Straková chtěla doma titul, ale skončila druhá

Výškařka Iva Straková začínala s vrcholnou atletikou v Táboře. I když získala účastnice olympiády v Pekingu v kariéře šest titulů mistryně republiky, ten další chtěla vybojovat na domácím stadionu. I když překonala laťku ve výšce 194 centimetrů, na vítězství to tehdy nestačilo.

Vzpomenete si ještě někdy na rok 2008, kdy jste bojovala o titul? Tehdy jste skočila stejně jako Romana Dubnová, ale kvůli více neplatným pokusům druhá. Jak moc vás to mrzelo?
Na ten závod nemohu určitě zapomenout, protože jsem se tehdy vrátila ve vrcholné formě na stadion, kde jsem začínala s atletikou. Věřila jsem si, že vyhraji. Už kvůli rodině, známým i kamarádům, před kterými jsem se chtěla vytáhnout. Nebylo mi zrovna nejlíp, protože jsem měla trávicí potíže. Vydala jsem ze sebe maximum, ale nakonec se mi to nepodařilo. Dost mě to tehdy mrzelo. Ale takový je sport.

Získala jste čtyřikrát titul v hale dvakrát na dráze. Osobní rekord byl lepší v hale. Skákalo se vám lépe venku nebo v hale?
Výsledky sice ukazují, že v hale. To si nedokážu vysvětlit, protože jsem radši skákala venku. Možná to bylo tím, že v hale je stísněnější prostor, kde jsem se zřejmě lépe orientovala. Výkony venku na dráze ovlivňují navíc i povětrnostní podmínky.

Jaký výkon bude letos třeba skočit na vítězství v Táboře?
Největší favoritkou bude mladá talentovaná Míša Hrubá, která by neměla mít vážnější konkurentku. Dařilo se jí nadstandardně už letos v hale. Pokud se jí vydaří příprava na sezonu a bude zdravá, určitě má na to, aby skákala přes 195 centimetrů. Možná překoná i dva metry.

Máte čtyřletého syna Davida. Bude také atlet a výškař?
Uvidíme (se smíchem). Ale na svůj věk má vysokou a štíhlou postavičku. Pohybově je šikovný a snažím se ho vést ke sportu. Hraje fotbal, už ve třech letech uměl jezdit na kole. K ničemu ho ale netlačím, nechávám to na něm. Vím, že vrcholový sport není úplně nejjednodušší a nejzdravější.