Spisovatelka Kateřina Hejlová alias Katty Joyce bystří smysly a chystá novou knihu

Spisovatelka a překladatelka Kateřina Hejlová pochází z Litoměřic. Žila v Anglii a Irsku. Je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého a autorkou několika čtenářsky velmi úspěšných knih jako Zabijte je všechny!, Fimbul nebo Hugh Laurie: Nespokojený melancholik.

Co vás přivedlo k tvůrčímu psaní? Šel vám sloh od dětství?
Sloh byl můj nejoblíbenější předmět už od základní školy. Psaní mě vždycky hrozně bavilo. Přesně si vybavuji, jak jsem pod peřinou při baterce vymýšlela svoji první pohádku. Bylo mi tehdy deset let. V osmé třídě mě učitelka češtiny jmenovala šéfredaktorkou školních novin a mě tehdy napadlo, že bych se psaním jednou možná mohla živit. Když pak došlo na výběr vysoké školy, byla moje volba jasná.

Vystudovala jste Literární akademii Josefa Škvoreckého. Co vám studium kromě vědomostí přineslo?
Dodnes jsem nesmírně vděčná svým rodičům, že mi umožnili vystudovat Literární akademii, přestože si byli určitě plně vědomi toho, jak obtížné bude moje následné uplatnění na pracovním trhu. Studovala jsem s nadšením a zápalem právě proto, že mě to moc bavilo. Na roky strávené na Literární akademii budu vždycky ráda vzpomínat. Nejen na zajímavé přednášky a přátelské kantory, ale především na členy literární skupiny Hlava nehlava, jíž jsem byla zakládající členkou. Nastudovaná látka se mi časem určitě vykouří z hlavy, ale přátelství, která jsem během studia navázala, zkušenosti a schopnost se systematicky sebevzdělávat mi už nikdo nevezme.

Jste také překladatelka. Co je na překládání knih podle vás to nejtěžší?
Myslím, že nalezení rovnováhy mezi vlastní autorskou licencí a duší autora. Když překládáte knihu, nevyhnete se pocitu, že byste to či ono napsali jinak, máte tendence dělat korekce. To je do jisté míry nezbytné, neboť každý jazyk má svá specifika a zařazení knihy do kulturního a společenského kontextu dané země je velmi důležité, nicméně nikdy nesmíte potlačit duši autora na úkor propagace vlastního tvůrčího ega.

Mám pocit, že se u nás čte mnohem víc překladová literatura než naše původní. V čem je podle vás zakopaný pes?
Po překladové literatuře je vlivem reklamy mnohem větší poptávka, takže samozřejmě vychází v daleko masivnějších nákladech a pulty knihkupectví jí doslova přetékají. Českým autorům tak zbude jen nepatrný podíl na trhu a pro nováčka je v podstatě nemožné do něj proniknout.

Jaké autory vy sama čtete? Podle čeho si knihy vybíráte?
Snažím se vybírat si autory napříč literárním spektrem, ale tíhnu k modernistům a postmodernistům. Mám moc ráda Woolfovou, Joyce, Fowlese, Márqueze. Ale s chutí sáhnu třeba i po Hrabalovi nebo Pavlovi. Bylo období, kdy jsem hltala jen Murakamiho. Jeho nesnadno uchopitelný styl je mi velmi blízký. Navíc je náruživý běžec jako já. V poslední době ale nemám na čtení tolik času, takže si tituly opravdu pečlivě vybírám. Na přešlapy už prostě není prostor.

Své první tři knihy jste vydala pod pseudonymem Katty Joyce. Co vás k tomu vedlo?
Výslovné přání nakladatele. Zahraničně znějící jméno prostě lépe prodává. Jedná se o knihy psané na zakázku, takže jsem k tomuto kroku svolila, ale vyžádala jsem si, aby mé rodné jméno bylo uvedeno v medailonku na záložce.

Když si procházím knihy, které jste napsala, vnímám je jako opravdu různorodé. Kde čerpáte inspiraci?
Hodně chodím a snažím se dívat kolem sebe a vnímat skutečně všemi smysly. Když v knize potřebuji vykreslit kůru stromu, osahám si ji, očichám. Než popíšu, jak křupe sníh, projdu se jím, zmáčknu ho v dlani, snažím se ten zvuk opravdu procítit. A na prožitek pak vrstvím fabulaci. Když jsem psala Zabijte je všechny!, měla jsem problém s tím, že jsem neměla možnost do Afriky odjet. Výrazně mi to psaní ztěžovalo a musela jsem si vystačit s fotografiemi. To ale zdaleka není ono. Čím víc mohu obraz, který ve svých knihách popisuji, prožít, tím je autentičtější.

Vaše zatím poslední kniha se jmenuje Fimbul. Nevím, co si pod tím slovem představit.
Fimbul je v severské mytologii dlouhá, krutá zima, která předcházela Ragnaröku, soumraku bohů. Severská mytologie pro mě byla při psaní této novely stěžejním zdrojem inspirace. A pak také ochlazující se mezilidské vztahy, které kolem sebe dennodenně pozoruji.

Momentálně jste na mateřské dovolené, najdete si i tak čas na psaní?
Zatím ještě ne. Malé jsou dva měsíce. Ale věřím, že se k psaní co nevidět opět vrátím. Prozatím si v hlavě sumíruju podklady pro další knihu a sbírám inspiraci. S dítětem je každý den jedinečný, což mě nutí bystřit smysly, které jsou pro spisovatele zásadní.

Chystáte nějakou novou knihu?
Mám dokončený jeden rukopis, který se připravuje k vydání, a dva rozpracované v šuplíku.