Sudetenlad Leoše Kyši kontra drsné "Kotletoviny". Kterého z autorů hostila táborská knihovna?

Pravděpodobně není mezi čtenáři člověka, který by neznal jméno František Kotleta. A nemusí každý z nich nutně patřit k jeho čtenářům a skalním fanouškům. Jeho epické fantasy či sci-fi série plné násilí, erotiky a detailně promyšlených zápletek v knihkupectvích nelze minout a od počátku se těší velké oblibě. Jaký ale skutečně je Leoš Kyša, který se celé roky tak trošku schovával pod pseudonym a psal si svoje temné příběhy s podivnými hlavními hrdiny? To jsme měli šanci poznat na jeho  besedě v Městské knihovně Tábor, kam přijel představit svůj poslední román Sudetenland, pod který se, zcela výjimečně, podepsal svým jménem. 

Jak už bylo řečeno, tvorbu Františka Kotlety těžko přejít. A autor jistě svoje věrné čtenáře v loňském roce hodně překvapil. Nejen tím, že poprvé vydal knihu pod vlastním jménem, ale především tím, o čem se rozhodl psát. Docela zásadně se totiž odklonil od žánru, se kterým byl doposud spojován. I když ani v Sudetenlandu se nevyhnul lehkému fantazírování a pohrávání si s realitou.

Rozhodl se totiž předložit jeden velký a zásadní úsek našich dějin a trošku si zaexperimentvat s konspiracemi a takovým tím „co by se stalo, kdyby“. Dostáváme se do poválečného období, kdy na českém území a především v pohraničí dochází k odsunům Němců. To je něco, co všichni dobře známe, s čím se setkáváme už na základní škole. Jak by to ale v našem státě vypadalo, kdyby k odsunu nedošlo úplně? Kdyby se celé poválečné a revoluční události odehrály trošku jinak, za trošku jiných okolností? Právě tohle pohrávání si s realitou a předkládání odlišných situací je ústředním motivem Kyšova románu, do kterého, jako takový bonus, vedlejší linku, přidal takovou malou vraždičku, která s tím vším může, ale taky nemusí pln souviset.

Právě tímto zásadním krokem a příběhem, který naprosto neodpovídá tomu, co bychom od autora očekávali, bylo osobní setkání v táborské knihovně zajímavější. Téma odsunu a občasná kritika všeho toho násilí a agrese, kterou přinesl je něco, co společnost stále tak trošku rozděluje. Někdo ji schvaluje, někdo by právě na té násilnosti trošku ubral. Faktem ovšem zůstává, že minulost už jen těžko napravíme. Co se stalo, nelze odestát. A tak i v tento večer bylo o čem mluvit, ta doba je plná zajímavých osobností, velkých událostí a okamžiků, které si v každém případě zaslouží svůj prostor i dnes. Třeba i v rámci příběhu, se kterým těstě před Vánoci Leoš Kyša doslova sejmul knižní trh.

Samozřejmě došlo i na klasické „Kotletoviny“, tomu se zkrátka nedalo vyhnout, ale hlavním tématem celého večera byly Sudety, poválečná atmosféra a historické reálie, o které se autor při psaní opřel. I v konspiračním románu tohoto tipu totiž nesmí chybět reálie, které změnit zkrátka a dobře nelze. A tak se dostáváme do situace, kdy Edvard Beneš umírá a Zdeněk Fierlinger zastavuje odsun a velmi razantně kritizuje chování a excesy Čechů v průběhu této akce, která byla celkem logickým, i když velmi nešťastným výsledkem poválečné atmosféry.