Projdeme se po Olšanských hřbitovech s J. H. Krchovským

Kdo někdy otevřel knihu nějakého současného básníka, je téměř jisté, že tam nenalezl krásně pravidelné verše. Soudobým trendem je spíše příklon k volnému verši a jeho osvobození od všech norem. Stále se však najdou autoři, kteří si vázaný verš zvolili za jakousi svou vlastní značku.

Jedním z těchto autorů je i básník a hudebník J. H. Krchovský, který svou tvorbou spadá to třetí generace undergroundu. Díky své psychiatrické diagnóze a pobytu v Bohnicích získal kontakty na jedno z center pražského undergroundu 80.let. toto prostředí ho výrazně formovalo v jeho dalším tvůrčím období.

Jeho sbírky kolovaly od roku 1978 ve strojopisných kopiích, ale až roku 1991 mu oficiálně vyšla sbírka Noci po nichž nepřichází ráno. Ta ho proslavila mezi širokou veřejností.

Souborná kniha Básně z roku 1998 se může řadit k jeho nejúspěšnějším knihám. Prodalo se jí přes 8000 výtisků. Novou tvorbu představuje v titulech Poslední list, Nad jedním světem a Dvojité dno. Jeho starší knihy jsou soubory předchozí tvorby.

V počátcích své tvorby také psal volným veršem, ale postupně přešel k pravidelnému čtyřstopému daktylu. Jeho verše jsou vázané a velmi melodické. Proto jsou často zhudebňovány kapelou Krch-off band, kde sám také hraje, dále Milanem Hlavsou, Vladimírem Václavkem, kapelami Praha nebo Nahoru po schodišti dolů band.

Jazykově jsou jeho básně rozdílné. V některých se najde jen ryzí spisovná čeština, v jiných se vyskytují vulgarismy, ale vždy využité velmi funkčně. Nevyhýbá se ani latinským a francouzským citátům.

Svého lyrického mluvčího stylizuje do rolí delikventa, sebevraha, exhibicionisty nebo vybraného požitkáře. Často se táže po vlastní identitě, hledí do zrcadel a bojuje se svým dvojníkem. Není mu cízí ani černý humor.

Jako básník neodekadentní poetiky využívá motivy smrti, sebevraždy a posmrtného života. Děs, zmar a nicota se mísí s erotickými tématy básní, které utíkají až do úchylností a perverzností. Když už si čtenář myslí, že se definitivně utopil v temnotě, najde báseň s náboženskou nebo milostnou tematikou.

Stejně jako u dalších básníků undergroundu je i u Krchovského věnováno velké množství básní alkoholu, neřízenému pití a hospodám. Dokonce se tu vyskytují jejich reálné názvy, často zahaleny do halucinací.

Pro své mistrovské umění tvořit až virtuozní verše patří J. H. Krchovský k nejčtenějším básníkům současnosti.

P.S. čtení těchto básní vás v nekrofila nepromění.

UKÁZKA z díla:

JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
(Všechno je jako dřív)

Obvyklá směsice hnusu a lítosti
podobných kriplů jsem skolil už mnoho...
nicméně počkáme, kdo koho vykostí
já versus nový den... Schválně, kdo s koho
(Poslední list)

Rakvičku, věneček... Nakonec laskonku
A co ty, co si dáš, ty moje něho?
musíš jíst! Teď, když jsi... Teď, když jsme na sklonku
na sklonku prázdnin... A ostatně všeho
(Nad jedním světem)

Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase...
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl... Jo, podřezat se
(Nad jedním světem)

Darovat znamená něčeho vzdát se
potěšit příjemce a tím i dárce
nicméně všechno je otázka vkusu...
Tak zavři oči a otevři pusu
(Nad jedním světem)