Každý z nás si občas přeje Zmizet

Každý z nás si čas od času přeje zmizet. Prostě chvilku nebýt a netrápit se běžnými starostmi. Tyto pocity však nesouvisí jen s dospělými. Týkají se i dětí, které často bývají odsouvány na vedlejší kolej a jejich problémy se nám dospělým nezdají tak důležité a bolestínské. Právě takovým případům se věnuje trojice povídek Petry Soukupové v její knize s příznačným názvem Zmizet.

Každý z příběhů je trošku jiný, zavádí nás na různá místa, do různých rodinných či společenských poměrů, otevírá dveře jinému problému. Jaká je třeba vina matky, která se snaží pro své děti udělat to nejlepší, a tak se uchýlí k milosrdné lži, která ji stejně dožene? Jak velkou díru po sobě zanechá ztracené dítě? Jakou bolest si mohou způsobit sourozenci sobě navzájem? Jak moc je třeba dát přednost mladšímu dítěti před starším a neustále opakovat tu klišovitou větu „Už jsi přeci velký, musíš mí rozum.“  

On žádný vztah není ideální. Protože lidi v něm nejsou ideální. Často si však ubližujeme bez zjevné příčiny, bez pádného důvodu, bez toho, aniž bychom si plně uvědomili důsledky našeho chování a rozhodnutí.

Petra Soukupová se ve své knize Zmizet snaží tyto důsledky odkrýt a „omlátit“ je svým čtenářům o hlavu. Otvírá jim oči – nebo se o to alespoň snaží. A pokud je čtenář dostatečně vnímavý a čte s myslí otevřenou, má velkou šanci se chybám, jež dělají hlavní hrdinové, vyvarovat, případě své pokroucené vztahy spravit.

Může se zdát, že tematika rodinných, případně partnerských problémů je spíše doménou ženských autorek. Většina takových knih ovšem klouže pouze po povrchu problémů, případně je vykreslují jaksi jednotvárně a šablonovitě.

Tvorba Petry Soukupové jde ovšem přímo k jádru věci, do hloubky, bez příkras. Na své čtenáře útočí upřímností a razantností, která působí na ty správné struny, rozechvívá je a rozezvučí ostrými drnčivými tóny, které nemusí být vždy příjemné, ale je jen na nás, jestli je vlastním vnímáním naladíme a zahrajeme tak tu správnou písničku.