V Divadle Oskara Nedbala četli Hájíčka. Za jeho přítomnosti

Jiří Hájíček je mezi českými čtenáři už zavedeným a osvědčeným autorem. Jeho kniha Rybí krev byla dokonce nedávno přeložena do polštiny, což je jedinečný důkaz toho, jak moc jsou jeho knihy čtené a na literárním trhu žádané. V současné době píše Jiří Hájíček zbrusu novou knihu, která je ale stále opředená závojem tajemství a musíme si tedy počkat až na její finální podobu.

Do té doby se ovšem k jeho knihám, respektive k jedné konkrétní knize, můžeme vrátit a užít si ji z trochu jiného úhlu pohledu než je jen jejím přečtení. Fotbalové deníky, jedna z mnoha knih tohoto jihočeského autora je totiž další knihou, kterou si pro svůj projekt LiStOVáNí vybral český herec Lukáš Hejlík. S tímto zbrusu novým představením momentálně objíždí celou Českou republiku a nedávno zavítal i do táborského Divadla Oskara Nedbala. Než se ale dostaneme k samotnému představení, je třeba říci něco o knize jako takové.

Fotbalové deníky může být název poněkud zavádějící, protože jak při čtení zjistíme, a jak sám autor také podotýká, je fotbal až na nějakém třetím nebo dokonce čtvrtém místě žebříčku celé podstaty knihy. Jde zde především o lidské vztahy, které jsou v každé době a v každé generaci velmi komplikované a vyznat se v tom druhém, byť by nám byl sebebližší, je někdy opravdu náročné.

Honza, poměrně dobře finančně zaopatřený čtyřicátník po sedmiletém manželství nějak přestane nacházet se svou ženou společnou řeč a jejich vztah se začíná pomalu ale jistě hroutit. Ani jeden z nich se navíc příliš nesnaží s tímto stavem něco doopravdy dělat a spíš jen drobnými hádkami a výtkami přilévají olej do ohně. Honzovi se však brzy naskytne příležitost z dusného prostředí domova „vypadnout‟, když nabídne své nově nalezené sestře odvoz do jakési zapadlé vesničky v Krkonoších, kam se chystá za svým přítelem.

Z počátku je pro něj přednější nezmeškat ani jeden zápas fotbalové utkání z fotbalového Eura a zaznamenávání si důležitých okamžiků v jednotlivých zápasech do svého fotbalového deníku. Postupem času, jak stále víc a víc poznává svou sestru Simonu, o které praktický celý svůj život nevěděl a která ho vyhledala z vlastní iniciativy, se pro něj jisté věci stávají podstatnějšími a důležitějšími, což si ovšem uvědomí, až když je nejspíš pozdě všechny chyby napravit. Nebo ne?

Lukáš Hejlík spolu s Verou Holou s tímto příběhem naložili velmi dobře a za účasti samotného autora knihy, který se na dalším scénickém čtení velmi aktivně podílel, vytvořili zcela nové uchopení této české road movie. Celá zápletka a hlavní problematika knihy je zde sice podávána z větší nadsázkou a vtipem, než jak je tomu u knihy jako takové, ale celkovému dojmu z děje to nikterak neubližuje. Ba naopak. Možná je o to víc umocněn závěr, který je velmi dramatický.

Další představení LiStOVáNí tak můžeme pokládat za více než úspěšné, o čemž svědčila i poměrně slušná návštěvnost. Táborští opět dokázali, že jsme město kulturní a dobrou kulturní akci dokážeme náležitě ocenit. Fotbalové deníky v tomto divadelním podání měly u všech diváků úspěch a ohlas. Navíc proběhlo za přítomnosti Jiřího Hájíčka, což bylo velké plus a bezpochyby byla přítomnost samotného autora velkým lákadlem pro to, navštívit další z řad těchto scénických čtení. Pevně věřím, že se i další díly LiStOVáNí budou těšit takto četné návštěvnosti a moc se těším na jeho další díl.