Začal jsem jen popisovat něco, co se už reálně děje. Petr Šesták zahořel v Jednotě

Petr Šesták je aktuálně jedním z aspirantů na získání ceny Magnesia Litera, jejíž udílení budeme moci všichni sledovat už 18. dubna. O jeho posledním románu Vyhoření jste si u nás už mohli něco málo přečíst, ale velmi podstatné je to, jak svoji knihu, její postavy a celkovou myšlenku vnímá autor sám. A k dostatečnému navnímání těchto aspektů se nejlépe hodí autorská čtení. Kafe a knihy Jednota jsou spolu s táborskou knihovnou v pořádání takových akcí přeborníky, a tak se ani Petr Šesták nevyhnul jejich pozvání, které zahrnovalo i besedu na dvou táborských školách.

Román Vyhoření je velmi emočně silným a vlastně v mnohém i lehce agresivním pamfletem o konzumu společnosti, o využívání až zneužívání technologií, průmyslu a modelech chování, které utvářejí jednu část společnosti, ve které žijeme a nad kterou se mnohdy ani nepozastavujeme. Autor sám svůj příběh napasoval na automobilový průmysl, který extrémně kontrastuje s tím, jak se chováme k sobě, k okolí, k přírodě. Na odiv vystavuje agresivitu, ignoraci a nesmírnou aroganci těch, kteří sedí za volantem a pod zadkem mají celá stáda koní k těm, kteří je míjejí po svých, na kolech či koloběžkách.

Vyhoření je v každém směru velmi zajímavým románem, který si nominaci na Literu v každém případě zaslouží. O to víc bylo zajímavé poslouchat autorovi postoje k jeho tématu, pohnutky k tomu takovou knihu napsat a cítit tu naléhavost s jakou vznikala. Jak sám autor říká, je pamfletičnost tohohle románu přístupem, který sází na jeho myšlenkovou mělkost, ale zato silnou emocionální šíři, to samozřejmě tak nějak silněji působí na jeho čtenáře a tak nějak zásadněji k němu promlouvá, pokud se rozhodne, řekněme přistoupit na pravidla hry.

Vypustit takový román mezi lidi a nechat ho žít jeho vlastním životem je vždycky velmi riskantní a tady to latí dvojnásob. Tím spíš Petr Šesták boří hranice jak literatury, tak i lidského vnímání světa a společnosti. Ta radikálnost je pro Vyhoření zásadní a ukazuje věci, které se reálně dějí, Petr Šesták o nich jen začal psát, čímž dost možná rozvířil lehce zakalené vody. A reakce publika, které na tomhle literárním večeru, rozpoutali vlastně docela žhavou diskusi, tomu byly jasným důkazem.