Dobrých filmů ubývá, tak jsem sáhla po klasice. Absolvent na počest Mike Nicholsovi

 Trapně se přiznávám, že jsem do této doby neviděla film Absolvent. Tento již kultovní trhák z roku 1967 doslova trhá přední příčky v počtu divácké sledovanosti po „léta letoucí“. Je řazen mezi nejlepší filmy všech dob, a kdo neviděl tento film, měl by se stydět tak, jako se teď stydím já.

Měla jsem dlouho pocit, že jsem jaksi „filmově“ vyprahlá. Jakoby mi chybělo ono nadšení, kterým jsem vždy oplývala před spuštěním filmu. A to nemluvim o pocitu blaženosti, který se dostavil hned, jak začaly závěrečné titulky. Viděla jsem řadu filmů, které sice „dokoukáte,“ ale nic vám nedají. Je to čím dál tím větší nuda a vážně trapnost na něco pohledět! To už nikdo nedokáže natočit dobrý film?

A tak jsem sáhla po klasice. Po jejím zhlédnutí jsem si řekla, že jsem do té doby viděla jen málo opravdu dobrých filmů. Absolvent je totiž naprostá bomba. Dustin Hoffman v roli mladíčka, jehož téměř znásilňuje sousedovic tetka, je okouzlující. Jeho herecké ztvárnění vystudovaného zajíčka je excelentní a o jeho vypracované figuře ani nemluvě. Kdo by to byl řekl, že Dustin byl takový fešák? Ve snímku sice hraje jednadvacetiletého mladíka, ale ve skutečnosti mu bylo třicet let.

Celý film mi přijde jako dobrá „old schoolová“ záležitost. Dokonce jsem byla překvapená tím, že nebyl natočen černobíle. Je to doslova komediální drama. Mladý Ben (Dustin Hoffman) právě přijel z vysoké školy a jeho snobská rodinka se s ním všude chlubí. Aby toho na něj nebylo málo, nutí ho do vztahu s dcerkou jejich rodinných známých.

Ben je slušný a se schůzkou souhlasí, aniž by dívku viděl. Avšak než se stihnou sejít, spustí se s její matkou – paní Robinsonovou. Musím říct, že mi některé scény a paní Robinsonová připomínaly filmové podání Padesát odstínů šedi, před téměř padesáti lety. Celá zápletka je až groteskně ztvárněná a některé záběry, které chtěl režisér zdůraznit, vypadají jako od Hitchcocka. Řada scén je zrychlených a děj na sebe výborně navazuje. Nemluvě o vynikající, dnes už retro hudbě. Zážitek z filmu je natolik intenzivní, že nemůžu dodat nic jiného, než že film musíte vidět. Protože, kdo tento film neviděl, jakoby nežil. Takto dobře natočený snímek se jen tak nevidí a osobitost režiséra je jedinečná. Vše je podáno tak lehce a s jakýmsi nadhledem, že skoro chcete žít v té době. Ano, hlavní hrdina je jaksi trapně naivní, ale to právě dodává snímku to kouzlo. Závěrečná scéna končí na zadním sedadla autobusu, což je téměř poznávacím znamením režiséra.

A tak na počest vynikajícímu režisérovi Mikemu Nicholsovi, který bohužel dne 19. listopadu tohoto roku zemřel, chci za nás, filmové nadšence, vzdát hold a velký dík. Za mě konečně – 100%.

Režie:
Mike Nichols
Předloha:
Charles Webb (kniha)
Scénář:
Buck Henry
Kamera:
Robert Surtees
Hudba:
Dave Grusin
Hrají:
Anne Bancroft, Dustin Hoffman, Katharine Ross, William Daniels, Murray Hamilton,Elizabeth Wilson, Buck Henry, Brian Avery, Walter Brooke, Norman Fell, Eddra Gale, Richard Dreyfuss, Mike Farrell, Ben Murphy, William H. O'Brien, Alice Ghostley