Příběh Všude kolem černý les je zklamáním. Trpí na klišé a plochost

Všude kolem černý les. V poslední době poměrně diskutovaná, čtená a překvapivě chválená knížka, která tak nějak hýbe knižním světem a světem knižních blogů. Nedávno dokonce vyšla jako audiokniha a já se divím, že se ještě nenatáčí film, což bych v dnešní uspěchané a zrychlené době očekávala. Já, neb mám v poslední době na čtení času pramálo, jsem po této detektivce sáhla právě v její audiopodobě a popravdě, moc nechápu, co na tomto příběhu všichni mají.  

Musím se přiznat, že osobně na tomto příběhu neshledávám nic výjimečného ani originálního. A o čem že tenhle příběh vypráví? Na to se podíváme v následujícím odstavci.

Na začátku máme prozatím neznámou ženu, z níž se záhy vyklube hlavní protagonistka celého příběhu, která běží lesem. Spolu s ní nás na nohách lechtá porost kapradí, cítíme vůni pryskyřice a vlhké hlíny a dýcháme čerstvý vzduch, který je cítit blížící se zimou a prvním sněhem. Už v této fázi mi nebylo moc jasné, jestli běží, protože musí (někdo jí honí), nebo proto, že se jí chce (je nadšená běžkyně v přírodě, která se kochá okolím a užívá si svobody, kterou jí pohyb dává). Touto pasáží totiž i my - jakožto čtenáři, případně posluchači - jen proběhneme a v mžiku se dostaneme do zcela jiného časového úseku.

Naše hrdinka Leonora je svou dávnou a ztracenou přítelkyní pozvána na rozlučku se svobodou. Po přečtení pozvánky, která jí přistála v e-mailové poště, váhá, zda na tu párty jít či nikoli, protože svojí kamarádce za nějakých podivuhodných okolností nemůže odpustit dávnou, více než deset let starou křivdu, jíž se vůči ní dopustila.
Nakonec se ale rozhodne sednout na vlak s další dávnou kamarádkou a na rozlučku odjede – první docela často používaná zápletka, kterou se v poslední době rozhodlo používat mnoho autorů detektivek.

Akce se samozřejmě nachází na podivném, poměrně odlehlém místě, které je tajemné a znepokojivé. Další klišé.  A jak už jistě všichni tuší, stane se tu něco velkého, děsivého a hrůzostrašného, co celý večírek nejen pokazí, ale navíc ještě pořádně zamává životem naší hrdinky. K tomu všemu vyplouvají na povrch stará tajemství a křivdy, které měly zůstat nadobro zahrabány pořádně hluboko pod zemí.

No a to je všechno. Nebo tedy ne všechno, ale asi tak nějak všechno, co stojí za to k příběhu říct. Dál se samozřejmě odvíjí dlouhé vyšetřování celé té večírkové tragédie spojené se znovunalézáním ztracené Leonořiny paměti. Čímž se samozřejmě celá situace jenom komplikuje. A jak to dopadne? Jestli to vážně chcete vědět, tak si knížku Všude kolem černý les přečtěte, nebo si ji poslechněte. Možná v ní mnozí z vás naleznou zalíbení, ale pro mě to nebyla žádná velká senzace. Příště budu muset zkrátka vybírat lépe.

Pokulhává i narátorsky

Pokud bych v posledním odstavci téhle nepříliš pochvalné recenze měla zhodnotit narátorský výkon Simony Postlerové, nemohu ho příliš vyzdvihnout. Nějak jsem neměla dojem, že dokáže přidat na gradaci, když si to příběh žádal, smutek, když tam měl být, nebo celkovou frustraci jakékoli z postav, kterou jim vyšetřování bezpochyby přinášelo. Už takto dost ploché postavy bez tváře se tím pádem ještě více zplacatily, takže začaly připomínat banánovou slupku přejetou parním válcem, který se rozhodl ještě zacouvat a své dílo o něco vylepšit.

Takže ani Simona Postlerová nedokázala příběh, který už takhle nestál za moc, vylepšit, což by se v případě audioknihy klidně mohlo leckdy stát. I u sebehoršího příběhu. Všude kolem černý les se tak stal v každém směru poměrně velkým zklamáním, kterému nemůžu udělit zrovna nejlepší hodnocení. Dobrou, kvalitní a chvályhodnou detektivku si prostě představuji jinak. To však neznamená, že v ní někdo nenajde zalíbení.