Vees pokřtili se spoustou hostů nové EP tequilou. Exceloval Zdeněk Bína i Mardoša

 V pátek 5. dubna se v budějovické Slavii uskutečnil první křtící koncert nového EP Golden Preview kapely Vees. Pakliže bych celou akci měl shrnout do jednoho slova, asi bych zvolil legendární, protože na křest budou všichni zúčastnění ještě dlouho vzpomínat.

Celou show odstartovali brněnští My Dead Cat svou syrovou fúzí napříč tvrdými žánry. Jim samotným nelze nic vytknout, role otvírací kapely se zhostili bez ztráty hvězdičky. Celou jejich snahu však degradovala ne-akustika Slavie a nešťastné nazvučení. Není mi jasné proč, ale hudba byla strašně nahlas, takže spíš než muzika to znělo jako start raketoplánu.

Na budějovické poměry se dařilo až neuvěřitelně přesně dodržovat program, takže nedlouho po MDC nastoupili domácí Depakine Chrono. Tohle obskurní punkové duo zásadně hraje mimo podia a ví proč. Jejich energický instrumentální punk zkrátka potřebuje přímý kontakt s publikem. Když je toto splněno, jednobotý bubeník a introvertně působící kytarista dokáží během chvíle svou údernou hudbou zhypnotizovat stohlavý dav a udržet si jeho pozornost až do konce. A v pátek to nebylo jinak.

S vydatnou pomocí hostů zahráli Vees průřez tvorbou

Po strhujícím punkovém vystoupení začal hlavní program – koncert Vees - který měl zakončit křest EP. Během večera tak zazněly, s častým přispěním hostů, jak všechny tři nové písničky, tak osvědčené fláky.

Po úvodní The Little One a novince z EP Only You přišli na řadu první hosté. Viktor Řehák, zvaný Vikk se ujmul basové kytary a se skupina Wild Sticks, která měla přispět do bubenického partu, zahráli společně Give Me My Money Back! Zatímco pohled na Bernarda bez kytary byl vcelku zajímavý (a je třeba říct, že absenci nástroje zvládal dobře, i když místy bylo znát, že neví co s rukama), Wild Sticks ze zadní části podia nebyli téměř slyšet.

Následovaly dobře známé písně Supernova a Summer Day, po kterých už se na podiu objevilo první velké jméno večera – Mardoša, kytarista z Tata Bojs. Ten s Véčky zahrál další dvě písně z EP a i přesto, že naživo působí Mr. D’man a hlavně Oh Mamma daleko lépe než při poslechu, nevyprovokovalo to mezi fanoušky žádnou velkou odezvu – pravděpodobně valná většina sálu slyšela písně poprvé.

Hned poté Mardošu na podiu vystřídal Sváča z Please The Trees, který usedl za bicí a společně zahráli pomalou The Continuing Story of Suzie and David.
Zklidněné obecenstvo se vzápětí rozpohybovalo za zvuků hitovky Wooden People a hned poté se na scéně opět objevili Depakine Chrono, tentokrát však jako spoluhráči Vees. Spolu zahráli píseň Anie on Trip, kterou zakončil bubenický duet, a Catch The Moon, během níž na podium přišla další osobnost – Zdeňek Bína, zakladatel skupiny -123 minut. Ten píseň rozšířil o divoké kytarové sólo, až místy Vees působili dojmem doprovodné kapely.

Křtilo se tequillou, Bína zahrál novou píseň a Mardoša ovládl afterparty

V tomto okamžiku přišlo finále – křest. Vees děkovali, hosté blahopřáli a někteří i vzpomínali. Nejvíce se rozhovořil Zdeněk Bína, který popsal historii přátelství s Vees. „Poprvé jsem je slyšel, když mi skromně zavovali (usmívá se), jestli by si nemohli zahrát jako předkapela -123 minut. Řekl jsem si, proč ne. Když pak měli hrát, seděli jsme v zákulisí, popíjeli a v tom spustili. Chvíli jsem je poslouchal a pak jsem řekl: Doprdele, voni hrajou zatraceně dobře.“

Po pokřtění „zlatého“ EP zlatou tequillou se mikrofonu opět ujmul Bína s tím, že nyní zahraje svou novou písničku, načež rozjel neskutečně chytlavou kytarovku. Měl to být úplný závěr večera, místo toho si obecenstvo vyvolalo Vees zpět na podium a ti nakonec přidali k dobru další jejich pecku She‘s so Busy, která teprve pořádně rozhýbala většinu sálu a strhla publikum natolik, že nakonec všichni sborově zpívali refrén.
Akce se pak přesunula do Café Clubu, kde se v rámci afterparty představil Mardoša v roli schopného dýdžeje, který dokáže hrát dobrou taneční hudbu bez berliček typu Gangnam Style.

Celkově se akce povedla na výbornou, vše perfektně klapalo, jelo se víceméně podle plánu a chyběla hluchá místa. To mne nutí k zamyšlení, jestli vše není úplně naruby. Totiž, jestli vydání průměrného EP není pouze záminkou pro uspořádání této skvělé show, která vzhledem k EP působí až nepatřičně.