Pálenka Matěje Hořavy je náročná, ale inspirující

Pálenka, další z knížek od Nakladatelství Host, je unikátním a jazykově vytříbeným literárním dílem, které sice pravděpodobně neosloví každého čtenáře, přesto si však svoje příznivce jistě najde – ale spíš mezi náročnější čtenářskou skupinou, jež patřičně ocení její poetičnost, metaforyčnost a drsnou něžnost.

Pálenka je těmito prvky prodchnutá a ačkoli se může zdát, že se jedná o knihu bez vnitřního děje, příběhu a opravdové zápletky, kterou od beletrie většina čtenářů očekává, ukrývá se mezi řádky něco mnohem silnějšího a syrovějšího, než je jakákoli jiná literární zápletka, s níž se jako běžný čtenář máte možnost setkat.

V mnohých vzpomínkových fragmentech prozkoumáváme autorovo dětství a dospívání, pronikáme do jeho nejniternějších myšlenek a poznáváme jeho duši, kterou nám odhaluje bez studu v celé její nahotě. A to je mnohem víc, než si jako čtenáři zasloužíme. Spolu s Matějem Hořavou se procházíme nekonečnými lány kukuřičných a slunečnicových polí, vdechujeme vůni podzimních ohníčků a v popelu pečených brambor a dovolujeme mu poznat nejen jeho vlastní nejniternější tužby ale i ty naše, které se ukrývají kdesi v hlubinách našich duší.

Matěj Hořava nám dává poznat jeho vztah k vlasti Moravě, kde vyrůstal, žil a studoval. Otevírá nám své vzpomínky na ztracené lásky, dětské sny a mladické nerozvážnosti, které vyplouvají na povrch v neznámém a lidskou rukou téměř nedotčené krajině Rumunska, kde hledá sám sebe.

Spolu s hlavím protagonistou kráčíme po vrcholcích hor, upíráme zrak do klidných i rozbouřených vod Dunaje, který nám občas – pokud mu to dovolíme – omývá unavené tělo a rozjímáme nad vlastním životem při zvuku zvonců na krcích nekonečného stáda ovcí, jež se pase na zelených lukách a kopcích. To vše s příchutí místní pálenky, jejíž chutí a vůní je vzduch všude kolem nasáklý a tvoří tak nesmazatelný otisk i v nás samých. Koluje našimi žilami, zahřívá nás a dává nám zapomenout na prožité strasti a smutky, kterými jsme si v životě museli projít.

V poklidné rumunské krajině obklopen jen snůškou místních obyvatel poznává náš hrdina sám sebe, bilancuje s tím, co kdy v životě udělal správně i kde chyboval. Zamýšlíme se nad tím, čeho jsme v životě patřičně využili a co jsme si nechali proklouznout mezi prsty a poznáváme tak nejen jeho samého, ale především sami sebe. Protože každý z nás s ním má alespoň něco málo společného.

Musím říct, že ačkoli je Pálenka rozsahově opravdu minimalistickou knihou (čítá celých 120 stran) je naprosto maximalistickou a zhuštěnou výpovědí člověka, který v raném věku konečně – snad – nachází sám sebe. Svoji skutečnou podstatu, svoje skutečné já, svoji existenci, které si konečně začíná být plně vědom. Pálenka je velmi realistikou, poetickou a výjimečně stylisticky vytříbenou prózou, která nás v mnohých pasážích dožene k slzám, donutí nás zamyslet se nad životem, který vedeme, a pokládá nám mnoho otázek, které bychom v běžném pracovním a životním shonu přešli mávnutím ruky a nechali je bez povšimnutí. A právě v tom tkví její výjimečnost, kterou se sluší náležitě ocenit a neponechat ji bez povšimnutí.

I když je Pálenka poměrně čtenářsky náročný literární kus, který pravděpodobně nesedne každému, věřím tomu, že ti, kdož dokáží číst mezi řádky, si v ní najdou tu pravou životní moudrost, jež jim přinese poznání o sobě samých i o těch, kteří našimi životy jen proplují a zůstanou jen v našich vzpomínkách. Protože právě ve vzpomínkách lidí, byť nemusí být právě šťastné, tkví naše vlastní nesmrtelnost.

Odkaz na knihu je ZDE