Neviditelný muž byl slavnostně pokřtěn vůní švestek

Bianca Bellová patří bezpodmínečně mezi jedny z našich nejúspěšnější a nejtalentovanější autorek. Její romány jsou překládány do mnoha světových jazyků a pravděpodobně ten nejslavnější, román Jezero, se dočkal i divadelní inscenace. V letošním roce přivedla do své knižní rodiny dalšího potomka, který se jednoho upršeného večera dočkal svého slavnostního pokřtění.

V Neviditelném muži opět odhaluje jednu z mnoha stránek lidské povahy a psychologie a i když je její doménou spíše jakási bezčasovost, kdy skutečně netušíme do jaké doby nás svým příběhem zavádí a ani místem dění si nikdy nemůžeme být zcela jistí, udělala tentokrát vzácnou výjimku. Přivádí nás do Serafiny, svého rodného města, kde poprvé vykřikla do světa a z jemných náznaků, historických naťuknutí i pomalým vytvářením atmosféry nám odhaluje příběh jednoho ublížení, traumatem, jež se prolíná i do mezigeneračního vnímání světa a dost možná se dočkáme i odpuštění.

Bainca Bellová ve svém novém románu opět rozehrává velmi psychicky i jazykově náročnou hru nejen se čtenáři, ale i s jeho postavami. Ty dostávají od osudu, chcete-li to tak nazývat, opět poměrně dost naloženo a musí se postavit nejen svým aktuálním problémům, duševním démonům, nočním můrám a bolestem, v případě Neviditelného muže navíc na pozadí jakéhosi válečného konfliktu, ale i traumatům minulých, která velmi nepříznivě ovlivnila celou rodinu. A vyrůstat, dospívat a formovat se v atmosféře, která není vždy příjemná, přátelská a něžná, není rozhodně nic jednoduchého. Zvlášť, pokud člověk nechce tyto bolesti přesouvat na další generaci.

Právě román Neviditelný muž se dočkal svého slavnostního pokřtění v pražské kavárně Husovka. A jak už u Bianci Bellové bývá zvykem, nešlo o nějakou suchou a příliš seriózní akci. Naopak. Bylo to příjemné, velmi rodinné setkání s přátelskou atmosférou a poctivou afterparty, které by autorce mohl leckdo závidět. O hudební doprovod se postaral Adrian T. Bell, vynikající hudebník a manžel Bianci Bellové, kterého do kytaru doprovodil jejich syn a další výjimeční hosté. K dovršení celé atmosféry se navíc podával, pro tento román, velmi ikonický pokrm v podobě masa v silné švestkové omáčce, jehož vůně provoněla nejen stránky románu, ale i prostor Husovky a nezapomenutelně se zapsala do mysli všech, kteří s Biancou přišli tenhle její slavný den oslavit.