Módní ikony. Kdože?

 Na samém začátku června zaplavily média fotografie oblečené-neoblečené zpěvačky Rihanny. To si přišla převzít ocenění Fashion Icon Award, kterou uděluje CFDA tedy Asociace amerických módních návrhářů v rámci každoročního vyznamenání těch nejzajímavějších designerů právě amerického kontinentu. Rihanna patří mezi ty nejnápaditěji oblékané hvězdy, znamená to ale, že je módní ikonou? Bývaly doby, kdy toto slovo mělo jiný význam a lidé, které dnes vnímáme jako ikonické, ovlivňovali svým stylem celé masy. Lidé, kteří přinášeli nové a do té doby nevídané. Ti, kteří se stylem pouze neřídili, ale tvořili ho.

Vypadat a oblékat se dobře chtěli lidé už odedávna, ne všichni ale měli to štěstí, že si to mohli dovolit. To se změnilo až na počátku 20. století, kdy se pracující vrstva mohla vymanit z potřeby pouhé funkčnosti. Především se změnil způsob samotné výroby oblečení, díky kterému se stalo dostupné téměř každému. Když časopisy jako hlavní zdroj informací a novinek z „velkého“ světa doplnil film a později i televize, stalo se šíření trendů ještě rychlejší a hlavně globální.

Z filmového studia na ulici

Už ve 30. letech, v době zlaté éry Hollywoodu, se okopírované modely z filmových pláten objevovaly na pultech obchodů, švadleny si také mohly zakoupit střihové vzory luxusních filmových kostýmů. Doslova každá hospodyňka se tak mohla cítit jako Joan Crawford nebo Greta Garbo. To Katherine Hepburn ukázala ženám ve svých filmech, že i ony můžou nosit kalhoty, do té doby kousek určený pouze mužům a na sport. Ovšem Marlene Dietrich dotáhla toto „buřičství“ ještě dál když se na společenské události a představení oblékala do smokingu. Což jen tak mimochodem je stále „in“, vzpomeňte na Angelinu Jolie při letošním předávání cen BAFTA.

„Škoda, že jsem nevynalezl jeansy,“ povzdechl si návrhář Yves Saint Laurent. Původně pracovní oděv amerických zlatokopů se díky hvězdám stříbrného plátna jako James Dean a Marlon Brando stal naprostým fenoménem. A když si je ve filmu oblékla i Marylin Monroe bylo jasné, že ženy nezůstanou v jejich nošení pozadu. Dnes je má snad každý z nás. Božskou MM ale známe z trochu jiného pohledu. Svůdná žena oblečená do večerní róby doplněné výraznými šperky, která pohoršovala prudérní postarší generaci, ale fascinoval a ovlivňovala tu mladou.

Protipólem pak byla vždy sofistikovaná Jacqueline Kennedy, která okouzlovala celý svět svou grácií a inspirovala mnohé ženy vytříbeným vkusem, ke kterému nikdy nepotřebovala pomoc stylisty.
V minulosti to byli především kostýmní výtvarníci a oděvní návrháři, kteří vytvářeli ikonickou image hvězd, tak jako když Givenchy oblékl Audrey Hepburn do „malých černých“. Dnes už je to často práce stylistů. Třeba jako v případě populárního seriálu Sex ve městě, kdy stylistka Betsey Johnson skrz hlavní představitelky dávkovala trendy milionům žen po celém světě týden co týden. A vybrat si mohl opravdu každý – dračice Samantha, konzervativní Charlotte, přímá Miranda a samozřejmě milovnice návrhářských kousků Carrie. Tvůrci seriálu povýšili nakupování módy na životní styl.

Kam se poděl vkus?

Mohlo by se zdát, že známé osobnosti 21. století se ve snaze šokovat řídí heslem „čím méně, tím lépe“. Všudypřítomná nahota už dnes ale nikoho nešokuje, je otázkou jestli je to dobře nebo bychom se nad tím měli zamyslet. Oproti tomuto trendu působí vévodkyně Kate jako zjevení. Právě ona je módní ikonou těchto let. Přestože její oděv je striktně vymezen dvorní etiketou, je Kate inspirací pro mnohé ženy a to nejen v Anglii.

Vždy když se v obchodech objeví kousky inspirované právě její garderobou, zmizí závratnou rychlostí. Skrze vévodkyni z Cambridge se tak v dnešní době, kdy módní ikona je už pouze prázdné sousloví, uchovává jistý smysl pro eleganci a styl. Můžeme si přát jen více takových osobností!