Příběh kmotra: Režim v režimu aneb divoká „devadesátá“

Slyšíme to všude: „Chce to reformu“. Nevím, jestli už tenkrát chtěli Češi přemoci své malomocenství a svými výroky zvyšovat své ego nebo snad opravdu usilovali o politickou změnu a stejná práva pro všechny „ zúčastněné“ státu. Jediné co vím je, že se nenašel nikdo, kdo by zašel tak daleko, aby své sny a vize realizoval s takovou urputností jako hlavní hrdina tohoto příběhu. Jako dítě „nové generace“, zvyklé šířit osvětu leda prostřednictvím facebooku a protestující leda tak proti svému hodnotovému žebříčku, jsem fascinována a až vystrašena vším, co jsem ve filmu Příběh kmotra viděla.

Pokud snad takto člověk mohl zasáhnout do systému a světa politiky, mohl korumpovat policisty, lobovat za nesmysly a ještě za to sklízet obdiv, pak jsem opravdu ráda, že žiji v této době a ne v době mládí mých rodičů. Né snad proto, že by to teď bylo lepší nebo že by takový lidé mezi námi nebyli, ale pro onen řád, kterého se stále více lidí drží, pro onu bezpečnost, která se prý nachází na každém rohu a pro ono všechno co máme na dosah ruky, aniž bychom museli podvádět či krást nebo se snad vraždit.

Vlastně ani nevím proč mi trvalo dva týdny než jsem film vstřebala a byla schopná o něm napsat a myslím, že bych udělala lépe, kdybych to ani neviděla, jelikož stále přemítám v hlavě, kam až jsou určití lidé schopni zajít. Příběh Kmotra je inspirován bestsellerem Jaroslava Kmenty „Kmotr Mrázek“. Popisuje příběh člověka, který se až neuvěřitelně „vypracoval“, byl milujícím manželem a také otcem dvou dětí. Jeho kariérní vzestupy šly díky jeho zkaženým povahovým rysům a na chlup stejné partičce kamarádů nahoru tak rychle, že se rázem stal vůdčí osobností tehdejší „šedé eminence“.

Kmotr Mrázek (Ondřej Vetchý), který v úzkých doslova neznal kamaráda, se stal terčem policisty Cajthamla (Lukáš Vaculík), který obětoval vlastní život pro jeho dopadení. Cajthaml následně přichází o práci, ale ani to ho nezastaví v boji o dosažení spravedlnosti. Jelikož „kmotr“ stále uniká, ubývá osob, které by mohly promluvit. Vtipné je, že původně najatý vrah, následně jde po krku samotnému Mrázkovi a ačkoli to vypadá, že Mrázek bude dopaden, dostihne ho trest mnohem krutější než by čekal. Ale na to se podívejte sami….

Zajímavostí je, že postava policisty Cajthamla je jakýmsi holdem policistům, kteří ještě neztratili víru ve spravedlnost. Například režisér Petr Nikolaev prohlásil o Františku Mrázkovi že:„Ten, kdo nezná knihy Jaroslava Kmenty, těžko uvěří, že v naších podmínkách taková osoba mohla existovat“. Postava Mrázka je ve filmu ztvárněna pod krycím jménem František Vedral, tvůrci filmu se museli zavázet, že film nebudou propagovat jako autobiografický film Mrázka a zdrží se jakýchkoli fotodokumentací a obrazových podobizen skutečné postavy. I přesto je však film na reálných základech postaven a to z 90%. Některé dialogy čerpané z policejních odposlechů jsou dokonce identické.

Z tohoto filmu mě až mrazí. Plusové body dávám za skvělé herecké ztvárnění, a také za technické provedení filmu. Postava Vetchého v roli „záporáka“ se mi líbila stejně jako už tradičně kladné postavení Vaculíka, který ani s přibývajícími lety neztratil nic ze svého charisma. Film je žánrově postaven na podobné bázi jako Kájínek a troufám si říci, že ho i předčil. Dále jsem uvítala, že zde nešlo o přehnané moralizování. Vše je postaveno spíše na svobodné vůli diváka udělat si svůj vlastní obrázek o tehdejším „podsvětí“ a jeho hlavních karikaturách…