Čtivé fantasy Císařovy čepele může čtenáře mnohé naučit

Král je mrtev! Ať žije král! Toto zvolání by mohlo být krásným a zcela výstižným mottem prvního dílu trilogie Kronika netesaného trůnu. Císařovy čepele, které napsal Brian Staveley, otevírají čtenářům nový fantasy svět plný bojů, magie a politických machinací, v němž je velmi chladnokrevně zavražděn císař, panovník s velkým vlivem, který celé říši Annurian vládl pevnou rukou. 

Na jeho místo má nastoupit, jak už si tomu dlouholetá tradice žádá, jeho prvorozený syn. Kaden je však daleko a o událostech v jeho rodné zemi neví zhola nic. V sídle mnichů, kdesi daleko ve skalách, se podrobuje výcviku těla i ducha vyučován nemilosrdnými a nesmlouvavými učedníky, kteří ho učí skromnosti, vytrvalosti a odpoutání se od všech tělesných radostí. Je však jasné, že ačkoli už je silným a zdatným „bojovníkem“, nebudou mu jeho síly stačit k překonání intrik a rozsáhlému spiknutí ze stran těch, kteří chtějí místo něj usednout na Netesaný trůn.

Na scénu tak přichází jeho bratr Valyn. Skutečný voják a válečník ovládající magii, za nímž stojí jedna z nejlepších letek, kterou říše kdy viděla. Jejich úkol je jediný. Dopravit Kadena živého a zdravého zpět do říše, svrhnout zrádce a učinit z mladého chlapce vládce mocné říše. Jejich cesta nebude lehká – však je také rozprostřena na tři díly rozsáhlé a doslova epické série, v níž nechybí nic, co od dobré fantasy očekáváte. Naopak. Má ještě mnohem víc.

Císařovy čepele jsou skvěle zvládnutým prvním dílem, který nás zavádí do světa velmi podobnému středověku, v němž však muži i ženy vládnou nejen meči a šípy, ale také různorodou magií. Rozhodně zde najdete prvky, které jsou pro tento žánr typické, což je naprosto v pořádku – čtenář může být spokojen – přesto však přináší zcela nový svět a velmi originálně jej uchopuje.

Najdeme zde mnoho odkazů na současné náboženství, Kadenův výcvik i prostředí odkazuje na učení Tibetských mnichů, Valyn je zas jasným příkladem klasického vojáka, který je plně oddán svému úkolu a splněním mise. Brian Staveley v celé sérii navíc klade velký důraz na to, že v boji mnohokrát nemusí nutně záležet jen na síle meče, ale i na síle ducha, kterým lze porazit i toho nejsilnějšího bojovníka.

Kronika Netesaného trůnu je v každém směru velmi dobře a do detailu vymyšlenou a čtivou, která fanouškům historické fantastiky předkládá příběh plný bojů, machinací a magie. Hlavní hrdiny nestaví do jednotného světla, mají své chyby, své neřesti, přesto se však ve správnou chvíli dovedou zachovat správně a vyhodnotit situaci tak, aby byla vyřešena co nejschůdnější cestou. Jejich chování je logické, racionální a přímo úměrné jejich různorodým charakterům. Nejedná se rozhodně o ploché a bezduché figurky, se kterými si autor pohrává, jak je mu libo. Naopak. Žijí si svými vlastními životy a dostávají v knize mnoho prostoru se projevit a ukázat, co v nich dřímá.

Ačkoli jde o poměrně rozsáhlý román, nejsou zde žádná bílá místa, která by čtenáře nudila a donutila ho knihu odložit. Je protkaná akcí, která ovšem není přehnaná a i když s hrdiny v jednu chvíli poměrně dost cestujeme a jsme přímo v centru jejich učení a výcviků, nijak tyto kapitoly nenudí, nejsou plytké. Naopak nás mohou hodně naučit, jak o protagonistech celé knihy samotných, tak i o nás. U této knihy se totiž vyplatí číst mezi řádky.

Více o knize ZDE.