Kněz spojuje lidi a odhaluje v Kořenech pravdu o sklářství i Schwarzenbercích

Starokatolický farář a populární rodopisec Alois Sassmann z Malšic vydal čtvrtou knižní podobu oblíbeného rozhlasového seriálu Kořeny. V současném dílu se opět dozvíte něco o vašich, mnohdy zapomenutých, rodech, ale také se pobavíte nad humornými zkazkami černé kroniky a dozvíte se, jak je to ve skutečnosti s českou tradicí sklářství.

Kořeny 4 vyšly v červnu a jejich kmotrem se 5. září stal jihočeský spisovatel, laureát ceny Magnesia Litera 2006 za prózu Selský baroko a Magnesia litera Kniha roku 2013 Rybí krev Jiří Hájíček. Výběr nebyl náhodný.
„Znal jsem jen jeho knihy, ale byl mi blízký tím, že jsme oba přišli o kořeny. On zedmutím hladiny Vltavy v Purkarci, kdy jeho prarodiče přišli o dům, a naše rodina o celou ves Jedlice, zdemolovanou Čechy po válce. V roce 78 byl z našeho statku v Štiptoni prasečák, dnes pole. Jiří Hájíček o tomto ničení vesnic, osudů a vztahů ve svých knihách píše, navíc Selským barokem provází rodopisec,“ vysvětluje volbu kmotra Alois Sassmann, který materiál k pořadu Kořeny a jeho literární a filmové podobě sbíral přes 30 let.

„Když jsem si dělal rešerše k románu Selský baroko, potkal jsem v archivu v Třeboni jednoho profesionálního genealoga, který se mi věnoval a byl takovým mým průvodcem. Ne každý ale potká v archivu profesionála. Kdo nemá takové štěstí, tomu je určena kniha Kořeny. Takže bych knize přál hodně čtenářů a čtenářům hodně úspěchů v bádání v archivech,“ říká kmotr Jiří Hájíček.

Ruční práce grafika

Čtvrté knižní pokračování je zatím nejtlustší z dílů. Má 272 stran a kromě plnohodnotných textů obsahuje nespočet fotografií, map a archiválií. „Chtěl jsem více obrázků a považuji tento díl za graficky nepovedenější. Rád bych upozornil, že veškerá grafika je ruční práce pana Radomíra Postla, který ještě na makety knihy lepí výstřižky a podobně. Díky za pestrost patří také Státnímu archivu v Třeboni, který mi umožňuje zdarma publikovat archiválie. V opačném případě by totiž půjčování šlo do tisíců korun,“ říká Alois Sassmann. Právě díky archiváliím, jako jsou přepisy gruntovních knih a kronik, se čtvrtý díl liší od ostatních.

Publikace obsahuje celkem 13 kapitol věnovaných historii obcí a rodin na Táborsku, jako jsou panství Bechyně, Červená Lhota, Myslkovice, Želeč a další. „Na samotný Tábor si zatím netroufám, zejména po skvělých knihách pana Thira,“ usmívá se autor.
Kapitoly vycházejí z rozhlasových rozhovorů redaktora Filipa Černého s Aloisem Sassmannem Kořeny o obcích nejen v jižních Čechách, které však v knize doplňují vizualizace, objevné texty i rady, tipy a náměty pro vlastní rodopisnou práci a rodinné kronikáře.

České sklo není české

Věšet hlavu nemusí ale ani čtenáři z jiných koutů kraje či republiky. Kniha jako vždy zahrnuje všeobecná témata jako učitelské rody, cechy a řemesla a jejich pečeti, čím naši předkové platili, samoty v jižních Čechách, vystěhovalectví do USA, sklářství a sklářské rody, Jakub Jan Ryba a jeho rod, o českých zvycích a jiné.

Nechybí ani zajímavé souvislosti a skutečnosti. Autor například popisuje, jak to zde fungovalo za vlády Schwarzenbergů. „Málokdo ví, že například finančně přispěli na výstavbu pohraničních bunkrů na obranu naší země. Pindy o jejich „rakušáctví“ jsou tedy mimo. Schwarzenbergové se také skvěle starali o lesy a mám záznamy, že dokonce i pytláci brečeli, když rod z Orlíku musel odejít,“ vypráví Alois Sassmann. A čtenáři se také dozví, jak je to s českou tradicí sklářství.

„Překvapením jistě pro mnohé bude, že tato tradice neexistuje. Veskrze všichni skláři totiž byli Němci,“ poznamenal. Perličky může čtenář čekat také v části věnované na volyňskou černou kroniku. „Když jsme o tom s Filipem Černým natáčeli rozhlasový díl, skoro jsme ho nedodělali. To prostě nešlo! Neustále jsme se smáli, a tak se humorné historky dostaly i do knihy,“ říká autor s tím, že nejvíce si ve čtvrtém dílu váží kapitoly o kapličkách a božích mukách. „Žádná totiž nestojí náhodně, mají své někdy až neuvěřitelné příběhy,“ dodal tajemně Sassmann.

Úplně „zblbnul“

Knihu vydalo budějovické nakladatelství Karmášek v červnu ve spolupráci s Českým rozhlasem České Budějovice a Státním archivem Třeboň. Čtvrtý díl psal Alois Sassmann o večerech a víkendech asi dva roky.
„Přiznávám, že jsem úplně „zblbnul“. Když jedeme na rodinný výlet, mnohdy vyskakuji z auta a fotím. Děti už se mnou výlety odmítají, ale jinak má se mnou rodina trpělivost,“ usmívá se starokatolický kněz Alois Sassmann, který je hlavou pětičlenné rodiny. „Táty práce je dobrá, já chci být ale truhlářem a baví mě spíš betlémy a sbírání nožů. Jsem však na něj pyšný,“ dodal jedenáctiletý Ondra.

Komenský z Budějovic

Projekt rodopisného seriálu běží už osm let. O dva roky méně je pak natáčený pro Český rozhlas České Budějovice s redaktorem Filipem Černým, který s návrhem hlasové podoby přišel.
„Dohodli jsme se původně na třech dílech. Bylo těžké je namluvit, protože jsem například opakoval taková ta vlezlá slovíčka. Nakonec jsem si vše psal a předčítal. Ze třech dílů ale bylo nakonec 275 a moc mě potěšily reakce posluchačů. Zcela jsme ty lidi pro rodopisnou činnost nadchli,“ poodhaluje ze začátků seriálu Alois Sassmann.
Pořad o Kořenech byl vysílaný do roku 2011, kdy z důvodu reorganizace skončil.

„Počáteční rozčarování vystřídala úleva. Je to můj koníček, který mi však přerůstal přes hlavu. První díly jsem měl připravené, ale pak hledat a do toho vysílat a vyřizovat dotazy posluchačů…Každý díl je malá monografie. Mnohokrát jsem si v archivu ofotil gruntovní knihu, celou ji luštil a přepisoval. To bylo o zdraví,“ říká autor. Natočené byly také tři televizní díly „Hledáme své předky“, jimiž provázel letos zesnulý Vladimír Čech. Režisér tohoto cyklu, Václav Filip, se inspiroval právě Kořeny. Dodnes je zachován rozhlasový silvestrovský speciál o úsměvných českých příjmeních. 

První knižní díl Kořenů vyšel v roce 2007. Náklady jednotlivých dílů byly 2000 kusů a dotisk tisíc. Čtvrtý díl je zatím vydán v tisíci kusech.
„Mnoho lidí začalo na základě Kořenů samo pátrat. Například rodina Drhovských z Maršova se nyní po několika desetiletích celá setkala. Je to takový cíl, dávat lidi a rodiny dohromady, poté, co se po roce 1848 rozprchli do všech koutů světa. Málokdo ví, že Komenští žili také v Českých Budějovicích a Týně nad Vltavou, odkud byla třetí manželka Jana Amose Komenského,“ podotkl autor.

Chybí pokora

Kniha Kořeny 4 se dá sehnat v knihkupectvích za 420 korun. Přes internetové stránky nakladatelství Karmášek či na přednáškách Aloise Sassmanna je za 345 korun. Besedy ke Kořenům si vyžádali mnozí starostové obcí.
„To mě těší. Lidé by si měli víc vážit hodnoty rodiny. Znát své kořeny je potřebné, aby jste věděli, čí jste. Když to člověk neví, je to na něm poznat, je nejistý. Navíc, v dnešní nejisté době by měli lidé zakořenit a v příbězích z Kořenů mohou najít, že se lidem stávali i horší věci, než se jim dějí dnes. Máme se vlastně dobře, jen pokora je třeba,“ uzavřel Alois Sassmann.