Luboš Svoboda přečetl v Aux Pixely šera. Destruktivní zážitek, který vás unese

Druhý, literární, múzický večer se odehrával ve velmi příjemném a trochu i tajemném prostředí sklepa táborské kavárny Aux Café. Tentokrát mezi nás zavítal básník Luboš Svoboda, který předčítal ze svého rukopisu Pixely šera.

Celý večer byl v závěru obohacen – pro některé účastníky možná až příliš hlasitou a dunivou – hudbou, o které se nedá říct nic jiného, než to, že je naprosto monstrózní a nepochopitelná. Jak sám autor hned na začátku večera prohlásil: ,,Nejdříve necháme slova znít a poté je vypustíme a necháme je žít.“ A přesně tak to i bylo.

Autorova poezie je velmi krásná, ale svým specifickým způsobem i jaksi temná a nostalgická. Sice asi není určená pro každého, ale těm, kteří jsou ochotni jí naslouchat a plně se do ní ponořit, přináší neuvěřitelný a silný zážitek, což je, myslím si, účel každé dobré poezie.

Autor v průběhu večera nejen že přečetl svoje básně, ale z magnetofonu zazněla i jeho báseň v próze, kterou speciálně pro tento večer namluvila jistá slečna Anička s velice příjemným melodickým hlasem. Tímto milým a velmi krásným počinem autor krásně podtrhl celou atmosféru.

No jen si to představte…Sedíte v pološeru na jedné ze židlí nebo v jednom z příjemných polstrovaných křesel, v ruce držíte svůj oblíbený nápoj a necháváte se unášet tím krásným zvučným hlasem, přednášejícím emocionální báseň, jež vás naprosto pohltí a je rušena jen lehkým praskáním, které se z magnetofonu ozývá.

Po jejím doznění předvedl Luboš Svoboda spolu se svým kamarádem ukázku jejich hudební tvorby. Tihle dva mladí sympatičtí mladíci spolu tvoří hudební skupinu Foku Me, která se věnuje velmi specifickému a alternativnímu žánru (Post – Industrial).

Když ticho protnula první hlasitá drnčení a skřípání, celý sklep Aux Cafe se ocitl v úplně jiné dimenzi. Byl to drsný, syrový, silný a velmi destruktivní zážitek, který jistě každého naprosto ,,odrovnal“. Jejich hudba udělala tečku za celým večerem a byla pomyslnou třešničkou na dortu.