Literární kritici udělili ocenění nejlepším knihám loňského roku. Kralovaly debuty

Magnesia Litera, ocenění mnoho let vnímané jako velmi prestižní, v posledních letech však i notně kritizované, se dočkalo poměrně silné konkurence - Cen literární kritiky. Jak ale už od prvopočátku vzniku této ceny upozorňovala bohemistka a spisovatelka Blanka Činátlová, která celým večerem spolu s novinářem Petrem Vizinou provázela, nemá být toto ocení jakýmsi vzdorpodnikem.

Právě naopak. Toto ocenění si primárně za cíl klade jaksi doplnit právě Magnesii literu, upozornit na zajímavé české autory a autorky a rozšířit čtenářské povědomí o kritické myšlení, důležitost rolí literárních kritiků a také otevřít veřejné diskuse a debaty právě o literatuře a její důležitosti. Staví tak vlastně do přímé konfrontace nejen kritiky s literaturou, ale právě i kritiky, literaturu a čtenáře samotné, kteří ve většině případů vnímají jednotlivé texty spíš subjektivně, než v širším slova smyslu a celkovém významu i hodnotnosti.

A protože i hudební a divadelní projev může být s literaturou velmi úzce propojen, nechybělo ani performativní vystoupení inspirované nejen nominovanými knihami, ale také tvorbou přední české spisovatelky Daniely Hodrové, která v loňském roce zemřela. Svým divadelním projevem tak vzdal jejím knihám a práci holt Ondřej Mancl. Ani tady, stejně jako u oceňování řady jiných ocenění, nechyběl hudební doprovod, o který se v tomto případě postaral Marek Doubrava, který vystoupil i s vlastním hudebním ztvárněním jedné z mnoha básní Ivana Wernische.

Zásadním specifikem této Ceny literární kritiky jsou právě veřejné debaty, které v průběhu loňského roku probíhaly právě s jednotlivými porotci, kde docházelo k přímému rozporování názorů na jednotlivá díla na prózu i poezii jakožto žánr, na jejich význam, důležitost a jedinečnost, kterou každý čtenář vidí jinýma očima. Debaty tak cíleně vyzývaly k oponentuře a vlastně i nutnosti rozpoutání horlivého sdílení vlastních postojů a názorů. Protože i toto by mělo být cílem a dejme tomu i údělem literatury.

I z těchto důvodů vybírala kritická porota takové knihy, které svým zpracováním i tematickým pojetím jaksi vystupovala z běžných nebo přejatých titulů. Prioritou se stala silná svědectví, jakási textová soudržnost, jejich naléhavost a svým způsobem i aktuálnost. Jak sami porotci podotkli, bylo pro ně při výběru nominací nutností i schopnost všech básnických přežití souboje s časem, výjimečnost textů jako celku a kombinace nejen zajímavého tématu, ale i jazykového zpracování a jejich originalita.

Ocenění přebíraly debuty

Cenu za poezii si nakonec odnesla Iryna Zahladko za svojí knihu Jak se líčit v nemoci. V ní téměř deníkovou formou reflektuje autorčinu každodenní zkušenost se světem a společností, pocity, které v ní tyto okamžiky v danou chvíli vyvolaly a tím se doslova společensky a veřejně vysvléká a odhaluje své nitro i duši.

Jen náhodou se do širší nominace tří prozaických knih dostaly literární debuty, což v každém případě dokazuje to, jak skvělé autory současná česká literatura má. V rozhodování zde opět králo roli zpracování jednotlivých témat, která byla v tomto případě zachycena i napříč různými žánry. Není tedy vždy nutné vybrat extrémně intelektuální text, který by pro veřejnost danou knihu mohl, možná až zbytečně a křečovitě postavit na pomyslný piedestal, aniž by právě běžnému čtenářstvu přinést kýžený pocit, cítit se v daném příběhu dobře a příjemně.

Cena za prózu pro tento rok získala Emma Kausc za svůj autofikční román Narušení děje vydaného u nakladatelství Host. Ten přináší čtenářům silný a velmi emotivní příběh o vyrovnávání se s vlastní existencí, porozumění smrti i partnerské vztahy, které nejsou černobílé a často se vymykají společenským standardům a konvencím.

Jak vidno, literatura má stále co říct, a to jak ke společenským, politickým i kulturním problémům. Je tedy důležité ji nejen číst, ale skutečně vnímat, debatovat o ní, podrobovat ji kritice a vnášet ji do veřejného prostoru.