Důležitá je duše, jakou hlas má. Zemřel hudebník Jiří Matyáš, který vystoupil i s Johnem Mayallem

Ve věku 72 let odešel do hudebního, pravděpodobně do toho modrého, bluesového nebe táborský rodák, zpěvák a kytarista tělem i duší Jiří Matyáš. Srdíčko mu dotlouklo v pondělí 2. prosince. 

Jiří Matyáš, pro většinu lidí Jirka nebo Matouš, se hudbě věnoval už od dětství, kdy ho rodiče poslali na uměleckou školu učit se na klavír. Ten ho však moc nebral a naštěstí přišla záchrana v podobě rokenrolu. První kytaru mu koupila maminka a po maturitě přišla první nabídka na hraní od táborských Kings, kde se později potkal s kytaristou, s dnešním jazzmanem a pořadatelem jazzových akcí v Táboře Karlem Kobližkou. 

"Jirka Matyáš byl velice pozoruhodná osobnost. Někdy mi svým konáním a geniálním volnomyšlenkářstvím připomínal uměleckou avantgardu v letech mezi dvěma světovými válkami minulého století. Dobu, kdy vzniklo Dada, Surrealismus, Kubismus, Jazz a další umělecké směry, odmítající tehdejší společensko-konformistické hodnoty, provokující, křičící, ten neoblomný strašák maloměšťáků, politiků a klerikálů. Jirka by se mezi nimi určitě cítil dobře," říká kamarád Karel Kobližka. 

Ještě před Kings ale dal Matyáš dohromady svou kapelu s Jiřím Peltánem (baskytara), Mílou Kašparem (zpěv, piano) a Jiřím Kašparem (bicí), s nimiž jezdil hrát - po poptávce od hledače talentů Siegfrieda Plohnera a doporučení od Milana Velana - do zahraničí. Vznikli tak Game Brothers. Matyáše si však najímaly i další skupiny, mezi jinými hrál v zahraničí i po boku Josefa Laufera. V zahraničí nakonec hraním strávil od roku 1970 devatenáct let, za nichž projel kluby a bary v Rakousku, Německu, Itálii, Švýcarsku...

"Žel, bylo mu dáno narodit se do doby úplně jiné, plné zla a tuposti. A tím trpěl. Vzpomínám si, jak mi vyprávěl o hrůze, muset hrát to maha maha v těch černých dírách tam venku a neustále se podřizovat tehdy žádanému nevkusu publika," připomíná Kobližka, který se s Jirkou seznámil počátkem 60. let v Táboře.

"Oba už jsme tenkrát muzicírovali, a tak se stalo, že jsme se nakonec ocitli ve stejné kapele. Tato spolupráce skončila po okupaci ČSSR v roce 1968 mým odchodem do zahraničí a po mém návratu v roce 1993 jsme se s Jirkou domluvili, že si zase spolu zahrajeme. Tak vznikla postupně různá hudební seskupení a naše spolupráce (až na několik výjimek) trvala dodnes," připomněl jazzman. Jirka podle něj odešel do muzikantského nebe a zanechal po sobě velkou díru na táborské hudební scéně.

"Byl naprosto výjimečný a je zcela nenahraditelný, nenapodobitelný originál ve způsobu interpretace, podobně, jako byl náš společný idol Ray Charles. Bude scházet všem, kteří mají rádi dobrou hudbu. Prosím, zahrajte mu na cestu jeho nejoblíbenější písničku Unchain my heart," dodal Karel Kobližka. 

Hlas černošského bluesmana

Co z Jiřího Matyáše dělalo jedinečného zpěváka byl chraplavý hlas s přídechy a neuvěřitelný bluesový feeling. Kolikrát z publika při koncertě zaznělo, že je ten člověk bílý černoch. Nebo že se měl jako černošský hudebník narodit někdě v New Orleans. To by však nejen jih Čech přišel o spoustu krásných interpretací písní Joe Cockera, Luise Armstronga, The Doors, Freak Power a mnohých dalších, které hrál v posledních letech se svou kapelou Jiří Matyáš Band.  

"Musí  to  přijít  samo. Ale předtím je třeba poslouchat dobré blues. Pochopit ho. Přijmout do srdíčka. Blues potom postupně vstoupí do hlasivek. Na barvě hlasu nezáleží. Důležitá je duše, jakou hlas má. A ta musí být jen upřímná. Když jsem byl malý, měl jsem  jemný  hlas.  Ale  trpěl jsem na angíny. Doktoři mamince navrhli, že by mohlo pomoct  vyndání  krčních mandlí. Primář se jí tehdy ptal, jestli zpívám. Protože pak bych s tím mohl mít problémy. Kdo mohl tenkrát vědět, že se budu živit hudbou? A po operaci nic, pohoda, hlas se mi nezměnil. Pak přišla puberta, začal jsem mluvit mužněji a v hlase se ozývala ta drsnost. A pořád víc. Primář měl pravdu. Operní pěvec ze mě nebude," uváděl Jiří Matyáš v rozhovoru s Josefem Musilem pro Táborský deník (27.4.2012, Táborský deník) 

Jiří Matyáš se profesionálně věnoval hudbě více než čtyřicet let. Spolupracoval s desítkami osobností tuzemské i zahraniční hudební scény. Kromě zmíněného Josefa Laufera také s The Progress Organization, dnes Progres 2 (Váně, Pelc, Kluka), Helenou Vondráčkovou či Borisem Adámkem. Na pódiu v Mnichově vystoupil s legendárním Johnem Mayallem.

Pohřeb hudebníka Jiřího Matyáše se koná v pátek 6. prosince od 10 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech.
 
Videovzpomínka - video od Jaroslava Kejvala ZDE a sestřih z koncertu v milevském Kamenáč music art pubu ZDE