Ajvazova Lucemburská zahrada vás omámí

Lucemburská zahrada vyšla v roce 2011. Jejím autorem je Michal Ajvaz, autor fantaskních příběhů, básník a esejista. Ajvaz ve své knize barvitě líčí halucinační stavy, pocity hrůzy či naopak slastného opojení. Ajvazovy popisy míst, kde se děj knihy odehrává, jsou velmi realisticky vykreslené a čtenář se tak lépe dostane do celkového prostředí děje.

Kniha líčí sled událostí, které se během letních prázdnin přihodily pařížskému středoškolskému učiteli Paulovi v důsledku toho, že v okamžiku nesoustředěnosti položil ruku na nesprávné klávesy počítače a do vyhledávače napsal jedno slovo špatně. Kvůli této chybě prožije nejšťastnější a zároveň nejstrašnější chvíle svého života. Co všechno tato chyba způsobí a jaký sled událostí vyvolá?

Lucemburská zahrada je velmi zvláštní fantasijním dílem s filozofickým základem. Autor zde důmyslnou a nenásilnou formou kombinuje několik zdánlivě rozdílných příběhů, které do sebe ve finálním rozuzlení zapadnou jako jednotlivé dílky skládačky.

Kniha je velmi dobře a poutavě napsaná a autor si pohrál i s jednotlivými charaktery postav, které se v průběhu děje značně mění. Čtenář tak může sledovat jednotlivé změny v chování postav i jejich postoji k situaci, kterou Paulův překlep na klávesnici vyvolá.

Částí příběhu nás bude doprovázet zcela smyšlený a nesrozumitelný jazyk, který si autor vytvořil a který v díle zastupuje podstatnou roli. Tento jazyk však není nijak překládán a jeho smysl se nikdy nedozvíme. Tento aspekt může některého čtenáře odradit, ale podle mého celé knize dodává na zajímavosti, která knize dodává jistou jiskru.

Lucemburská zahrada je fantastická knížka, jež určitě stojí za přečtení a neměla by chybět v knihovničce žádného milovníka literatury. Je to zkrátka něco tak neuvěřitelného a magického, že vám ani po jejím přečtení nedá příběh spát. A snad právě proto si vysloužila cenu Magnesia Litera za rok 2012, kterou si bezpodmínečně zaslouží.