Pionýři v Čechách vás zbaví splínů

Knihu Stanice aneb pionýři v Čechách vydala už v roce 2001 společnost Polas a napsal ji spisovatel, scénárista a režisér Aleš Dudek. Antikový kousek dobře pobaví.

V první chvíli se mi do knížky moc nechtělo, protože zrovna téma pionýři mi není příliš blízké. Její čtení jsem proto dlouho odkládala, ale termín recenze se blížil, a tak mi nezbylo nic jiného, než se do ní pustit. A abych byla upřímná byla jsem nakonec mile překvapena.

Jakmile jsem se začetla, nastal problém číslo dvě. Absolutně jsem nebyla schopná přelouskat se přes první kapitolu. A to z jednoho prostého důvodu. Co věta, to výbuch smíchu, který mnohdy trval i několik minut. Doslova jsem se u knížky „chlámala“ – záměrně používám toto slovo, protože nic jiného to dost dobře prostě nevystihne. A tak jsem i po půl hodině čtení jsem byla stále na straně šest... 
A to mě jinak na komediální knížky a filmy příliš neužije. Stanice se ovšem stala milou a příjemnou výjimkou, kterou plně oceňuji.

Tahle útlá knížečka podává svěžím, odlehčeným způsobem vyprávění o jedné pražské zájmové instituci, Domu pionýrů a mládeže, v polovině osmdesátých let. Především však vypráví příhody jejích zaměstnanců, které jsou humorné i v té nejvážnější záležitosti, jež je v tehdejší době mohla potkat. Líčí jejich svérázný přístup k životu, jímž proplouvají více než lehce a ze všeho se dokáží buď naprosto jedinečně „vykecat“, nebo vybruslit s lehkostí a elegancí.

Aleš Dudek báječným způsobem zkombinoval český, kanadský a anglický humor, který společně tvoří jiskru a šťávu celé knihy. Stanice se tak stává přesně knížkou, po které byste měli sáhnout za dlouhých zimních večerů, nebo pochmurných listopadových víkendů, kdy je hnusně, zataženo, tma a počasí je jako stvořené na pořádnou depresi. Knížka totiž dokonale zažene veškeré chmury a špatná nálada či splín prostě nedostanou šanci.

Přínosný je jakýsi výkladový slovníček některých pojmů, které se v knížce objevují a mladá generace by jim už nerozuměla. Nečekejte ale žádné odbornosti. I tato doplňková část knížky se drží jejího humorného ducha a jen ho příjemným způsobem doplňuje a podtrhává.
Je stejně vtipně podaný jako dílko samotné a jakmile spatříte v textu hvězdičku, která k danému pojmu odkazuje, nebudete se moci ubránit nutkání zalistovat na konec knížky a danou definici si přečíst. A věřte mi, že se u nich budete bavit možná ještě víc, než u knížky samotné.