Karel Novák: Pustil jsem si Perný den, sčesal vlasy do čela a byl jsem ztracen

  Nedávno jsme slíbili rozhovor s baskytaristou a kapelníkem Karlem Novákem, který vystoupil s George and Beatovens v píseckém Divadle Fráni Šrámka (ZDE). Novákova hudební kariéra je velmi pestrá, působil či působí v kapelách například se zpěvačkou Janou Kratochvílovou, Flop Karla Zicha či Pražském big bandu Milana Svobody. Pohovořili jsme s ním ale nejen o hudbě... 

Co vím, Karle, jsi původní profesí elektromechanik, zběhlý k hudbě podobně jako pivovarník Honza Holeček, krom jiného frontman v obnoveném Flamengu, dnes například namísto Vládi Mišíka i na postu kláves nahrazující Ivana Khunta. Co bylo u tebe impulsem nasměrovat se na tuto dráhu?

Od první do deváté třídy jsem chodil do LŠU na housle, ale po zhlédnutí filmu Perný den jsem si sčesal vlasy do čela a byl jsem ztracen. To už jsme s klukama ze třídy pokoušeli bigbeat, jeden hrál na kytaru nejlépe, tak hrál sólovou, jeden nejhůře, tak hrál doprovodnou a na mě zbyla basová. Nevěděl jsem pořádně jak na to, ale koupil jsem si v Bílé labuti struny na baskytaru a namontoval je na lubovou akustickou kytaru se snímačem. Moc to neladilo a měl jsem pořád ruce jako horník, protože struny byly hliníkové. Časem mi rodiče pořídili baskytaru Jolana Typhon.

Koukám, že s houslemi to máš nějak jako Rudy Linka, jsi ještě schopen si na ně „vrznout“?

Už jsem to asi padesát let nezkoušel!

Nedávno mi kamarád v tušení, že tě identifikuji, poslal fotku z Pražských jazzových dnů v Lucerně, kde hraješ na kontrabas s Pražským Big Bandem Milana Svobody. Jsi tam spolu s Petrem Klapkou a Zdendou Fišerem. Pověz mi něco o této hudební epizodě.

Začal mě bavit jazz a to chtělo kontrabas, tak jsem chodil do LŠU na kontrabas. V roce 1972 jsem úspěšně absolvoval zkoušku na konzervatoř, kde jsme se spřátelili s Milanem Svobodou a založili jsme trio a později i Pražský bigband. Vedle baskytary tam ale byl kontrabas zbytečně, tak jsem toho brzy nechal.

Měl jsi další obdobné zkušenosti s jazzem?

Hrál jsem v několika jazzových formacích např. Jazz Nova, nebo Minerální družina - všechny skladby měly jméno podle minerálek, jako např. Excelsior, nebo Minvita B-bitter.

Hráli jste taky Šaratici?

Šaratici jsme nehráli...

Škoda, publikum by se z vás jistě po…, ale vzpomínám, že do naší, tedy jazzrockové kapely, tě přitáhl Michal Pavlík. To jsi byl ještě asi na Státní konzervatoři, ne? Muselo to být do konce r. 1976, jelikož 1.1. 1977 jsem nastupoval na vojnu, tak se mám od čeho v tom pravěkém tápání odpíchnout. Koho jsi měl za profesora?

Na konzervatoři jsem absolvoval v roce 1978 u profesora Zdeňka Bendy. Docela mě začala bavit klasická hudba, hrát v „symfoňáku“ je docela jinej zážitek, než ho poslouchat.

Ani už nevzpomínám, kdo tenkrát ještě s námi hrál, byla to éra po trumpetě Ládi Roda a houslemi Luboše Havláka - ten se tu taky nedávno stavoval, bylo tam víc dechů, asi taky už to máš v temnotách?

Já v naprostých!

Pak jste s Michalem založili pro Janu Kratochvílovou Motor, její první rockovou kapelu. Ještě bych možná dohledal němý film, když jsem za vámi jel z Vyškova, kde jsem byl u novodobých PTP, se podívat na Floru Olomouc, kde jste hráli. Řekni mi něco o té době, když jste začali hrát s Janou.

Mě k Janě zavedl kytarista Martin Koubek, ale chtěl dělat řekl bych art rock, ale Jana chtěla dělat písničky, tak mě oslovila, abych jí kapelu postavil já. Sama vymyslela pro kapelu jméno Motor. Michala jsem vytáhl z konzervatoře, kde právě absolvoval na violoncello.

Po návratu z vojny jsme nahrávali u nás na chatě s Michalem a Frantou Kopem nový, už art rockový materiál, který jsem zplodil v dvouleté nedobrovolné izolaci. Kdo tenkrát sehnal ten profi magnetofon Revox či Grundig?

To už opravdu nevím.

S Michalem jste doputovali v i komerčně úspěšné dráze ke Karlu Zichovi do Flopu, jak dlouho jsi tam byl?

Já jsem hrál od roku 1982 s Petrem Novákem v George & Beatovens a Michal Pavlík prošel několik kapel, než zakotvil u Karla Zicha. Po revoluci v roce 1989 ale mnoho muzikantů odešlo do svých původních zaměstnání a u nás jsme zůstali kytara a basa a ve Flopu bicí a klávesy, tak jsme to dali dohromady jako Flop i G&B. George & Beatovens bylo pro komunisty příliš anglické, tak jsme byli G&B. Karel Zich se ale brzy vrátil do Spiritual kvintetu, tak jsme pokračovali jen s Petrem Novákem. Tenkrát se moc nehrálo, lidi víc v očekávání něčeho převratného koukali na zprávy v televizi a četli noviny.

Po vzoru právně směroplatných smluv, i já dále v textu rozhovoru budu používat toliko G&B. A tam jsi asi nastoupil po Oldovi Wajsarovi? Hned jsi se stal kapelníkem?

Kdepak, tam byl kapelník Láďa Klein (dříve Olympic), potom Martin Rychta a já asi od roku 1996.

Jak to bylo s Karlem Kahovcem, kdy ten se stal členem G&B až po smrti Petra Nováka?

Petr už na tom nebyl zdravotně moc dobře, tak jsme v roce 1995 zašli s Martinem Rychtou do Karlovy ulice, kde měl „štafl“ tehdy taxikařící Karel Kahovec a dohodli jsme se, že s námi bude jako host zpívat několik svých písniček ze šedesátých let. Tehdy byli s Petrem spolu ve Flamengu, kde vznikly ty jejich nejslavnější písně.

Tom Petty 52 jste dali dokupy se Standou kdy, to ještě hrál asi v G&B, ne? Jo, a čte se to 52, nebo po americku "fyftytů"?

Standu Staňka oslovili kluci, co hráli písničky Toma Pettyho, aby s nimi hrál na kytaru, a po velmi složitých šarádách to dopadlo tak, že Standa všechno zpíval - a to perfektně, a mě si tam vytáhnul na basu. Bylo nás v kapele pět a čtyři jsme byli ročník 1952. Nechtěli jsme tomu říkat revival, tomu rozumí lidi jen u nás a v Německu, tak jsme se jmenovali Tom Petty 52 (tribute to Tom Petty). A těch 52 čti česky. Trvalo to asi 12 let a moc jsme si to užívali.

Standa byl jedinečný, navíc fajn člověk. Hrál jsi tuším taky s Hajnišem? Já mu před léty dal dohromady partu na „jihočeské turné“, hráli jsme třeba v Highway 61, kde jsem na vás byl, když jste tam vystupovali s Tom Petty 52, nebo u Boršova, přímo tam, kde bydlí váš současný kytarista Viktor.

S Ivanem Hajnišem jsme hráli asi rok, stejný lidi jako v G&B a jmenovalo se to Cosa Nostra Band.

Na kterých albech tě můžeme slyšet?

To si všechno nepamatuju, s Petrem Novákem namátkou Memento, Ahoj, Tvůj Petr, Zpověď, P.N. live, The Greatest hits, Dávné sliby a několik singlů, s Karlem Zichem na albu jehož jméno si taky nepamatuju, asi tři LP Pražské smyčce, s G&B s Viktorem a Karlem album s poněkud delším názvem Rock 'n' roll (tady bude, i když my už tady nebudeme) a další.

Ještě ohlédnutí do počátků, kdy za bolševika sehnat kloudný nástroj a aparát nebylo snadné. Na co jsi začínal a co bylo tvoje první „profi“ vybavení?

Jak už jsem říkal, první slušnou basu jsem měl Jolanu Typhon a potom anglický Kingston. Z aparátů to byly nejdříve „placka" 40W“ (správné označení si už nepamatuji) a dělaná bedna.

To byl výrobek Tesly, já měl tenkrát propojený dvě Mono 50 a bednu s elipsákama jak kráva, dobře metr x metr, Michalovi Pavlíkovi jsem pomáhal dělat jeho, čelní desku ale dodal takovou tu voštinovou, tak jsem to zhutnil sádrou, váhu si dovedeš představit. Za chvíli to sice uvidím, ale na co hraješ dnes?

V současné době hraju na Music Man Stingray 1977, Fender Precision 1962 a dnes to bude Fender JazzBass 1969. Už mnoho let používám aparát Ampeg.

Podařilo se ti za časů totality díky hudbě vycestovat někam na Západ?

Už s orchestrem pražské konzervatoře jsme byli v Itálii a Francii, s Petrem Novákem v Německu a s Ivanem Hajnišem ve Švédsku.

Máš nějakou „veselou historku z natáčení“, tedy něco zábavného spojeného s muzikantským životem? Tedy takovou, kterou je možné publikovat.
Do toho bych se raději nepouštěl! Těch vzpomínek je mnoho jak pozitivních, tak i negativních, ale to je na dlouhé povídání.

Zní to asi omšele, měl jsi, či máš, nějaké muzikantské vzory? Nemyslím tím, koho bys chtěl kopírovat.

Nemohu říct, že by šlo přímo o vzory, ale obdivoval jsem a obdivuji mnoho kapel i jednotlivců. Od Antonína Dvořáka přes Beatles, Stouny, Stinga až po Pastoriuse.

Co dnes posloucháš, coby usazený, dozajista tučný důchod pobírající senior, za muziku?

S tím tučným důchodem je to komické, asi nevíš, jak to v kultuře chodí! Muziku poslouchám, když jsem sám, a to sice „od Bacha po Vlacha“. Nejraději ale poslouchám ptáky v lese.

Myslíš, že by ses dnes uživil muzikou, kterou máš rád?

To nedovedu posoudit, ale rozhodně už bych se o to nepokoušel ve větší míře, než to s Karlem Kahovcem děláme.

Co na to rodinný život?

Fungujeme docela obstojně, moji dva kluci už jsou dospělí a žena coby průvodkyně německé cestovky je pořád někde v prachu. To je pro náš vztah velmi prospěšné.

Věnuje se někdo ze synů muzice, či se příslovečná jablka od stromu odkutálela k jiné profesi?

Mladší hraje obstojně na bicí a klávesy, hraje v kapele, ale dělat profesionálně by to nechtěl, věnuje se své profesi, je inženýrem elektrotechniky. Starší vystudoval typografii a hudbě se nevěnuje.

Jak jsi před chvílí zmínil, po koncertě jedeš do Hoslovic na setkáni sběratelů fezových nálepek, o tom jsem ani neslyšel, můžeš mi to přiblížit?

To je na hodně dlouhé vyprávění, ale Jihočeši budou určitě vědět, o co se jedná. Byly to chromografie, součást prodeje fezů do muslimských zemí.

Je to drahý koníček?

Záleží s jakou vervou do toho jdeš, ale znám mnohem finančně náročnější koníčky. Tato sběratelská vášeň je bohužel omezena nevelkým počtem dochovalých exemplářů.

Anžto tě zpovídám pro jihočeský kulturní sever, máš nějaký vztah k jihu Čech?

Můj otec byl z Českých Velenic, tak co více říci.

A finální obligátní výzva - mohl by ses podělit o nějaké moudro jak dobrý sýr zralého starce do této nelehké doby? Co bys chtěl popřát čtenářům?

Já si nejsem jist, jestli jsem kompetentní někomu něco radit, ale mohu doporučit být spokojen s tím, co zrovna prožíváte. Možná je to to nejlepší, co vás v životě potká. Čtenářům bych popřál, aby si užívali života, je krátký!