřit, oproti tzv. „zabydleným“.

Ve volné debatě, kdy mohli přítomní klást otázky, pochopitelně padl dotaz na pro mnohé kontroverzní postoj ke glorifikování obětí z redakce Charlie Hebdo, dále např. na prognózu zdevastování přírody člověkem, možnosti navozování stavu obdobného vnímání po hluboké meditaci prostřednictvím drog, postoj ke geneticky modifikovaným potravinám, tušeným důvodům terorismu a záměrům islamistických radikálů, či zda v dnešní době je vůbec potřeba víry.

Záznam celé více než dvouhodinové debaty, kde je možno slyšet zhruba od poloviny dotazy a odpovědi, je dostupný zde. Krátký rozhovor s Jaromírem Grégrem a Tomášem Halíkem zde

A trocha osobních poznámek - měl jsem panu faráři (plné jméno s tituly zní Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.) to potěšení po skončení dopolední debaty poděkovat za veřejné ventilování totožných pocitů, které vyjadřuje bez obav na důsledky hodnocení davem i za mne a moji rodinu - ať již jde o od první chvíle mně - oproti jiným zvěrstvům na planetě, světovými politiky, div nepochodujícími masově a jednotně v prvomájovém průvodu, zveličovaný útok na svobodu a kulturu v Paříži (pro mne a mé blízké jsou těmito osobnostmi kupříkladu Palach nebo Kryl, pokud bych měl jmenovat světce bez svatozáře), či o slušně řečeno neobdiv k prezidentům, nastoupivším na trůn opojné moci po Václavu Havlovi (idolu to pražské kavárenské povalečské pravdoláskařské lůzy, jak se dnes hanlivě nebuřtoidní část hodnotově odlišné populace populisty hojně nazývá).

Plánované dotazy na některé otázky jsem ve finále vypustil, vzhledem k ruchu po konci akce i bolestem manželky, které se naštěstí dostalo setkání s jí oblíbenou osobností a podpisu autora do knížek z její bohatě panem Halíkem zásobené knihovny (a které, jak vyjevila i na Facebooku, tedy zase ty technologie, jí mnohdy v nelehkém životě pomohly.

Takže jak on snáší internetové konspirační špíny, podsouvající mu údajnými očitými svědectvími provozované satanistické černé mše, otázka to podléháním informací z internetu velmi blízká tématu přednášky, jak přechází osočování z populismu, ač říká věci, jimiž rozhodně davu nepoklonkuje, stejně jako mnohé další - např. jak se mu žije a bojuje pro dobro věci v řadách instituce církve, která jako taková se jeví být stále nemoderní a zkostnatělá, majíc přitom mnohé temné k objasnění a rovnému postoji, a v té souvislosti, i jakou roli asi hraje v tomto volba papeže Františka, či perspektiva setrvání Svatého Otce v nejvyšší funkci ve Vatikánu, jsem si nechal na jinou případnou příležitost.

A následnou souvislost s v úvodu zmíněným datem se pak mohli návštěvníci dozvědět večer z televizního zpravodajství - přesně po dvou letech oznámil papež František záměr své plánované rezignace v horizontu nemnoha let, oproti letité tradici setrvat ve funkci doživotně. Tuto vatikánskou praxi narušil překvapivě po 600 letech jako první jeho předchůdce Benedikt, který rezignoval ze zdravotních důvodů.