Němá výčitka oslaví na Punkovém plese 20 let. Má bolavá kolena, slipy mění dvakrát ročně a chce dobýt O2 arénu pohádkovým punkem

V sobotu 22. března se na táborské Střelnici koná Punkový ples podvanácté. Kromě zábavních, tematických soutěží a kapel jako Česká disharmonie, !V.V.Ú, Dei Gratia Steampunk Orchestra a harmonikáře Ondry Váchy dojde na jednu zakulacenou oslavu. Pořadatelská domácí skupina Němá výčitka oslaví 20 let na hudební scéně.

S kytaristou Josefem Pepou Šrkletou, zpěvákem a textařem Lukášem Oudysem, baskytaristou Michalem Cícou Cickem a bubeníkem a zpěvákem Alešem Špicem Cihlářem, který dorazil ke konci rozhovoru, jsme pohovořili nejen o kapele v prostorách rukodělného pivovárku Pepouš. Jeho pravou i levou rukou je právě kytarista Josef Škrleta.

Nejde se opatrně nezeptat. Vzpomenete si na začátky kapely?
Pepa: My se Špicem slavíme více než 20 let, protože jsme začínali spolu. Než jsme potkali na svatbě Lukáše.

Lukáš: Přišli a říkaj (simuluje opilecký, ochraptělý hlas): pojď zpívat, ale hrajeme hardcore! Povídám, že hardcore neumím, ale nechcete hrát punk? Že by to bylo takový jednodušší. A ptám se dál, jak se jmenují? Silent reproach! (trochu povýšeně) Hm, a co to znamená? Něco jako Němá výčitka. No vidíte a já stejně anglicky zpívat nebudu. A bylo to…

Pepa: Chtěli jsme být světoví, ale skončili jsme u princezen, mlejnů, lokálního punku… A piva.

Vaše texty jsou vůbec kapitolou samou o sobě. Píšete si je sami, ale jak jste přišli k těm charakteristickým, pohádkovým námětům (Princezna ze mlejna, Indiáni, Hvězdička aj.)?
Lukáš: Měl jsem v Průhonicích u Prahy kapelu Rybičky v kómatu, takže už jsem něco napsaného měl a kluci taky. Takže se to dalo pak dohromady. To, že máme na Bandzone napsáno hc/punk, není směroplatný, já nás prezentuji jako pohádkový punk.

Cíca: Takové hc pohádky. Ehm. Existují weby, kde tyto pohádky skutečně vysílají i s klipy.

Lukáš: Nicméně texty, ač mají pohádkový název, vychází z reality. Skladby D1, Fór, Pohádka, Rudyhněv, Český dráhy a nakonec i ty Princezny. Pozor, třeba Drunken Sailor o sebevraždách našich kamarádů je námět mé ženy Andrejky. Když se vrátím k Princeznám ze mlejna, tak první byla Princezna 3, která mě napadla při viržínku na pavlači. Jenže když už jsem měl trojku, říkám si, vždyť ta holka neměla svatbu, tak jsem napsal čtyřku. V Princezně 5 ji manžel zabije, protože ať mi nikdo neříká, že spolu vydrželi celej život v klidu a prostě to nějak dramaticky skončit muselo. Měl jsem v plánu napsat pohřeb, ale místo toho udělal Princeznu 0, tedy její početí. Moc bych to nerozbíral,(smích) ale Zdeněk Troška natočil Princeznu jedna a dva, avšak nikdy nevysvětlil, kde se tam ta holka vzala! Koukáš na film a najednou tam je osmnáctiletá samice. A to je divný! Takže nula je o m*dání, ač tam nepadne ani jedno sprosté slovo. Na to jsem hrdej. Na dovysvětlení před Princeznami byla ještě píseň Maryška.

Špic: Texty jsou natolik ze skutečných příběhů, že se nám jednou stalo, že jsme hráli v Praze a na koncert přišla holka, o níž byla písnička. To pak Lukáš mizel na balkón.

Ale ty texty jsou kolikrát vizionářské…
Cíca: Zrovna Maryška končí tím, že nezemřela na koronáč. Jenže byla napsána ještě dávno před koronavirovou pandemií! Lukáš je vůbec taková Baba Vanga. V písničce Policejní předpovídal, že mu seberou řidičák. O dva roky později, plesk! Má to takové dvouleté sekvence, co bude dál?! Jinak ano, jsou to pohádky, ale sociální věci a problémy světa ála punk tam jsou.

Žánrově jste se nějak posunovali?
Pepa: Se Silent reproach to byl takový crossover, ale chtěli jsme hrát spíš hardcore a metal, což se realizovalo v kapele Kullt Sklla. S Němou výčitkou hrajem spíš tvrdší punk…

Lukáš: Nepřichází v úvahu…

Z výhledů do budoucnosti se pojďme ohlédnout za těmi dvaceti lety…
Pepa: Zestárli jsme, bolí nás víc kolena a už tolik nevydržíme.

Lukáš: Už pět let nepijeme rum před vystoupením.

Cíca: Slipy si měníme i dvakrát ročně namísto jednou.

Dál?
Pepa: Hodně se to proměňovalo, hodně jsme toho zkoušeli, ale ustálili jsme se na takovém tom "Zámkovském" punku.

Cíca: A začal se nám tam vkrádat takový keltský nádech, někdo by mohl říct, že některé písně jsou takový celtic punk.

Lukáš: K tomu přispěli asi i hosté jako stálice Vojtěch Hruška na akordeon nebo Míla Vaváček s dudy. Dokonce jsme jeden čas zkoušeli mít i zpěvačku a saxofonistu. Bylo to zajímavé, ale nebylo to ono. Těch dvacet let bych shrnul do jednoho slova: mejdan!

Jak u vás probíhá proces skládání?
Pepa: Stále si zakládáme na tom, že hrajeme tři akordy dokola. Maximálně čtyři. Kolektivní dílo.

Lukáš: A je to tady! Němá výčitka. Já když píšu text, tak už mi v podvědomí běží nějaká hudba, nějaký podklad. Přijdu na zkoušku a přehraju to na basu a…! A zjistím, že je to opět od stejného akordu, potažmo tónu. Prakticky bychom se mohli jmenovat kapela Od Dé. A co myslíš? Je mi to vyčítáno!

Cíca: Jenže my nehrajeme od "dé", ale od "gé". Jako od bodu "gé". To mi připomnělo, jak jsem před deseti lety přišel na první zkoušku kapely. Ptám se klasicky, od čeho to hrajete a jak se mám naladit? Odpověď: brnk, takhle! S tím, že za tři týdny máme koncert. (smích)

Pepa: Jsme hudební samouci. To hledání je občas dramatický. Na tom my si ale zakládáme, že hovno umíme.

Lukáš: Takže žádný pohádkový punk, ale dramatický punk. Aha! Samá němá výčitka!

Nezkoušeli jste k sobě přizvat třeba nějaký divadelní soubor?
Cíca: Myslím, že na scéně po pátém pivě jsme sami o sobě divadelním komediálním souborem.

Pepa: Na našem nedávném koncertě v táborském Sklep baru měla jít opona dolů už v půlce koncertu.

Že by vy jste hráli a před vámi někdo divadelně ztvárňoval ty příběhy, například Princezny.
Lukáš: Třeba Princeznu 0, početí? (smích) To by muselo být s hvězdičkou po 22. hodině.

Cíca: Aby to nebyla opera - ce. Ale nějaké spojení s dechovkou například… Třeba je to projekt na příští Punkový ples, samozřejmě s baletem v O2 aréně.

Na punkové a vlastně obecně tuzemské hudební scéně jste díky textům a hudební směsi poměrně originální. Je ale někdo, kdo vás přesto inspiroval/inspiruje?
Špic: Já jsem se učil hrát na bicí podle kazety s Visacím zámkem, co mezi námi dokolečka kolovala. Všichni si ji předávali a dodnes ji někde mám, byl to koncert z pražského Žofína. Bylo mi tehdy 14 let a hrozně to ve mně rezonovalo, stejný problémy, co jsem řešil, témata… Byla to bomba. Inspirací pro nás byli například Piknik, kteří hráli punk s trochou rokenrolu. Pamatuji si, jak na jejich koncert přišly kvůli názvu báby a já jim říkám: paní, to bude punk. A ony kdeže, my přišly na country. A pak dost koukaly, nicméně vydržely…

Lukáš: Třeba skladba Irská je složená ze čtyř různých irských lidových písní. Jen akordy jsem nechal ty naše tradiční. Tři. (smích) Jinak posloucháme vše. Já třeba mám vždy metalové období, punkové období, hardcoreové, nebo kolikrát půl roku poslouchám jen historickou, středověkou hudbu. (pozn.red. Lukáš se věnuje historickému šermu)

Písniček máte hodně, skládáte i nové věci?
Cíca: Rychlostí jednu za dva roky lze mluvit o produktivitě a progresu? Ještě tedy s tím, že před rokem jsme zrovna nazkoušeli jednu novou písničku, ale já už si ji nepamatuju. Nikdo si ji nepamatuje.

Kolektivně: Jednou už jsme ji ale na koncertě hráli!

Cíca: Jo? A na kterým?

Lukáš: Já ti to pak řeknu, to nemá cenu tady rozebírat… (tajemně). Je pravda, že jsem teď pracoval na audioknize a měl jsem textový výpadek. Ač jsem skládal třeba bluesové texty, nebo v době koronaviru pandemické.

Kolik koncertů jezdíte za rok?
Pepa: To se dá spočítat na prstech jedné ruky. Jezdíme hodně, nebo málo, nebo hodně málo. Pak jsou lidi, kteří nemají věčně čas (kapela hodí významný pohled na Cícu)

Cíca: Jsem žádaný člověk, naštěstí máte už dost adekvátních náhrad. A co takový Špic, vždyť je furt na lyžích… i v létě.

Tak dost výčitek. Nutno dodat, že z vás stále srší přátelská pohoda, nebo to dokážete i jako jiné ambiciózní kapely tlačit?
Pepa: Máme to opravdu jako zábavu, koníčka. Úplně na pohodu.

Lukáš: Jednu sezonu s námi hrál na kytaru právník Jan Procházka a ten říkal, že máme v hudbě bluesjazzové prvky. Tak možná se opravdu prosadíme tím blues a začneme to tlačit…

Pepa: On nás nikdo už moc nezve, naše pověst nám předchází. Když už nás pozvali, podruhé už to většinou nebylo! (smích)

Lukáš: To jsme tehdá ještě hráli za pivo, teď už chcem prachy. Ono to tedy za to pivo přišlo pořadatele asi dráž. Když si chceme zahrát, v klidu si uděláme koncert pro sebe. Taky nutno připomenout, že máme už i akustický repertoár. Jsme velice flexibilní. Chcete nás?

Cíca: Ano, máme různé, jak se říká, levely. Už máme i písničky, kdy si během hraní dokážu vypít celé pivo, protože potřebuji jen jednu ruku! Bude následovat, že za nás bude někdo hrát? Uvidíme!

Dovedete si představit, jak bude vypadat dalších dvacet let?
Pepa: Na koncerty s sebou budeme vozit nějaké plínky či bažanty. A vzhledem k těm Lukášovo textům budeme hrát pravděpodobně blues.

Cíca: V tom případě si zabírám triangl. Já bych třeba hrál už jen na akcích, kde mají dobré pivo. Nebo třeba tady u Pepy ve sklepě.

Jak budete slavit první dospělácké jubileum?
Lukáš: Bude to na Punkovém plese podvanácté ve Střelnici v Táboře, kde s námi zahrají přátelé jako historická hudba Dei Gratia ve speciální hudební úpravě, kultovní !V.V.Ú., Česká disharmonie a harmonikář Ondra Vácha. Na čepu bude lokální pivo Transformátor Hlavatce a právě při rozhovoru teď vaříme pro kapely naše vlastní pivo "Bez výčitek" nebo "Nedělní výčitka", podle toho, jak sedne. Bude to jako vždy skvělý mejdan se spoustou zábavy.

Pepa: Pivo bude svrchně kvašené typu IPA, chmelené za studena třemi americkými chmely. Uvidíme, jak to odkvasí, ale mělo by to mít kolem 13 stupňů.

Cíca: Kromě piva máme také připraveno spoustu her, hostů a překvapení - jakože vystoupí třeba Němá výčitka bez Němé výčitky. Snad i bez výčitek…

Když jsme u toho, co byste si k narozeninám přáli?
Cíca: Já bych si přál nemít druhý den kocovinu, prosím. A dvakrát vyprodat O2 arénu, což je nyní moderní, bude už jen příjemným bonusem.

Pepa: Stačí nám vyprodat táborskou Střelnici. Já bych si přál, aby nám to hraní, zábava a přátelství vydrželo nejméně dalších dvacet let.

Lukáš: My budeme rádi, když nadále budeme lidi bavit a budou na nás nadále chodit. Abychom si to všichni užívali.