K obrazům mám otcovský vztah. S Josefem Kašparem o malování, hudbě, poezii a nejen písecké kultuře

Josef Kašpar je muž mnoha talentů. Mezitím, co jedni ho znají jako vedoucího píseckého Centra kultury, jiní ho znají především jako hudebníka z kapel jako Elizabeth nebo Escape 2 the jungle, jako pořadatele Open air music festu Přeštěnice, pedagoga, milevského radního a nedávno se v milevské Galerii M představil rovněž jako zdatný výtvarník. A to není vše, proto jsme s ním o aktivitách pohovořili...

Na poslední výstavě v Milevsku jsme se dohodli na spáchání rozhovoru, tak začneme „od palety“ - od kdy se věnuješ malování, kolik jsi měl výstav a kde?

Přesnou statistiku si nedělám, řada z výstav byla společných. První oficiální byla po sametové revoluci. Malování a kreslení se věnuji už dětství. Chodil jsem do jednotřídky ve Zbislavi, což je malá vesnička mezi Milevskem a Zhoří, odkud pocházím. Když ji zrušili, já šel do Chyšek. Mimochodem školu pak koupila jako chalupu spisovatelka Hermína Franková. Zároveň jsem dojížděl do Milevska na výtvarné kurzy. Přiznám se, že mne jako kluka z vesnice přitahovala poetika ladovských obrazů a taky se mi líbila krajinomalba. Nicméně v té době jsem se věnoval spíše sportu, a tak jsem začal kreslit sportovní komiksy. Po gymnáziu jsem šel studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. 

Jakou máš aprobaci?

Představ si, že je to výtvarka a ruština. Tenkrát to byla jediná kombinace, se kterou výtvarku otevírali. Trochu to změnilo mé plány, nicméně jsem tam šel s tím, že za rok, kdy bude možnost kombinace s češtinou, tak přestoupím. Pak jsem byl na brigádě ve Lhenicích na jablkách jako dozor a tam jsem se potkal s jedním učitelem z Tábora, a on mi k tomu řekl, že člověk má dodělat, co jednou začal. A toho se snažím držet dodnes. Na pedagogické fakultě jsme měli skvělé učitele, jako byl třeba akademický malíř Roman Kubička, u toho jsem dělal i diplomovou práci. To už bylo období, kdy jsem se začal aktivněji věnovat také muzice.

Na kdy plánuješ další výstavu?

Do Milevska se s výstavou vrátím za tři roky. Mezitím jsme rozjednal výstavy v jiných městech, tak uvidíme.

Na výstavě Barvy jsem viděl i navštívená místa při cestách, která tě inspirovala nejvíce?

Rozhodně nejsilnějším dojmem na mne zapůsobila pevnost na ostrově Goreé v Senegalu. Sloužila jako vězení, odkud exportovali černé otroky do Ameriky. Po této návštěvě vznikl obraz Pevnost.

Viděl jsem tam i slavný pařížský hřbitov, navštívil jsi tehdy jistě Louvre a obecně další galerie jinde?

Samozřejmě, dál například bych rád zmínil Národní galerii v Londýně a další. Měl jsem i dost velké cestovatelské poznávací plány, ty naplňuje dnes hlavně moje dcera.

Používáš techniku malování akrylem - zkoušel jsi i jiné techniky a výtvarné styly?

Dělal jsem i s olejem, mám rád tu vůni terpentýnu. Zkoušel jsem i jiné techniky, ale výhody, jako třeba rychlé zasychání, vedly k zaměření se na akryl.

Co tě ovlivnilo?

Do doby než jsem malbu začal studovat na vysoké škola, měl jsem opravdu zúžený pohled na umění. V Milevsku léta představu krásna definoval odkaz místního národního umělce Karla Stehlíka, který se z původně nadějného malíře přeměnil na umělce, tvořícího ve jménu socialistického realismu. Pro mne osobně hodně znamenala výstava obrazů z Guggenheimovy galerie, která se uskutečnila v roce 1988 ještě v době totality v Národní galerii v Praze. To bylo pro mne zjevení a já díky galerii z New Yorku poprvé objevil Františka Kupku. V té době jsem začal studovat další zásadní jména jako byl například Theodor Pištěk, Salvador Dalí, Oscar Kokoschka, Vasilij Kandinskij, nebo zásadní ikona moderního umění Piet Mondrian. Prostě něco úplně jiného než ten socreal u nás. Popart, surrealismus, abstraktní umění. Sám jsem zkoušel i surrealismus i krajinu, nebo akty, ale tenkrát mi Kubička poradil, ať jdu svojí cestou.

Prodal jsi něco, nebo to máš jako Vincent, nebo jako já, který jsem prodal jeden obraz pod rodinným nátlakem strejdovi s tím, že mi ho odkáže?

Pár obrazů jsem prodal, ale mám to asi jako ty, mám k nim něco jako otcovský vztah, nikdy se už žádný nebude opakovat, mám ho jako své dítě. Nicméně ti povím historku - když jsem učil v Milevsku na gymnáziu výtvarku, tak mi jeden student povídá: „Vy nám tady povídáte o moderním umění a pak prodáváte na pouti obrázky koní v tůni.“ Já zjistil, že fakt se vedle cukrové vaty nabízí tyhle malby, podepsané J. Kašpar. Byla to ovšem jen shoda jmen. On se jmenuje Jan. A protože se s ním znám, domluvili jsme se, že se bude podpisovat celým jménem. Ale aby bylo jasno, nemám nic proti koním v tůni za třpytu měsíce, pokud někomu udělají radost.

Jsi rodák od Milevska, dnes bydlíš tam?

Bydlím tam už od osmnácti let.

Návštěva na vernisáži byla až neočekávaná, vypadá to, že tví milevští ti rozumějí, jako Pražané Mozartovi.

Vesměs to byli opravdu lidé, které znám. A potěší, že přijedou lidé jako profesor z gymnázia, nebo učitel tělocviku z Chyšek, písecká sportovní legenda Josef Fuka.

Byl jsi představen i jako básník, asi spíš se jedná o hudební texty.

S tím básníkem to bylo samozřejmě trochu nadnesené, píši hlavně hudební texty.

Cesta do Santiaga

Má duše houpe se na vlnách,
které vibrují kolem a v cizích zahradách
je to tolik rozptýlení, co nás stejně zláká
cestou do Santiaga …

Klip ZDE.

Od minulosti k současnému povolání. Ředitelem Centra kultury města Písek jsi od roku 2015, co tě motivovalo do toho jít? Jaká byla „konkurence“, znal jsi někoho z nich a nepřineslo to nějaké nerušení vztahů?

Učil jsem tenkrát už 25 let, dělal muziku, maloval, Písek mám rád, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ucházelo se nás o ten post údajně osm, samozřejmě některé znám a jeden nakonec pracuje i v mém současném týmu.

Co myslíš, že rozhodlo - předchozí zkušenosti s obdobnou činností, jako byl festival v Přeštěnicích? Řekni mi o něm něco.

Krom dlouholeté pedagogické činnosti především na středních školách ve Veselíčku a Milevsku jsem v roce 2001 založil festival Rockfest. Tehdy jsme s mou kapelou Elizabeth vyzval kapely k účasti na malém festivalu. Uskutečnil se v zahradě Domu kultury v Milevsku. Kromě regionálních kapel dorazila třeba Vypsaná Fixa za dnes neuvěřitelný honorář ve výši cestovních nákladů čítajících dvanáct stovek. Myslel jsem, že v tom nebudu pokračovat, ale pak s podporou kamaráda a muzikanta Vaška Máry jsme do toho šli znovu. V roce 2003 jsme festival přesunuli na louku do Přeštěnic a vznikl Open Air Music Fest. Pomalu a jistě se z malého festivalu stala poměrně velká akce s návštěvou několika tisíc hudebních fanoušků a desítkami kapel z ČR a zahraničí na několika scénách. V roce 2009 jsme tam dokonce dotáhli finskou kapelu Rasmus, tehdy všude hráli jejich hit In the Shadows. Bylo až humorné, na webu jejich turné stálo: Santiago de Chile, Rio de Janeiro, Moskva Lužniky a Přeštěnice. Kromě kapel, jsme na festivale měli i divadelní program. V roce 2016 dorazil i slavný americký spisovatel Robert Fulghum. Díky festivalu jsme se seznámil jak s naší hudební, tak i zahraniční scénou. Možná i proto jsem byl také osloven, abych se stal jedním z akademiků hudebních cen Anděl.

V Milevsku jsi byl svého času radní, jaký jsi rezort jsi měl na starosti a jak dlouho?

Zpětně to beru jako zajímavou zkušenost, která mi pomáhá i v mé současné pozici. Byl jsem na kandidátce nezávislých, dokonce jsem dostal ve volbách jeden z největších počtů hlasů. To člověka potěší, ale zároveň vás to zavazuje. A musí to brát s pokorou. Samozřejmě jsem měl ty idealistické představy, jak a co změnit nebo vylepšit. Mým oborem byla pochopitelně kultura. Během toho období jsem si ale uvědomil, že pokud se tomu chce člověk věnovat naplno a nežít z pocitu relativní důležitosti, nelze to časově a zodpovědně skloubit s prací a dalšími koníčky. Z toho důvodu jsem již další období nekandidoval.

A k hudbě, pár slov k minulosti i současnosti...

Táta byl muzikant, trumpetista, tak mne i bráchu vedl k muzice. První naše opravdová bigbítová kapela v osmdesátkách se jmenovala Sprcha, kterou jsme pojmenovali podle názvu instrumentální skladby skupiny Olympic. V kapele jsem hrál na basu a zpíval. Brácha pak dostal lano k Žentouru a kapela se rozpadla. No a pak jsem se v baru, lehce alkoholicky omámen, zavázal Jindrovi Millerovi (zpěvák skupiny Fantom), abych nastoupil coby klávesák do kapely, co hrála pravidelně každý víkend v baru v Milevsku. Bylo to myslím 25. prosince 1992. A druhý den mi donesli nástroj a já s nimi za čtrnáct dnů hrál. Byl jsem začínající učitel a moje žena zdravotní sestra, což odpovídalo tehdejšímu vtipu, jak dát dohromady ekonomicky prosperující rodinu. Takže pravidelné barové hraní nám přišlo k duhu. Ostatně s mou ženou jsme začali od roku 1997 vystupovat ve vlastní skupině Elizabeth. Hrajeme tedy především převzaté věci, ale děláme i vlastní. Žánrově je to melodický pop rock a rock. Syn Filip s námi hraje na bicí - dneska je i úspěšný filmový střihač.

Brácha tam taky hraje?

Ne, ten jen někdy, když je třeba, alternuje.

Takže to nejsou Kašpar Family?

Ne, nicméně v roce 2010 jsme založili koncertní skupinu Escape 2 The Jungle, ve které hraje také moje dcera Šárka. Název kapely je takovou reminiscencí na výraz Welcome to the Jungle a také zahrnuje odkaz na mou oblíbenou kapelu U2. V této formaci děláme moje vlastní skladby a navzdory anglickému názvu, jsou v češtině. Je to takový crossover - občas pop, rock nebo elektronika nebo hiphop. Prostě džungle a zábava.

Co posloucháš a z čeho?

Třeba kapely typu Muse a obecně poslouchám většinou v autě, často i ze studijních důvodů. Ale jasná hodnota je vinyl…

O tom žádná, tady za námi mám poslední přírůstek - Laca Decziho, to mi přivezli spolužáci z grafárny, které jsem desítky let neviděl, Honza emigroval do Austrálie poté, co ho sbalili na koncertu Plastiků v Rudolfově. A co máš rád za filmy a čteš, pokud stíháš?

Mám rád civilní filmy, jako americké nezávislé filmy, severskou tvorbu nebo sleduji dokumenty. Zrovna tak mne zajímají životopisy, rozhovory a podobně.

Co máš za osobně největší úspěch v dramaturgii CK. Tipuji to na Iana Paice.

Trefil ses, to bylo úžasné, měl jsem s ním pak asi hodinový pohodový rozhovor, s takovou legendou jako je bubeník Deep Purple. Nebo loni Jessie Cook, světová hvězda flamenca. V Písku se mi líbí vize kina Portyč, kde v bývalém protiatomovém krytu dnes funguje kino s dvěma sály, jedním klubovým, realizovaná vize mého kolegy. Jazz in Písek taky myslím, že se daří.

Senior point je plně váš, nebo ve spolupráci s městem?

Tady jsem spojil příjemné s užitečným a nabídl jsem pro ty účely část prostorů v divadle, které tím pádem žije i přes den. Rád bych jen podotkl, že od příštího roku se Senior Point bude jmenovat Senior Plus.

Kulturní síň Trojice je další zajímavý prostor, zejména pro klasickou muziku, paní Malhocká tam má v dramaturgii volnou ruku?

Je to jedinečný prostor i varhany. Věra komunikuje s muzikanty a dává nám návrhy, které pak vcelku vždy schvalujeme, má v tom letité zkušenosti a důležité osobní kontakty.

Letos byly různé ohlasy na slavnosti Dotkni se Písku, kde byl nový realizátor, co za tím stálo?

Radní za kulturu si prosadil výběrové zřízení s jasným cílem, aby jednak dokázal, že my to neumíme a taky, aby u toho mohl být. V roce 2023 jsme totiž odmítli jeho návrh, že se do slavností zapojí se svým spolkem a za pár milionů udělá program. Z letošního neúspěchu bych ale rozhodně neobviňoval agenturu, která to organizovala. Po tomto experimentu se pořadatelství vrací Centru kultury. Tedy vlastní městské organizaci, což z hlediska fungování písecké kultury dává logiku. A to říkám bez ohledu na to, že v této organizaci pracuji.

Na co bys rád pozval do konce roku? Na dveře nám možná tluče nejen válka, ale dozajista zanedlouho i Vánoce.

Tak válka tady bohužel je, i když naštěstí zatím ne v té brutální formě jakou vidíme třeba na Ukrajině. Mám na mysli tu hybridní, na sítích nebo v diskusích, která společnost rozděluje. Ono se to propisuje i do nálady, která pak ovlivňuje zájem o kulturu. Ale jsem v tom mírný optimista a věřím, že věci nakonec půjdou správným směrem. Blíží se Advent a my jsme od města dostali zadání zorganizovat celoměsíční program. V centru města na Velkém náměstí vyroste adventní městečko s venkovním kluzištěm. Bude zde i scéna, na které budou hudební vystoupení a další kulturní programy. 

Na závěr poprosím obligátní vzkaz jihočeským, kulturou žijícím čtenářům.

Přeji hezké a pokud možno klidné Vánoce a spoustu kulturních a inspirativních zážitků.

*************************
Odkaz na obrazy: https://www.josefkaspar.cz/obrazy/

Vybrané texty, ukázky:

Nestřílejte na nás (2010)

Jsme jenom pěšáci, jdem v první řadě
Budeme veselí, až budem na popravě,
Jak pouhé figurky na šachovnici
Popravčí četa přiloží svou pušku k líci

Semtex, drony & rock´n roll (2020)

Než začne další game, nasaď si svůj poker face
Svět se mění, nikdo neví, co je pravda a co fake
Než začne další game, nasaď si svůj poker face
silnej čaj a rohypnol
Semtex, drony & rock´n roll

Časovaná bomba (2010)

Jak časovaná bomba v batohu teroristy
Tluče tvý srdce, finále není jistý
jseš flexibilní, kreativní, násobilka měny
ukrytá v kreditní kartě v kabelce tvý ženy
Máváš rukama nad hlavou
a vestu záchrannou nemůžeš najít
Máváš, když se loď potápí
a nikoho to netrápí, nikdo to nezastaví

Odkaz na kompletní texty https://www.escape2thejungle.cz/texty-a-akordy/