Pondělí, 12.04.2021 /
recenze
Stephen King se do povědomí čtenářů zapsal především jako hororový romanopisec. Jako člověk, jehož knihy jsou plné hrůzy, násilí, příšer z jiných světů i lidské zloby. Svoje příběhy navíc zasazuje do prostředí, které všichni dobře známe – nebo je alespoň známé pro Američany. Najdeme v nich odkazy na běžné značky, produkty i obchody, které lze reálně navštívit, místa, kam se lze podívat, a vypráví i o lidech, kteří v nich žijí. O lidech obyčejných, o vašich sousedech, spolužácích nebo známých. Díky této autentičnosti a realističnosti se jeho knihy stávají ještě děsivějšími.
Zanechávají v nás pocit, že to, co jsme právě četli, se může skutečně stát nebo se dokonce děje právě v tu chvíli, v ten konkrétní okamžik. Je třeba ho ovšem vnímat i jako autorka klasických společenských románů. Takových, v nichž ukazuje lidi takové, jací skutečně jsou. Se všemi jejich chybami, nedostatky, zlozvyky, ale i starostmi a všemi dobrými vlastnostmi, kterými člověk může disponovat.
Jedním z takových příběhů je i Zelená míle, jejíž filmové zpracování je jistě známé i těm, kteří Kingovým knihám na chuť nikdy nepřišli. King nás v ní zavádí do prostředí věznice v Cold Mountain na oddělení s nejpřísnější ostrahou vyhrazenému pro vězně, kteří čekají na smrt v Jiskřákovi – elektrickém křesle, jež čeká na konci zelené míle, na konci cesty pokryté zeleným kobercem. Právě toto oddělení se ve své neutěšenosti stane svědkem jednoho velkého zázraku. Ten přichází spolu s Johnem Coffeym, velkým černochem obviněným ze znásilnění a vraždy dvou malých holčiček, nadaného neobyčejným darem, a Pana Jinglese, myšky, která přišla odnikud a která v celém příběhu sehraje jednu z nejdůležitějších rolí.
Zelená míle je bezesporu jedním z nejslavnějších Kingových románů, který je pro audioknižní zpracování jako stvořený. Vladislav Beneš nás jím provede jako nejoddanější průvodce, který nás neopustí ani ve chvíli, kdy bychom si přáli vězeňský blok E opustit a přestat jen nečinně přihlížet všemu, čeho byl svědkem. Velice lidsky, citlivě a s něhou nám bude vyprávět příběh o naději, touze, jakémsi druhu vykoupení a především o odpuštění.
Z celkové přednesu má člověk dojem, jakoby sám Vladislav Beneš byl svědkem všeho, co se na Zelené míli i mimo ni odehrálo. Jako by to v něm zanechalo otisk a nutkavou potřebu vše vyprávět tak, aby se příběh Johna Coffeyho stal nesmrtelným. King se v tomto románu opět ukázal jako skvěly vypravěč, který umí vtisknout svým příběhům jisté kouzlo, které ve čtenářích zůstává i po jejich dočtení. Vladislav Beneš dal Kingovým slovům hlas a společně tak dokázali, že se na zázrak na Zelené míli rozhodně nezapomene.