Krumlovské Egon Schiele Art Centrum připomíná Jiřího Koláře a chystá největší výstavu prací Vladimíra Franze

Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově zahájí letošní výstavní sezonu velkolepě. V neděli 9. června od 12 hodin se uskuteční odpolední setkání s umělci a zahájení výstav. Návštěvníci se mohou také těšit na komentovanou prohlídku výstav Vladimíra Franze a Idy Saudkové, kterou budou provádět sami umělci. 

Letos vzpomínáme na významného českého výtvarníka Jiřího Koláře (1914 Protivín – 2002 Praha), rodilého Jihočecha, od jehož narození v září uplyne 110 let. Egon Schiele Art Centrum (ESAC) proto připravilo výstavu sto deseti jeho děl ze všech tvůrčích období.

Jiří Kolář - básník, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců, jeden z nejznámějších, nejvýznamnějších a nejvlivnějších českých výtvarníků 20. století, autor mnoha originálních výtvarných technik.

„Kolik jsem měl zaměstnání? V sedmi letech jsem začal jako pomocník pekaře, potom jsem byl najat jako česač ovoce, šlapal zelí, sbíral tenisové míčky, učil se truhlářem, psal kovbojky a detektivky, byl jsem nezaměstnaným, pomocným dělníkem na stavbě, redaktorem, sluhou, flákačem, kanalizačním dělníkem, poslíčkem, pomáhal jsem na poli a v lese, tahal káru, truhlařil, vozil náklady, pracoval jako nádeník u bagru, betonoval, tesařil, byl jsem hlídačem, číšníkem, spisovatelem, ošetřovatelem, funkcionářem mládežnické organizace, ochomýtal jsem se v řeznictví, holičství, v redakcích, byl jsem kolportérem, konferenciérem, vedl jsem týdeník, redakce nakladatelství a píši básně,“ popisoval Jiří Kolář.

Připomeňme však jeho ne příliš veselou část jeho biografie. V roce 1952 byl Jiří Kolář zatčen kvůli rukopisu básnické sbírky Prométheova játra. Kolář byl vyslýchán a strávil devět měsíců ve vazbě, než je propuštěn na prezidentskou amnestii. Od poloviny 60. let byl zcela nezávislý díky zájmu zahraničních galerií a sběratelů o jeho díla a mohl si dovolit podporovat zdejší literáty a výtvarníky. Roku 1968 založil Cenu Jiřího Koláře, kterou sám uděloval. Zprostředkoval též nákupy děl některých výtvarníků do zahraničí.

V době tzv. normalizace sponzoroval vydávání samizdatové Edice Petlice a stejnojmenné Ceny. Patřil k prvním signatářům Charty 77. V roce 1979 získal roční stipendium v Západním Berlíně a roku 1980 na pozvání Centre Georges Pompidou přesídlil do Paříže s oficiálním povolením k prodloužení pobytu. Žádost o další roční prodloužení pobytu mu byla zamítnuta, ale Kolář se rozhodl v Paříži zůstat. Ředitel velké galerie Maeght-Lelong Kolářovi zařídil byt a ateliér a nabídl mu pravidelný příjem.

Roku 1982 byl Kolář v Československu odsouzen v nepřítomnosti k ročnímu vězení a ztrátě majetku. S pomocí jeho ženy Běly, která se v té době marně pokoušela vycestovat za manželem, převedl ředitel NG Jiří Kotalík část Kolářovy sbírky do Národní galerie. V roce 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Manželka Běla mohla odjet do Paříže až roku 1985. Po roce 1989 Kolář konfiskaci svého díla velkoryse legalizoval darovací smlouvou a proměnil ji v mecenášský dar.

Dílo Jiřího Koláře je zastoupeno nejen ve významných soukromých sbírkách Evropy a USA, ale přední světová muzea, jako Guggenheimovo v New Yorku nebo Centre George Pompidou v Paříži, vlastní větší konvoluty jeho děl.

Největší výstava Vladimíra Franze

Další autorská výstava s mahlerovským názvem „Píseň o zemi“ představuje v ESAC velkoformátové obrazy profesora Vladimíra Franze (nar. 1959).

„Jak sevřít viděné s neviditelným, vyjádřitelné s nevyjádřitelným? Jak dojít k syntéze? Sumě? Plně a bezezbytku? Jsem uprostřed krajiny, kterou nosím uvnitř. Vydávám se, jsa její součástí, do událostí jejího středu. Chci být účasten jejích procesů. Dotknout se ustavičného probíhání její vitality. Petrifikovat ji, zastavit nezastavitelné v bodu těsně po jejím Velkém třesku, těsně před definitivním zformováním se. Sevřít ji v její podstatě a mnohosti, stvořit tak stroj. Ekvivalent. Ustavičně produkující jev zvaný krajina či její součást. Koncept! Obraz…“ podotýká k procesu tvorby Vladimír Franz

Pro obrazy s tématy Šumavy, českých řek a lomů zvolil výtvarník metodu „prodotýkávání“, nanášení barevných suchých pigmentů na plátno rukama: „…prodotýkat se k podstatě. Kde se voda, země i vzduch vzájemně prostupují a stávají se prahmotou.“ Českokrumlovská výstava je dosud největší výstavou Vladimíra Franze. V roce 2024 se rozhodlo ESAC vystavit také fotografie Idy Saudkové (nar. 1966), která léta dokumentuje vzhled i uměleckou činnost Vladimíra Franze.

Vladimír Franz studoval malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny výtvarného umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. Komponuje opery, symfonické básně, symfonie, oratoria, kantáty, madrigaly a varhanní skladby. Složil na 170 skladeb scénické, filmové, televizní a rozhlasové hudby. Působí na Akademii múzických umění v Praze a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Výstavy potrvají do konce roku 2024. Výstavy jsou přístupné denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Vstupné a více k programu galerie najdete na www.esac.cz.

Za více než 30 let výstavní činnosti nabídlo ESAC zcela výjimečně prostory i fotografii: trvale prezentuje fotografie Antona Josefa Trčky (1893-1940), zejména jeho portréty Egona Schieleho z roku 1914, galerie rovněž vystavila fotografie Ernsta Scheideggera (1923-2016) dokumentující práci a život Alberta Giacomettiho, ale též fotografie Jindřicha Štreita (Tváře za zdí), když v roce 2008 vystavovala klasické i moderní čínské umění.