Jan Kudlička si věří: Vím, že na rekord mám!

Skokan o tyči Jan Kudlička získal loni na halovém mistrovství světa a mistrovství Evropy bronzové medaile. I v letošní sezoně prokazuje stabilní a dobrou formu. Téměř v každém závodě útočí na český rekord. Jenže ten stále odolává. Od konce června ho drží Michal Balner, který zdolal laťku ve výšce 582 centimetrů.

Musí to být asi pro vás psychicky náročné, když stále marně atakujete český rekord? Je pro vás snad zakletý?
Psychicky náročné bych ani neřekl. Vím, že na rekord mám a měl jsem i v předchozích letech. Problém byl spíš v tom, že jsem objížděl velké závody na velkých stadionech, kde nikdy nejsou ideální podmínky. Když skáče deset a vic závodníků na výškách přes 570 centimetrů, tak to samozřejmě není jako na menším mítinku, kde si člověk skáče podle sebe skok za skokem. Na druhou stranu je to dobrý trénink na velké soutěže a to je taky asi důvod proč jsem už získal nějaké medaile.

Máte spočítané, kolik to už bylo neúspěšných pokusů?
V roce 2013 jsem na všech diamantových ligách skočil 570 a další pokusy byly okolo 580 centimetrů. Takže počítám, že minimálně patnáctkrát jsem na rekord útočil. Když se mi povedlo ho skočit, tak to nebylo na certifikovaném rozběžišti viz Pražská tyčka 2013, kde jsem zdolal 583 centimetrů.

Nepomohla by vám nějaká sázka, abyste byl pod tlakem?
Sázka by asi nepomohla. Samozřejmeě, že se snažím skočit co nejvýš v každém závodě. Ale můžeme něco vymyslet na Velké ceně Tábora.

Tyčka je tak trochu alchymie. Co všechno ovlivňuje výkon a povedený pokus?
Přesně tak. Skok o tyč ovlivňuje spousta faktorů, které my jako skokani neovlivníme. Největší problém je vítr a nejhůř asi s kombinací s deštěm. Potom musí človek odhadnout vzdálenost stojanů. Při loňském mistrovství Evropy v Curychu jsem měl namále v kvalifikaci. Potřebnou výšku jsem skočil až na poslední pokus a to už mě ostatní zahraniční trenéři odepisovali. Vítr se mi otočil do obličeje a já čekal, jestli se nakonec vítr neumoudří. Jenže marně, ale přesto jsem to zvládnul a ve finále z toho byl nakonec bronz. Byl to malý kousek od neúspěchu k medaili. A to je skok o tyči. Někdy je těžší skočit základní výšku, než osobní rekord.

Vybičuje vás k lepšímu výkonu bouřlivá atmosféra?
Určitě, pomáha mi to. Letos na halovém mistrovství v Praze jsem měl zdravotní potíže. Nemohl jsem trénovat a před šampionátem jsem absolvoval jen jeden závod. Nebylo to ideální, ale i tak jsem splnil limit kvalifikace a postoupil do finále. Kdyby to nebylo v Praze před českými fanoušky, tak bych to asi neskočil. Diváci mi dodali potřebnou energii, až jsem z toho mel husí kůži.

V Táboře držíte rekord stadionu výkonem 576 centimetrů. S jakým výkonem budete na Velké ceně Tábora spokojen?
Do Tábora se moc těším. Vždycky jsem tu skákal dobře, tak uvidíme, co z toho bude. Samozřejme je to jeste tři týdny před mistrovstvím světa v Pekingu, proto ještě ladím formu. I když v malé únavě jsem vždycky skákal dobře. A pokud budou dobré podmínky, tak věřím, že budu opět útočit na rekord.


S Kulturne.com můžete vyhrát lístky ZDE

Foto: Facebook Jana Kudličky