Jiří Hájíček napsal silný příběh Zloději zelených koní. Z románu je i film

 S knihou Zloději zelených koní nás jihočeský autor Jiří Hájíček opět zavede do českých luhů a hájů, kde v jistých kruzích začíná vládnout "Zelená horečka". A stejně jako Zlatá horečka v Americe, i tahle začíná jemně požírat lidské duše, rozvracet nejeden vztah. Teď si možná říkáte, že se dal tento uznávaný jihočeský autor na psaní postapokalyptické literatury pojednávající o nevyléčitelné chorobě, která pomalu zabíjí lidstvo, ale nenechte se mými úvodními slovy zmást. Nic takového od knížky Zloději zelených koní opravdu nečekejte. Celý, leč kratičký příběh, líčí osudy mladého hledače vltavínů, který své vášni pro kameny pomalu, ale jistě podléhá. Ale vraťme se zpět na začátek našeho příběhu, ať víte, jak to vlastně všechno bylo.

Bylo nebylo žil v Praze jeden student vysoké školy se zaměřením na geologii a neuvěřitelný nadšenec do kamenů. Především však do vltavínů, které mu učarovaly nejen svými pokřivenými tvary rozbitých sklíček, ale hlavně svým zeleným leskem. A to natolik, že pro jejich čarovný lesk obětuje víc, než je zdrávo. Svoji budoucnost, kterou si kdysi dávno představoval úplně jinak, lásku dívky, kterou si vzal, a dokonce i svůj život. Alespoň v metaforickém slova smyslu, i když i o život jakový se při častých nočních kopáních hrálo. A uznejte sami, že pro pětadvacetiletého kluka toto není nejlepší způsob života. Zvlášť pokud má doma mladou ženu, která si přeje žít úplně jiný život.

A jak spolu s Pavlem, hrdinou našeho příběhu, zjišťujeme, život není jenom o tom zasvětit ho svojí vášni, ale i o tom doopravdy ho prožít. A to Pavlovi po boku jeho milované Karolíny úplně nedochází. Celé noci tráví se svým kumpánem Kačmarem kdesi pod zemí s náčiním v ruce a riskuje nejen zatčení místní policií, která začíná být čím díl tím víc obezřetnější, ale i sesuv půdy a v neposlední řadě i vlastní manželství, které si až příliš idealizuje a které se pomalu, ale jistě řítí do záhuby.

Pavlovu vášeň a zápal pro hledání vltavínů bych si dovolila přirovnat k žití s vojákem, který čas od času odjede na některou z mnoha nebezpečných misí a vy čekáte doma jestli se vrátí v pořádku a celý nebo jestli vám ho doručí v krabičce od sirek. Alespoň tohle srovnání se mi vynořilo v hlavě při čtení samotné knížky. I v případě žití s vojákem je jeho rodina a především jeho manželka vystavena velkému tlaku a strachu o milovanou osobu. Stejně jako v knize jde v případě vojáka na misi na jakýsi druh vážně a životní výzvy, která ho může stát život, ale které nedokáže odolat a které se nedokáže zříct ani v případě, že ho tato vášeň bude stát všechno, co si vybudoval a vysnil. 

Musím přiznat, že o knize se mi píše těžce, a to i přesto jak je výjimečná a čtivá. Je to totiž přesně ten druh literatury, který vás doslova a do písmene pohltí a vy její příběh nečtete, ale prožíváte spolu s jejími hrdiny. A to tak intenzivně, že se s nimi ztotožníte, jako byste to byli vy sami, váš nejlepší přítel nebo člen vaší rodiny. Strhující knížka přináší na necelých dvou stech stránkách neopakovatelnou zpověď mladého člověka, který celý svůj život obětoval svému koníčku, který postupně přerostl ve vášeň, která začala hraničit se závislostí. Pro všechny báječné aspekty knížky Zloději zelených koní, jíž není co vytknout, bych byla moc ráda, aby si našla svoje čtenáře, protože si to příběh z pera jihočeského autora Jiřího Hájíčka rozhodně zaslouží.