MFSF 2015: V Písku ocenili filmy z celého světa. Jaké jsou letos ty nejlepší?

Závěrečný den MFSF v Písku si návštěvníci zhlédli několik posledních soutěžních filmů a večer už se předávala ocenění studentským filmařům v osmi různých kategoriích. O tom, který je nejlepší hraný, dokumentární nebo animovaný film rozhodovala pětičlenná mezinárodní porota.

Absolutním vítězem festivalu a držitelem Grand Prix ceny Václava Kršky se stal maďarský film Druhé patro. Není divu. Režisér Hajni Kis z Budapešti vytvořil výjimečně emocionálně působivý dokument. Bez jakéhokoliv úvodu nebo vysvětlení se divák nechává celých dvaceti minut filmů provázet pečovatelským domem pro seniory. Vede ho profesionální kamera naskýtající nejeden esteticky jedinečný záběr. Hlavními postavy dokumentu jsou jen klienti ústavu a sympatický vousatý ošetřovatel s osobitým humorem. Cenu film získal i díky svým lidským hodnotám. Převrací totiž naruby stereotypy a ukazuje, že i stáří může být důstojné a že i na takových místech se nezapomíná na smích. Cenu, která zahrnuje i odměnu 50 000 korun od města Písek, předával předseda poroty Claudi Nabó a starostka města Písku Eva Vanžurová.

Vedle hlavní ceny se udělují ocenění za nejlepší hraný, dokumentární a animovaný film. Nejlepším hraným filmem byla vyhlášena Maška – snímek ruského režiséra Igora Kagramanova. Jestli se o skandinávské kinematografii říká, že je depresivní, u té ruské to platí dvojnásob. V malém městečku daleko od východních metropolí žije Maška a její dva malí bratři. Otec o ně nemá zájem a matka zemřela. Přežívají sami, jak se dá, jenže další tragédie pro ně mají ještě přijít. Film byl oceněn nejen díky svému poselství ale také pro originální obrazové zpracování. Kamera skvěle vytváří kontrast mezi zuboženým městečkem a okolní přírodou.

Za nejlepší dokumentární film byla oceněna Absence. Mexický patnáctiminutový snímek Artura Baltazara nám vypráví příběh babičky žijící sama na venkově. Podobně jako u Druhého patra se tu objevuje motiv stáří ale v jiném kontextu. Ukazuje jak nesnesitelně osamělý je život babičky, které umřel manžel, a děti odešly. Její naděje se upínají ke dni narozenin, kdy má přijet rodinná návštěva. Porota byla především fascinována hlavní postavou dokumentu.

Whole je německý snímek Roberta Banninga, který vyhrál cenu v kategorii animovaných filmů. Porota ocenila že i přes technickou náročnost se z filmu nevytratila emocionální. Režisér rozpohyboval pár loutkových postaviček pomocí metody slow-motion. Muž žije ve stepi s ženou, která se narodila bez očí. Kvůli šamanismu obětuje a předá své ženě jedno své oko. Časem však žena začne toužit mít na chvíli oči obě. A to nemůže skončit jinak než tragicky.

Udělovala se také cena Vladany Terčové, zakladatelky a ředitelky festivalu za humanitární počin. Bez podivu tuto cenu opět získal vítěz Grand Prix Druhé patro.

Další cena společnosti UPP talentovanému českému tvůrci byla udělena Michaele Polákové – studentce FAMO a režisérce filmu Šest dní. Název symbolizuje šest Štědrých dnů v několika etapách života dvou sester. Velmi osobní příběh rodinných vztahů se ukazuje v komplikovaném příběhu, který vyžadoval i změnu herců podle věku postavy. Porotě se neuniklo, jak byla nejednoduchá stavba děje režisérsky zvládnuta.

Německý student Marc Zimmerman natočil pomocí digitální animace pětiminutový film Přirozená přitažlivost, plný krásných a podivuhodných přírodních úkazů. Pohybuje na hranici abstrakce a má představovat metaforu k aktu lásky. Za tento počin získal cenu Pražské vědecko-technické společnosti za technologické ztvárnění spolu s odměnou osm tisíc korun.

Poslední se udělovala zvláštní cena poroty. Získal jí nepálský režisér Niranjan Raj Bhetwal za snímek Ostružiny už uzrály. Příběh o dvou chlapcích žijících v době občanské války porotu zaujal svou lidskou působivostí a především tím, že ho autor dokázal natočit i přes velmi těžké podmínky ve své zemi.

Na slavnostním zakončení si někteří ocenění přebrali cenu na místě, někteří se objevili prostřednictvím videa. Jakmile poděkovali oni porotě, festivalu a svým spolupracovníkům, zbývalo už jen poděkování festivalu svým návštěvníkům a vzkaz: „Těšíme se na Vás příští rok.“

Foto: filmfestpisek.cz