Letošní literární ceny Magnesia Litera přinesly velké změny i mnohá překvapení

Sláva vítězům, čest poraženým! Je pravda, že podobná zvolání jsou spojována především se sportovními utkáními, nicméně nejen ve sportu se mohou mezi sebou lidé a jejich schopnosti a dovednosti utkat. Také literatura je jednou z disciplín lidského umu. A jako každé klání se i letošní udílení cen Magnesia Litera těšilo velké účasti a podpoře nejen stran médií, ale i z řad knihovníků, knihkupců a především čtenářů, kteří s napjatým dechem sledovali, jestli se jejich oblíbená kniha vydaná letošní rok umístila na žebříčku těch nejlepších.

Letos se tato cena navíc rozrostla o další tři žánrové kategorie a ani tento krok se v literárních kruzích neobešel bez různorodých a mnohdy i poněkud rozpačitých reakcí. Naopak bylo zcela vypuštěno udílení ceny nejlepšího blogu roku, který se následně dočkal i svého knižního zpracování. Jak vidno, připravili organizátoři této velké literární akce pro letošní, 22. ročník, hned několik změn, které si jistě ještě vyžádají patřičnou odezvu.

Magnesia Litera je každoročně udělována kvalitní české literce, a to jak té zrozené z per českých autorů, tak i té překladové, která může být pro jednotlivé překladatele velkým lingvistickým oříškem, se kterým se musí poprat. Vážnost a významnost pojmu „kvalitní literatura“ je ovšem i v tomto případě velmi diskutabilní, specifickou a individuální záležitostí a je třeba brát ji s jistou rezervou. I to se samozřejmě odrazilo na tom, jak bylo zavedení nových kategorií – humorná literatura, detektivka a fantastika - přijato.

V mnoha kruzích jsou totiž tyto žánry chápány spíše jako konzumnější literatura, která se poměrně výrazně vymyká chápání toho, pro koho je Magnesia literatura primárně určena a pokud ano, je poměrně nemístné odsunout je jaksi na vedlejší kolej a udělit jim ceny bez řádného ceremoniálu, který byl v rámci živého vysílání poskytnut ostatním a již známým kategoriím.

Host na vlně a první oceněný romský autor

Stejně jako v letošním roce si svoje prvenství v oceněných knihách udrželo brněnské nakladatelství Host, které vydává velmi pestrou škálu nejen literárních žánrů, ale i autorů a témat, která oslovují běžné i náročnější čtenáře. Mezi hostovské knihy, jejichž autoři si odnesli letošní cenu Magnesia Litera, patřil Patrik Banga se svojí autobiografickou prvotinou Skutečná cesta ven, čím se stal nejen prvním romským autorem nominovaným na takto prestižní knižní ocenění, ale i prvním romským autorem, který tuto nominaci hned na poprvé proměnil ve vítězství. Patrik Banga ve své knize odkrývá svoje dospívání v romské komunitě, která se stále netěší přílišné oblibě veřejnosti, ukazuje chování gádžů k romským dětem i dospělým, které jako společnost často házíme do jednoho pytle, aniž bychom se alespoň snažili poznat jejich život a přijali fakt, že ne každý Rom žije pouze ze sociálních dávek a přídavků na děti.

Další oceněnou knihou, která vyšla právě u Hosta, byla povídková sbírka Viktora Špačka Čistý, skromný život, která českým čtenářům přináší pestrou škálu lidských osudů a charakterů a velmi specifickým způsobem překládá všechny aspekty mužského života, který je často poznamenám ženskými elementy, kteří je mnohdy ovládají, manipulují jimi a jaksi je formují k obrazům svým.

S velkou pokorou a skromností sobě vlastní převzal cenu za poezii Petr Hruška, kterému u nakladatelství Host vyšlo již několik básnických sbírek. Právě jeho poslední sbírka básní Spatřil jsem svou tvář byla oceněna jako nejlepší vydanou knihou básní za loňský rok, v níž autor přináší do veršů proměněný příběh mořeplavců, kteří se vydávají na dobrodružnou výpravu kolem světa plnou nástrah a nebezpečí.

Velmi sledovanou kategorií je samozřejmě i cena za nakladatelský čin, která letos patřila nakladatelství Torst, jehož editoři odvedli velmi úctyhodnou, téměř mravenčí a celých třicet let trvající práci na vydávání a přípravě kompletního díla básníka, prozaika a esejisty Jana Zábrany, za něž si celé nakladatelství toto ocenění právem zaslouží.

Nesmíme samozřejmě opomenout ani překladovou literaturu, která přináší českým překladatelům mnohdy nemalé nástrahy a překážky ať už v rámci specifičnosti použitého jazyka, dialektů nebo výrazů pro něj český jazyk nemá vlastní pojmenování nebo význam. S těmito problémy se ovšem nejlépe popasovala Lenka Sobotová, jejíž překlad románu Shiggie Bain z prostředí dělnických reforem a uzavírání skotských dolů v 80. letech, které bylo pro mnoho lidí v tehdejší době doslova devastující, si vyžádalo nejen znalost tehdejších reálií, pojmů a slovníku chudé dělnické třídy, ale také notnou dávku fantazie při vymýšlení vlastních českých výrazů pro původní pojmy. Ačkoli se to může zdát jako snadné a vlastně i jakési usnadnění si práce, je to právě přesně naopak, protože celý text nesmí ani těmito zásahy ztratit na původním sdělení a celkovém kontextu jednotlivých dialogů.

Prostor se krom klasické prózy a poezie dává i literatuře pro děti mládež. Tady obsadila pomyslnou bednu vítězů Jana Šrámková se svojí knížkou Fánek hvězdoplavec, který dětskému čtenáři přináší silný příběh chlapce, z jehož života se vytratí podstatný rodičovský element, ze kterého se postupně stávají jen útržky vzpomínek a jeden velký sen.

Magnesia Litera nezapomíná ani na literaturu naučnou a publicistickou. Z těchto kategorií si letošní ocenění odnesl Vladimír Papoušek za svoji Chór a disonance a Martin Rychlík za knihu Dějiny lidí. Největší přínos knižní kultuře pak přinesl Adolf Knoll za svoji iniciaci k rozvoji digitalizace starých tisků, čímž významně přispěl jejich zpřístupnění a celkové kultivaci čtenářství a rozvoji gramotnosti. Za tento svůj přínos české literatuře, kultuře a v podstatě i historii si letos i on odnesl čestné ocenění.

Naprostým vítězem a nejlepší knihou roku se stala sbírka básní Miloše Doležala "Jana brzy bude sbírat lipový květ“, v níž autor obnažuje poslední dny života své ženy a zároveň reflektuje svoje pocity ze ztráty milovaného člověka. I přes sílu a otevřenost tématu ovšem nejde o žádné plačtivé rekviem za milovanou osobu, čtenář není zavalen bezmyšlenkovitým a srdcervoucím přívalem emocí a mořem smutku. Celá sbírka je spíše velmi něžným žalozpěvem a loučením s člověkem, který s autorem jistým způsobem zůstává i po své smrti a je mu i ve své fyzické nepřítomnosti stále nablízku.

Nové kategorie

Na začátku bylo zmíněno i zařazení zcela nových kategorií, jejichž ocenění proběhlo v online vysílání v předvečer celého galavečera. A je tedy zcela na místě, aby zde byli zmíněni i jejich vítězové. Cenu za fantastiku si odnesla Vilma Kadlečková za osmý a závěrečný díl své monumentální série Mycelium, které sice svým zaměřením spadá do žánru sci-fi literatury, v níž se objevují i thrillerové prvky, ale přináší i spoustu úvah nad světem, společností a lidstvem obecně. Nejlepší detektivkou se pak stala Šelma Františka Šmehlíka, která čtenáře zavádí nejen na stopu bestiálního sériového vraha, ale i do prostředí vysoké politiky a jejích machinací. Kniha krátkých komiksových stripů Zen Žen reflektujících každodennost partnerských a rodinných okamžiků si pak odnesla ocenění za nejlepší humoristickou knihu.

Ceny jsou rozdány, autoři oceněni, čtenáři a nakladatelé více či méně spokojeni. Ať už ale pojem kvalitní literatura vnímáme jakkoli, ať už dáváme přednost tomu či onomu autorovi, nakladateli nebo žánru, spojuje nás všechny jediné. Touha po dalším a dalším příběhu, dalším dobrodružství, objevování nového světa, komunity, dimenze či kultury. Spojuje nás literatura jako taková. A já osobně pevně věřím, že nás různé názory na ni nerozdělí a i nadále se u ní budeme scházet. Třeba opět v Táboře, nebo i jinde, na nějakém dalším literárním setkání nebo autorském čtení.

Foto: Jakub Hněvkovský / Magnesia Litera