Jaroslav Rudiš: Konec punku v Helsinkách

Ekologie a ochrana přírody jsou dnes velmi probíraná témata. Na všechny je skoro až vyvíjen nátlak, aby se chovali více „zeleně“. Samozřejmě se najdou tací, kteří ochranu přírody vnímají jako každodenní a naprosto běžnou záležitost. Jiní si tuto cestu zvolili jen jako nějakou pózu. Nejen o nich je i jedna z knih Jaroslava Rudiše Konec punku v Helsinkách.

Příběh se odehrává ve dvou časových a prostorových rovinách, které se vzájemně kříží, aby se v závěru propojily. Jedním z hlavních hrdinů je Ole. Čtyřicátník, který žije v nepojmenovaném východoněmeckém městě. Žije ze dne na den, ženy ho nudí a jeho bar Helsinky je odsouzen k zániku. Svou situaci však bere klidně, protože ví, že si ji zavinil sám svým předchozím životem. V mysli se neustále vrací ke vzpomínkám z mládí, které jsou spojeny s druhou hlavní hrdinkou Nancy.

Nancy je 17letá dívka z Jeseníku roku 1987. Se svými přáteli se účastní mnoha rebelií, je vyhozena ze školy a trápí jí zdravotní problémy spojené s černobylskou havárií. S Olem se setkává na legendárním koncertě skupiny Die Toten Hosen v Plzni, kam se oba vypravili. Ani zde nechybí milostná zápletka, která však vyvrcholí tragicky.

Obě dějové linie jsou zasazeny do rámce úvodní a závěrečné kapitolky, které líčí cestu Oleho zpět na Šumavu a do míst, kde se setkal a pobýval s Nancy.

Důležitou postavou je i Oleho dcera Eva. S otcem nežije a téměř nekomunikují. Po dlouhé době se setkávají až v nemocnici, kde je ona zraněná po výbuchu potrubí, který sama způsobila. Tato postava je autorkou manifestu Hezký lidi, který je vložen v druhé polovině knihy. A právě hezký lidi jsou těmi, kteří jsou přehnaně eko a bio, ale i přes svou zelenou masku musí každý rok létat na dovolenou a kupovat si nová a nová auta.

V Rudišových dílech je často vyzdvihována jeho „hrabalovitost“, která je zde nejpatrnější právě v Manifestu. Ten je totiž psán jednou dlouhou větou. Maximálně zhuštěná výpověď mladé dívky je prosycena vulgarismy a anglicismy. Celý tento proud myšlenek vyznívá velice naléhavě a skutečně vede k zamyšlení.

Vyprávění Oleho je oproti zbytku knihy velice rozdílné. Psáno je er-formou, jazyk je hovorově neutrální, s velkým množstvím dialogů. Odehrává se ve městě utopeném v nijakosti a všednosti.

Část o Nancy je zvláštní i v tom, že se jedná o její deníkové záznamy. Její jazyk odpovídá věku. Vyjadřuje se v krátkých a útržkovitých větách a rozhodně se nebojí vulgarit. I u ní se objevují cizí slova, tentokrát přejatá z němčiny. Ona sice nežije ve špinavém velkoměstě, jako Ole, ale její život je poškozen havárií v Černobylu.

Tento příběh si jistě najde spoustu odpůrců i fanoušků pro svou zajímavě vystavěnou zápletku. Snad si v něm čtenáři najdou kromě zábavy i jisté poučení z dnešní společnosti, která není tak ideální, jak se tváří.

Foto: Bořivoj Hájek