V Sedlici zazněl Bach, Mendelssohn i Dvořák

Sobotní odpoledne v kostele sv. Jakuba patřilo varhanní a vokální hudbě od raného baroka po romantismus v podání manželské dvojice Aleš a Blanka Noskovi.

Kostel svatého Jakuba Většího v Sedlici na sobotu 11. října nabídl místním příjemný odpolední program s úspěšnými mladými interprety a lety prověřeným hudebním materiálem mistrů žánru.

Hlavním hudebním stylem pochopitelně bylo baroko, a to od italských skladatelů, jako byl Alessandro Grandi a Guilio Caccini, až po vrcholného velikána J. S. Bacha, či jeho bratrance J. G. Walthera. Došlo i na romantika Felixe Mendelssohna a našeho Antonína Dvořáka, a to konkrétně v jeho verzi Ave Maria. Součástí koncertu byly i tři krátké vstupy místního faráře, který četl úryvky z biblických textů - konkrétně z knihy proroka Daniela, z druhé knihy Mojžíšovy a knihy Judit. Závěrečné slovo patřilo starostovi, který manželům poděkoval za koncert i přítomným za účast.

VIDEO: z koncertu manželů Noskových


Varhaník Aleš Nosek po studiích na konzervatoři a Akademii múzických umění loni ukončil magisterské studium na vysoké škole pro katolickou církevní hudbu v Regensburgu, Blanka Nosková coby absolventka stejné - tedy českobudějovické konzervatoře, získala magisterský titul na tamní Teologické fakultě. Její diplomová práce byla zaměřena na teologii hudby, v současné době zpívá ve sboru i sólově a rovněž působí jako Aleš coby pedagog. Oba žijí v Rakovníku a milou zprávou je, že vbrzku rod Nosků posílí jejich potomek.

Barokní kostel sv. Jakuba Většího z let 1747 - 1752 je dílem Antonína Jermáře, Dientzenhoferova žáka, a to jak tomu bývá vybudován byl v místech, kde stávala svatyně, jejíž existence je dokládána již roku 1352. Současná secesní podoba vnitřních prostor byla provedena roku 1902 v rámci celkové opravy kostela.

Varhany, na které zazněl jako vždy Noskem vkusně vybraný, kvalitní a přesto sdělný materiál, jsou sice nástroj omezený počtem registrů a jednomanuálovým provedením, ale jsou cenným dílem uznávané dílny Em. Š. Petr, stavitele varhan z přelomu 19. a 20. století. I když hudebním sluchem obdařeným návštěvníkům koncertu pravděpodobně neuniklo pár disharmonických tónů, daných možnostmi stavu nástroje, oproti falešným slovům a slibům, které v tou dobou právě ukončeném čase voleb na nás lákaly z mnoha srdcí, svůdných i tukem přetékajících těl plných plakátů, tyto tóny i přes uvedené mnohými nepostřehnutelné nedostatky, však byly plné poctivého muzikantství obou příjemných protagonistů, s kterým důstojně přednesli repertoár mistrů chrámové hudby.