Moje víno, laická soutěž vín, má své první výsledky

Oč tedy vlastně šlo? Táborskou vinotéku U Černého kocoura a zeleného stromu navštívilo v týdnu od 3. do 7. března celých 98 „amatérských“ hodnotitelů. To je vysoké číslo! Vstupenek bylo sice vytištěno rovných 100, ale takovou účast pořadatelé nečekali. Před hodnotiteli, laiky, byl úkol převelice těžký, a sice naslepo zhodnotit 19 vzorků vín, ne že by vína hodnotili potmě, ale u jednotlivých vzorků vín nebylo žádné označení, od jakého vinaře či o jakou odrůdu v daném případě šlo.

V zadání bylo že, všechna vína jsou suchá, ale celkem se soutěžilo v 10 různých odrůdách, což je i pro velmi zkušené degustátory úkol velmi přeobtížný. Úkolem však nebylo poznávat jednotlivé odrůdy, o co se i mnozí snažili, aby záhy zjistili, že je to nad jejich i lidské síly, úkolem byl poměrně prajednoduchý úkon – a sice vína „oznámkovat“ v jednoduché pětibodové stupnici. Prostě: chutná více či méně či nechutná.

Byli i tací, kteří se záhy smířili s daným stavem věcí a po 10 či 11 vzorku rezignovali a přiřkli každému zbývajícímu vzorku stále již stejné bodíky, neboť jim vína začala splývat v jakési šedé mlze. Bylo jen dobře, že v poklidu všichni pojali soutěž nejen jako sebepoznání ale zejména jako zábavu. A znalci?: i oni se smířili s daným stavem věcí. I to bylo jedním z cílů této soutěže: když „expert“ zná vinaře, jeho renome, odrůdu, třeba tu oblíbenou, ročník, cukry, kyseliny atd.atd., to jest ví téměř vše předem, tak se prostě a jednoduše nemýlí. Ale potajmu, naslepo...? Všichni bez rozdílů ras, pohlaví i znalostí vinných nepoznali prakticky vůbec nic.

K čemu tedy taková soutěž je? Požádali jsme totiž všechny spřátelené vinaře, kteří se převážně účastní i Táborského festivalu vína, aby poslali každý po jednom vzorku vína s tím, že hodnocení proběhne právě tímto způsobem, tj. laicky naslepo. A ať tedy zvolí k tomu účelu to správné víno dle jejich uvážení. Nemylme se, převažovala suchá nearomatická vína (ryzlinky, veltlíny...). Výsledek byl překvapující: 100 laiků sestavilo žebříček, se kterým by se dle mého názoru ztotožnila většina lidí, kteří se touto profesí živí... Výsledky zatím nemůžeme prokecnout, ale věřili byste, že v první TOP 8 jsou 3 ryzlinky?!

Náš cíl byl a je jednoduše téměř pedagogicko-výchovný: pokusit se víno hodnotit nepředpojatě, se smysly otevřenými, jak by řekl pan Komenský. V pražském Velkém Vinografu na Senovážném náměstí proběhne pod vedením sommelierky Kláry Kollárové tzv. pražské kolo, v Brně pod vedením sommelierky Dagmar Fialové hodnocení rovněž stejných vzorků. Do finále postoupí osm nejúspěšnějších (záměrně se vyhýbám slovu nejlepších...) vzorků po součtu pořadí ze všech tří míst (Tábor, Praha, Brno). Takzvané velké finále povede v Táboře právě Dagmar Fialová v neděli 23.3. v salonku hotelu Palcát (vstupné 250 Kč).

Jaká je představa? Na úvod představit čtyři vína, která z mnoha různých důvodů se nedostala mezi těch posledních osm, nastavit si nějaké parametry hodnocení a poté se nikoliv snad již bezhlavě pustit do té poslední osmičky. V cíli by měla skončit poslední tři vítězná vína, bez uvedení pořadí.

Ale opravdu nejde o to, kdo je první a kdo poslední. Tato soutěž nesoutěží, Je stejně tak osvětářská jako F.L.Věk: za pár kaček až téměř zdarma se něco o vínu dozvědět.