Lidé, co odchází bez náhrady. Zemřela osobnost jihočeské kultury Josef Veverka

Ve čtvrtek 22. dubna zemřela "neviditelná" osobnost jihočeské kultury, Josef Veverka (*12. 4. 1958). Neúnavně pořádal Milevské hudební sklepy i velké koncerty na nádvoří milevského kláštera. 

"Život není fér... Zvykáme si na absurdity, které se kolem nás v posledních měsících dějí. Na to, že nás navždy opouštějí přátelé se zvyknout nedá. Dnes mne zasáhla zpráva o odchodu kamaráda, velkého kulturního nadšence a duši Milevských hudebních sklepů, Josefa Veverky. Myslím, že mi dáte všichni, kdo jste Pepu znali, za pravdu, že není mnoho lidí, kteří by s takovým zápalem radostí a nadšením přinášeli jedinečné kulturní zážitky do našich životů a činili je tak bohatšími. Milevské hudební sklepy bez Pepy už nikdy nebudou stejné... Pepo, bylo mi ctí," říká ředitel Kulturního domu Milevsko Vít Kratochvíl. 

Hudební sklepy v Milevsku Josef Veverka pořádal 18 let, během této doby je navštívily hudební osobnosti jako například Luboš Pospíšil, Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, Vladimír Mišík, Jan Spálený s ASPM, Jiří Dědeček, Jan Burian, Ivan Hlas, Jan Sahara Hedl s Blankou Šrůmovou, Mirek Kemel, Ivan Král, Václav Koubek, Oskar Petr, Jan Ponocný alias Cirkus Ponorka, Jiří Smrž, James Harries, Duke Special, David Evans a další.

Z velmi úspěšných velkých pořadatelských kousků jmenujme nezapomenutelné koncerty Roberta Křesťana a Druhé trávy, Bratří Ebenů či Glena Hansarda na nádvoří Kláštera Milevsko, při němž Josef Veverka dostal právě za neúnavné pořádání a sponzorování kulturních akcí cenu z rukou Václava Koblence. 

Bude prázdno

Josef Veverka byl usměvavý, otevřený a přátelský. Za jeho foťákem či kamerkou vždy koncerty prožíval radostně jako malé dítě, když dostane tu nejvíce vytouženou hračku. Byl pořadatelem, co nikam neprosazoval své ego a nikde se příliš nevystavoval. Nebyl sice vidět, ale jeho akce ano. Byl skromným "dělníkem" kultury a jeho přínos v této oblasti byl obrovský. Královsky se vždy staral také o hudebníky, kteří se mnozí za roky akcí stali jeho přáteli. 

"Když Josef Veverka zemřel, jako první jsem si pustil Lies, písničku Glena Hansarda. Bůhví proč. Možná pro ten první verš: I think it's time, we give it up/ Myslím, že je čas to vzdát. Josefa, který právě Glena dokázal opakovaně zlákat do Milevska, jsem znal letmo, ale dlouho. V jihočeské kultuře bylo málo takových. Takových sdrcařů. Tak skromných. Mnoho let skoro "obrozenecky" zkulturňoval město s nejstarším jihočeským klášterem. Na jeho nádvoří jsem tak zažil několikrát srdcerváčské koncerty Glena a dalších. Josef také s nadšením a obětavě pořádal sérii Hudební sklepy. Poprvé jsem právě díky němu slyšel trio Ivana Hlase a zažil úchvat. Z životních zůstává v paměti i koncert dvojice Jiří Dědeček a Jan Burian, které Josef po jejich dlouhé pauze svedl k sobě na jedno pódium. Občas mi volával. Buď, abych napsal pozvánku do novin, ale stejně často a stejně naléhavě, když mi zvěstoval, že Glen bude v Čechách. Zas jen díky němu jsem se tak dostal na parádní koncert toho Ira s děravou kytarou v pražské Akropoli a léčil tam smutky. Po Josefovi je prázdno. Ve starém tlačítkovém telefonu opatruju jeho sms ze 3. srpna 2015. Napsal jsem tenkrát reportáž z Glenova koncertu a měl kvůli tomu jakési patálie v redakci. "Tak jim řekni, žes to napsal krásně," vzkázal mi Josef v té esemesce. Šílený smutek mě obchází, že už žádná další nepřijde," vzpomíná Václav Koblenc, lídr folkové kapely Bonsai č.3 a zpravodaj ČTK, který v letech 2009 až 2016 vedl kulturní rubriku regionálního Deníku v jižních Čechách. Jeho reportáž z Hansardova koncertu v roce 2015 můžete číst ZDE. 

Smutek nad odchodem Josefa Veverky projevil například také publicista Milan Princ, Daniel Salontay (Longital), Jaroslav Hutka, Blanka Šrůmová, Lubomír Houdek (nakladatelství Galén) a mnozí další.

"Na některé lidi se snažím zapomenout co nejrychleji, ty skvělé si hýčkám v hlavě i v srdci. S Josefem nás před lety dal nás dohromady Jiří Dědeček, pronesl něco ve smyslu: Vy dva magoři si budete rozumět! Pak mi Josef napsal, pozval mě do Písku, že mi dá nějaké nahrávky. A já se při jedné cestě na jih zastavil u něj v autosalonu. Ve dveřích jsem zjistil, že se mi vykouřilo z hlavy jeho křestní jméno! Jarda? Josef? Jirka? Tak opatrně povídám: Hledám pana Veverku. Kterýho? My jich tady máme víc! Aha... Hm. A pak ze mne vypadlo: Poslouchá takovou divnou hudbu. Jó, to bude Pepa.
Jiří Dědeček měl pravdu, rozuměli jsme si hned a moc dobře. Žasli jsme spolu nad přeceňovanými deskami, dělali si srandu z namyšlených „hvězdiček“, obdivovali ty neuhýbající, co nesou dnes a denně kůži na trh, a snažili se tu a tam trochu pomoci. Svým oblíbencům, co hrají tu divnou hudbu, pomáhal Josef rád a nenápadně. Několik našich společných plánů mi tady ale nechal, ať se s nimi nějak vypořádám sám. Zkusím to, Josefe. Jizva z jeho odchodu je ještě moc čerstvá a bolí," zavzpomínal Luboš Houdek z nakladatelství Galén.

Stejně vytrvale jako pořádání kulturních akcí pak dodával informace redakci Kulturne.com, s níž dlouhodobě spolupracoval a mnohdy čtenářům zprostředkovával slovem či obrazem zážitky z koncertů. Redakce Kulturne.com se proto připojuje ke kondolencím a děkuje za mnohaletou, skvělou spolupráci.