Bohemia Jazz Fest 2014: Žhavá Brazílie, slovanské děvy i domácí kytarová veličina

 V rámci koncertů Bohemia Jazz Festu letos krom obvyklých jihočeských měst, jako tomu bylo např. v Prachaticích, Českých Budějovicích a Táboře, se část programu letos odehrávala poprvé i v Písku.

Devátý ročník festivalu, jehož duchovním otcem, organizátorem i konferenciérem je respektovaný kytarista Rudy Linka, opět představil na náměstích od Zlína a Brna po Domažlice a Plzeň plejádu jazzové špičky i zajímavých, ne dosud tak známých objevů. Posluchači si letos mohli vychutnat světové veličiny jako je namátkou John Scofield, John Patitucci, Christian McBride nebo Mark Whitfield. Z domácí scény se představili kupříkladu pianista Matěj Benko se svým triem, kvartety Petra Beneše a kontrabasisty Jaromíra Honzáka či seskupení Martin Brunner Trio & Epoque Quartet.

Předposlední ze série koncertů proběhl v Písku v pátek 25. července od 17 hodin, kdy svoji porci poctivého muzikantství naservírovalo trio kytaristy Romana Pokorného. Tento univerzální hráč a skladatel, pohybující se napříč žánry od moderního jazzu přes schopnost doprovázet interprety mainstreamového stylu po elektrické blues či akustickou hudbu, dorazil v triu, tvořeném dále zkušeným bubeníkem Martinem Šulcem a hráče na Hammond organ Jakubem Zomerem. Hlavní náplní repertoáru byly skladby z Romanova alba Feelin' the Spirit / Grant Green Tribute (2013, verze CD i vinylové double LP), věnovanému tomuto černošskému kytaristovi. Krom tradičních spirituálů v osobité úpravě zazněly pochopitelně i vlastní frontmanovy šlapající skladby. Za zmínku, krom jako vždy skvělého Pokorného výkonu, podpořeného příjemným zvukem (z bohatého kytarového arzenálu tentokrát sáhl po dřevnějším nástroji Gibson ES - 335), stojí i poctivý Hammond sound originálního nástroje - ač dnes existuje spousta skladnějších simulací od přemnoha firem, pravý zvuk podpořený rotujícím Leslie reproduktorem je prostě jiné kafe, slyšitelné snad nejen hudebním fajnšmekrům.

Následný blok polsko - ukrajinského seskupení Daganda (s bubeníkem vysloveně neslovanských rysů, vzhledem ke kakaové barvě kůže, původem z Chicaga) pak ve hřejivé atmosféře a ve vkusném, i případným masám velmi stravitelném mixu prvků slovanské lidové hudby, moderního jazzu a současných elektronických postupů a zvuků rovněž nezklamalo, stejně jako se soumrakem vypuknuvší žhavé finále brazilské zpěvačky Leny Andrade. Doprovodná kapela ve složení Fernando Merlino - piano, Jamil Joanes - baskytara a Erivelton Silva za bicími, vydatně podpořila tuto legendární dámu, a zejména živelná práce baskytaristy zaujala mnohé z posluchačů neméně stejnou měrou, jako zralá pěvkyně i ostatní členové kvartetu.

Video: 


A zpestřením večera před vystoupením brazilské hvězdy bylo též losování anketních lístků návštěvníků, kdy šťastná výherkyně z nedalekého Třebkova si odnesla plnou tašku, nikoliv produktů nejmenované populární dvojice, leč plátěnou s logem festivalu a obsahující deset plechovek kvalitní kávy, značkovou propisovací tužku (po celém světě známý příznivec jazzu a zloděj propisek nebyl naštěstí v dohlednu, takže o ni nepřišla) a poukázku na 2 000 kilometrů cestování zdarma po rosou zmáčených kolejích na dúdájích železničních pražcích.

Trochu zarážející, leč ne až tak neočekávaná, byla ne až tak vydatná účast publika (navíc při akci zdarma!), paradoxní s přihlédnutím k tomu, že třeba v Plzni ve vydatném lijavci se sešlo a vydrželo, jak Rudy informoval, kolem pěti tisíc posluchačů. Naopak ideálně příjemně vlahý večer v Písku komorní účastí cosi vypověděl o prioritách obyvatel tohoto malebného města a okolí, kterým většinově pravděpodobně při vyslovení slůvka jazz naskakuje cosi podobné kůži opeřenců, chovaných na dvorku za účelem posvícenské žranice. Inu, náměstí se nám už tak spontánně neplní davy, jako tomu bývalo za časů Prvních májů, kdy prozvučená Internacionálou a Písní práce nabízela pohled rozjásaných tváří, blažených tušením šťastné budoucnosti vzkvétající společnosti.