Jazzrocková legenda vystoupila v čase předvánočním v Písku

Kapela Jazz Q vystoupila v sobotu 20. prosince v písecké Podčáře v sestavě, kde krom klávesisty Martina Kratochvíla nechyběli rutinovaní spoluhráči kytarista Zdeněk Crissa Fišer a baskytarista Přemysl Faukner, posíleni o mladší krev v osobě bubeníka Filipa Jeníčka. Nechyběl ani zpěvák, skladatel a textař Oskar Petr, dobře známý především z folkrockové skupiny Marsyas.

Bohužel letitý kamarád Zdeněk, zvaný Crissa (s kterým jsme zažili spoustu společných blues rockových jamů, synek se u něj i učil na kytaru a letos naposledy jsme společně zadováděli v Praze na křtu našeho nového CD - viz reportáž ZDE, se nám ozval až na poslední chvíli, a tak, netušíce ten den, co se večer v Písku chystá, bylo nám dáno dorazit kvapně až na druhou polovinu koncertu. Poněkud tristní pohled na poskrovnu dorazivší publikum svědčí o zdevastovaném vkusu a hudebním povědomí a cítění našeho novácko-šlágroidního národa.

Kapela nicméně nikterak věrné potěšila předvánoční porcí poctivé a kvalitní muziky z brku kapelníkova, podpořené sólovou invencí spoluhráčů. Martin Kratochvíl, známý též coby cestovatel a dokumentarista, by vzhledem k svým úspěšným podnikatelským aktivitám mohl klidně harcování po klubech a sálech pověsit na hřebík jak hajný flintu, poté co skolí statného paroháče či pytláka v nejvlastnějším revíru poté, co nasadil paroží jemu samému, leč niterná láska k hudbě ho naštěstí pro nás, posluchače a pamětníky revolučního nástupu jazz rocku v 70. letech, stále vede k tomu, aby své kompozice, charakteristické i nezaměnitelným zvukem syntezátoru páně Mooga a klavíru z dílny páně Fendera, dále prezentoval naživo.

Letitý spoluhráč baskytarista Přemek, zvaný též Drát, pochopitelně jako vždy splnil očekávání precizní hrou na bezpražec, a nejmladší člen kapely Filip (*1977), preferovaný např. coby bubeník Honzou Spáleným, nikterak nezaostával za mírně staršími pány.

Období vrcholu jazz rocku pak evokovala kompozice Potopa z posledního alba Jazz Q Znovu, který bylo opětovným elektrickým počinem Martinovým po bezmála třiceti letech. Stavba skladby, melodie i sólové hrátky pak jasně vzdávaly hold Mahavishnu Orchestra - ostatně McLaughlinovu (tedy co vím, např. Ponty Johnova výhradní autorství bez zohlednění vkladu spoluhráčů poněkud zpochybňoval) skladbu Santucary z alba Birds of Fire jsem mnohokrát za starých časů na koncertech Jazz Q slyšel (tato balada však byla něco zcela jiného, než prvotní zmatek poté, co jsem jako jeden z prvních toto album obdržel z prohnilého Západu, a po prvních zběsilých laufech šel zkontrolovat, zda na gramofonu neostala rychlost 45, určená k rychlejšímu přehrávání singlů).

VIDEO: podstatná část skladby Potopa


Tak jak jsme si s muzikanty popřáli k svátkům i do Nového roku, lze již takřka veteránovi domácí scény popřát navíc stálou chuť k tvorbě a vystupování v časech budoucích, pro muziku obdobného charakteru nikterak v kotlině české snadných.