Úterý, 21.10.2014 /
reportáž
Závěrečný den píseckého filmového festivalu opět provázelo slunečné počasí, což možná vysvětluje spíše poloprázdný sál. A upřímně řečeno, nepřítomní o moc nepřišli, protože jak filmy v posledním soutěžním pásmu, tak ty v rámci přehlídky nesoutěžních snímků patřily k těm slabším, ačkoliv pár výjimek se našlo.
Nejdůležitějším momentem bylo beztak vyhlášení cen. Slavnostní večer zahájil Písecký komorní orchestr Mozartovou skladbou Malá noční hudba, na kterou navázalo taneční číslo mladičkého páru ze studia Z.I.P. Moderování se stejně jako při zahájení ujal Lukáš Pavlásek, který opět pojal jmenování partnerů netradičně, když jejich seznam zarecitoval.
Po představení poroty a sérii písní se konečně přistoupilo k tomu nejdůležitějšímu, totiž k vyhlášení vítězů. A v zásadě se žádné překvapení nekonalo. Cenu Grand Prix podle očekávání obdržel snímek KanyeKanye, ocenění za nejlepší hraný film putovalo do Izraele za film Babaga, v kategorii dokumentů zvítězil snímek Červená, Bílá, Zelená a nejlepším animovaným filmem se stal německý skeč Polovina z vás poznala mou přítelkyni. Čeští tvůrci nezískali ocenění v žádné z kategorií.
Večer zakončilo promítnutí vítězného snímku, kterému předcházel proslov ředitelky festivalu Vladany Terčové a prezentace připravovaného filmu První sníh výtvarnice, scénáristky, animátorky a režisérky Lenky Ivančíkové.
Kompletní výsledky
Grand Prix
Film: KanyeKanye
Režie: Miklas Manneke
Cena za nejlepší hraný film
Film: Babaga
Režie: Gan de Lange
Cena za nejlepší dokumentární film
Film: Červená, Bílá, Zelená
Režie: Tarek Raffoul
Cena za nejlepší animovaný film
Film: Polovina z vás poznala mou přítelkyni
Režie: Nicolas de Leval Jeziersk
Cena KODAK Vision za nejlepší obrazové ztvárnění
Film: Námořník
Režie: Gabriel Tzafka
Cena Vladany Terčové, zakladatelky festivalu
Film: Brát a dávat
Režie: Boan Wang
Cena Pražské vědecko-technické společnosti
Film: Neobyčejná cesta v obyčejný den
Režie: Yoshino Aoki
Zvláštní cena poroty
Film: Dárek
Režie: Jacob Frey
Ze soutěžních filmů posledního bloku potěšily dva čeští reprezentanti, animované snímky Trojúhelník tvůrčího tandemu Eliška Habartová a Lenka Zaydlarová, který konečně rozluštil záhadu Bermudského trojúhelníku, a trhlá morbidní groteska o loutkáři a jeho maňáscích Punch a Judy v režii Martina Máje. Oba snímky jak po obsahové, tak po řemeslné stránce potvrdily, že animovaný film je v současnosti to nejlepší, co může česká kinematografie nabídnout.
Příběh o hluchoněmém muži Severinovi a jeho snaze komunikovat, ačkoliv často zůstává nepochopen, na plátno převedl německý režisér Sven P. Pohl. Černobílé provedení dělá snímku medvědí službu, neboť se z velké části podílí na atmosféře děje, jenž se odehrává z části v klubu, z části na noční ulici. Bezpochyby ale největší dojem dělá skvělé propojení zvuku s obrazem, které je nadstandardní a pro vyprávění zásadní.
Také dokumentaristé v neděli dopoledne nepřišli zkrátka. Ruský dokument Příměří má být podle anotace „poetickým podobenstvím o životě lidí v odlehlém ortodoxním klášteře“. Bohužel snaha o poetično zde přehluší samotnou podstatu dokumentu, totiž něco sdělovat. Po osmnácti minutách záběrů bez větší vzájemné spojitosti ví divák akorát to, že někde v Rusku je nějaký rozpadající se klášter, kde žijí kněží a trestanci. Co je to za klášter a jak se tam všichni lidé dostali se ale ze snímku vyčíst nedá.
Mnohem zdařilejší provedením a zajímavější obsahem je slovenský „film po filmu“ Odchod na korze, ve kterém se slovenský režisér Peter Zákuťanský vydává do městečka Sabinov a skrze snahu o rekonstrukci některých scén z filmu Obchod na korze odkrývá osudy místních, kteří jsou s filmem porůznu spjatí.
Festival vrcholí, ale to nejlepší už bylo odpromítáno
Obsah nesoutěžního pásma by se s trochou nadsázky dal shrnout pod otázku, se kterou se jeden z návštěvníků obrátil po promítání na organizátory: „Kdo ty s*ačky vybíral?“ Z devíti promítaných filmů stojí za zmínku tři.
Úvodní snímek z Japonska Dekorace zasazený do světa dortového zdobení ilustruje vývoj vztahu mezi matkou a dcerou od útlého dětství po moment, kdy dcera odchází ze společné domácnosti. A to za využití krému na dort. Znovu se publikum probudilo u animovaného tureckého skeče Jobwatch, který chytře poukazuje na absurdnost normovaných přijímacích pohovorů. Ačkoliv samotná animace příliš zdařilá nebyla, scénář a pointa nedostatky vyvážily.
Úplně posledním filmem letošního ročníku se stal argentinský dokument o matce, která chce mít ze své dcery ne princeznu, ale rovnou královnu – královnu jakéhosi karnevalu. To, že tato role obnáší nošení čtyřkilové koruny na hlavě jí nevadí, a to ani ve chvíli, kdy se dcera rozbrečí bolestí už při nasazování monstrózního šperku na hlavu.
Stejně jako předchozí dny, i o nedělním odpoledni byla nachystána přednáška. O hudbě ve filmu mluvil v kavárně U Vavřiny jeden z nejpovolanější: člen letošní poroty, ale hlavně uznávaný skladatel a trojnásobný držitel Českého lva za nejlepší hudbu ve filmu, Jan P. Muchow.
Veškerý večerní program se soustředil do Pí Local Clubu, kde se nejprve odpromítaly vítězné filmy, poté zahrála pop-punková formace Ráj houbařů a po zbytek večera zajišťoval hudební produkci oblíbený DJ Mardoša z Tatabojs.
Jak zaznívalo od návštěvníků, ale i od pořadatelů, letošní ročník se povedl a patří k jednomu z nejlepších. A nezbývá, než souhlasit. Promítání se obešla bez technických potíží, atmosféra byla přátelská až rodinná a program byl rozumně nastavený. Snad jen se příště snažit o menší zpoždění během večerního doprovodného programu.
Fotografie
1 - Christina Johnson
2 - neděle
3 - Písecký komorní orchestr
4 - Christina Johnson
5 - moderátor Lukáš Pavlásek
6 - taneční pár ze studia Z.I.P.
7 - pan Koláč
8 - moderátor Lukáš Pavlásek
9 - porota
10 - Písecký komorní orchestr
11 - vítěz ceny za nejlepší obrazové ztvárnění Gabriel Tzafka a porotkyně Malgorzata Przedpelska-Bienek
12 - předávání hlavní ceny; vítěz se nemohl zúčastnit, tak Pavlásek improvizoval
13 - neděle
14 - neděle
15 - neděle
16 - kapela Ráj houbařů
17 - kapela Ráj houbařů