Velký comeback vinylu aneb O gramofonových deskách jako investici

Není měsíce, aby nás média neinformovala o návratu vinylových desek na výsluní zájmu posluchačů i podnikatelů. Faktem je, že zatímco CD jsou dnes již definitivně reliktem minulosti, vinylové desky žijí dále. Z našeho pohledu není bez zajímavosti, že z některých desek se dnes pomalu stávají investiční aktiva.

Návrat vinylových desek snad velmi věrně dokumentuje příběh české Loděnice, kde se desky v milosti ve velkém lisovaly. Když nastoupily CD, parta dělníků z Loděnice vynesla stroje na lisování desek na dvorek, aby je za pár let stejná parta dělníků opatrně stěhovala zpátky, protože vedení firmy mezitím přišlo na to, že zatímco CD dříve nebo později dostihne osud kazet, desky nadále zůstanou.

Proč vinylové desky?

Oproti CD nebo MP3 mají vinylové desky tu přednost, že jsou nahrány analogovou technologií. Rozdíl je tedy ve kvalitě zvuku. Zjednodušeně řečeno je to podobné jako třeba rozdíl mezi fotografií z kinofilmu a fotografií digitálně zpracovanou nebo mezi televizním vysíláním analogovým a digitálním. Zjednodušeně řečeno se vám analogový zvuk nebo obraz nerozpadne na čtverečky. Zatímco, opět zjednodušujeme, digitál vám nabídne dejme tomu jen 50 odstínů šedi, analog jich poskytne podstatně více.

To však není jediná věc, která hovoří pro vinylové desky. Poslech desek na alespoň trochu solidním gramofonu (to nejsou ty, které se dnes prodávají za tisíc korun, nebo ty, které se tváří jako stará rádia), klidně to může být zrenovovaná stará Tesla, prostě zcela jinou atmosféru než poslech CD nebo poslech z MP3. Přehrávání desek se také v určité chvíli spojuje i s určitým druhem „archeologie“, protože v momentě, kdy si přehráváte docela nadčasové například první vydání alba Pearl od Janis Joplinové, zjistíte, že v ruce držíte desku starou 42 let. Tím se dostáváme k tomu, co má dneska z desek hodnotu, co již nikoli.

Desky jako investice

Na trhu se nyní objevuje několik druhů desek. Jsou to staré desky, jsou to reedice klasických alb, které jsou velmi často z nelegálních dílen, a tak jsou obvykle nahrány z digitálního záznamu, což značí, že taková deska nemá z investičního hlediska valnou hodnotu. Tyto desky se však uplatní, když nechcete platit více peněz za originály v dokonalém stavu.

Desky znovu vydávají i renomovaná hudební vydavatelství, ale ani u nich není vždy jistota, že deska je nahrána z původní matrice, z níž vznikal originál. Na trhu jsou rovněž japonské desky, které jsou velmi ceněny, je-li to jejich první vydání, ale to je třeba hlídat, protože jakkoli se Japonci obecně zdají velmi „digitální“, byli to právě oni, kdo jako první podchytil renesanci vinylových desek, což je příčinou toho, že právě japonské společnosti začaly desky lisovat v posledních letech skutečně ve velkém. Avšak z investičního nebo, chcete-li, ze sběratelského hlediska nemají tyto desky valnou hodnotu. To však neplatí pro první vydání alb v Japonsku.

Z uvedeného vyplývá, že na trhu s deskami jsou ceněny zejména originální a první vydání alb od známých hudebních skupin a interpretů. Jen u nich máte jistotu, že dostáváte záznam tak, jak byl skutečně nahrán. Ceněny jsou zejména anglické a americké desky a svou cenu mají i takzvané promo kopie, protože jejich výlisky jsou zcela jistě z úplně původních matric, protože tato promo vydání vůbec jako první spěchala z továren, a to do rádií, aby ta mohla připravit lidi na nákup nové hudby – desky.

Ceny vinylových desek

Ceny desek prošly za posledních několik desetiletí několika skoky. Například za komunismu se u nás zahraniční desky na černém trhu prodávaly za 250 a více korun za kus, dnes ty samé desky běžně kupujete za 500 a více korun. Je-li první vydání výjimečných hudebních seskupení v dobrém stavu, v některých případech vám docela jistě ani tisíce korun stačit nebudou. Ceny desek poklesly pouze v tom momentě, kdy nastoupily CD, tehdy se lidé desek zbavovali ve velkém, protože měli za to, že desky jsou přežitek.

„Já jsem CD nevěřil, desky jsem sbíral vždycky, takže pro mě to byly zlaté časy k nákupu. Myslím, že lidé, kteří tehdy prodávali své sbírky lacino, když dnes vidí, kde jsou ceny toho, co prodávali tehdy, musejí zaplakat nad výdělkem,“ říká Pavel Neufus, který v Táboře provozuje vedle vinylového Muzea hudby i obchod s vinyly, ve kterém je k dnešnímu dni takřka 13 tisíc alb k prodeji.

Z uvedeného plyne, že některé z desek nabývají časem na ceně. Ne všechny, ale docela jistě ty, které byly vydány ve své době, které nejsou reedice – a jsou to alba známá. Například takové anglické nebo americké vydání Led Zeppelin dnes zcela jistě pod pětistovku již prostě nepořídíte. A takových slavných a dobrých kapel a muzikantů je samozřejmě podstatně více. Zmínit se můžeme třeba o Elvisovi – sběratelské šílenství pěkných a hodnotných vinylových desek může právě u něho začít.

Samostatnou kapitolou jsou obaly desek. Podíváte se na desku a už jen z typu písma nebo oblečení hudebníků – zkrátka z celkového jejího obrazového vyznění a designu – se zcela dobře a jistě můžete orientovat, jestli právě „prožíváte“ období 50., 60., 70., 80. nebo 90. let.

Daniel Tácha,
článek vyšel v časopisu Make Money Light, jež je kratší a odlehčenější verzí investičního magazínu Make Money.