Spisovatelka Martina Bittnerová: Mladé publikum je ve svých soudech přímé

Martina Bittnerová je autorkou povídek a popularizačních článků o významných českých osobnostech minulosti. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s důrazem na 19. století. Publikovala v mnoha časopisech a e-zinech. Právě vychází její pátá kniha, Utajené životy slavných Češek.

Právě ti v nakladatelství Pan Nakladatel vychází nová historická kniha – Utajené životy slavných Češek. Můžeš mi knihu nějak přiblížit?
Kniha představuje pět skutečně zajímavých a mnohdy dramatických osudů žen, které žily v 19. a 20. století. Jde o osobnosti ve své době většinou známé a nějakým způsobem opěvované. Bohužel lidská paměť je velmi krátká, tudíž na mnohé z nich, jako třeba na herečku Leopoldinu Ortovou de Pauli, zapomněla, a to je, myslím si, velká škoda. Kromě zmíněných pěti osudů jsem v doslovu také vylíčila příběh jednoho mimořádně pevného přátelství spisovatelky Sofie Podlipské (sestry K. Světlé) a jisté dívky z dobré rodiny, která se jmenovala Kateřina Hemerková.

Vím, že kniha volně navazuje na jednu z tvých předešlých knih, Utajené životy slavných Čechů. Co kromě podobného názvu tyto dvě knihy spojuje?
Obě knihy spojuje snaha přiblížit osobnosti, které mizejí z naší paměti, vedle těch, které se v ní udržely. V případě Utajených životů slavných Češek jde o Vítězslavu Kaprálovou a Theodoru Němcovou, obě jména jsou podle mého názoru lidem známá dodnes. Samozřejmě v obou knihách se mnozí lidé opakovaně objevují v různých souvislostech. Obě knihy proto na sebe myšlenkově navazují, a v některých případech i samotným příběhem.

Když jsme si spolu naposledy povídaly, padlo jméno F. X. Šaldy a také jistá myšlenka, že všechny lidské osudy se svým způsobem prolínají…
Zrovna Šalda se prolíná všemi třemi mými historickými knížkami, v první ho potkáváme v kroužku kolem Růženy Svobodové, v druhé bojuje s redakcí Moderní revue a v Utajených životech slavných Češek se objevuje ve společnosti Simonetty Buonaccini už jako stárnoucí muž. Takže Šalda se mi vine těmi příběhy jako tenká niť a vedle něj vlastně i Božena Němcová a již zmíněná sestra K. Světlé Sofie Podlipská.
Ti lidé totiž žili do určité míry pospolu, potkávali se, debatovali, přátelili se, jednotlivé osudy proto nejde od sebe oddělit. Bohužel ze školy si většinou odneseme dojem, že každý si žil sám za sebe, a přitom to tak bylo málokdy.

Jak náročná je příprava k napsání takové knihy? Předpokládám, že musíš projít spoustu archivů, nastudovat spoustu literatury, než se pustíš do samotného psaní.
Tuto otázku dostávám poměrně často na besedách a vždycky se mi těžko hledá odpověď. Ono je v podstatě nesdělitelné, co já si přitom všechno prožiju a užiju. Třeba v případě Utajených životů slavných Češek jsem dost zápasila s literaturou. Ač mám knihovny velmi ráda, a dokonce jsem kmotrou turnovské knihovny, tak v té naší místní jsem měla velké problémy získat a objednat si potřebné knížky. V důsledku se mi pak pracovalo mnohem obtížněji, protože jsem mnoho času a energie vyplýtvala jen na získání potřebných materiálů. Naštěstí mě zachránily jiné knihovny a také antikvariáty. Při psaní mohu opravdu narazit na jakýkoliv problém, nejvíc mě rozzlobí, když zjistím, že určitý dopis, o němž se třeba někdo zmíní ve svých pamětech, se pro archiv nedochoval, protože byl zničen dřív, než tam byl uložen.

Utajené životy slavných Češek jsou již tvou pátou knihou. Ty nejen píšeš, ale také přednášíš. Mají tyto přednášky nějakou přímou návaznost na tvé knihy?
Každá beseda nebo přednáška se opírá o nějakou mou konkrétní knihu, jedno od druhého bych neoddělovala, alespoň já to tak cítím. Samozřejmě že při těchto akcích říkám i věci, které se třeba do knihy nevešly, nebo různé zajímavosti, které se tématu týkají. Je to vždycky určitá nástavba a pro mě setkání se čtenáři. Bez tohoto přímého kontaktu si svůj život neumím představit, zpestřuje mi psaní, které je hodně osamělou činností.

Jak si mohou knihovny, případně školy u tebe přednášku objednat a kde naleznou jejich nabídku?
Nabídku aktuálních besed a přednášek najdou případní zájemci na mém webu: martinabittnerova.cz, kde mám také uvedený e-mail, na který mohou svůj požadavek či přání poslat.


Je nějaká osobnost, o které přednášíš nejraději?
Mám ráda svým způsobem všechny osobnosti, o nichž jsem psala. Na druhou stranu mám své tajné favority, ovšem ti rozhodně tematicky nepatří mezi ty, kteří jsou nejvíce vyhledávaní a objednávaní. Ale tak už to prostě je, že čtenáře nejvíc zajímá třeba B. Němcová nebo K. H. Mácha apod.

Jsi známá především jako autorka historických knih. V minulém roce ti ale překvapivě vyšel sci-fi román pro dospívající. Sama se tedy nabízí otázka: Kdo je náročnější čtenář – dítě, nebo dospělý?
Myslím si, že nedospělý čtenář v sobě nese ještě rys takové té ryzí upřímnosti, neřeší, jestli má být taktní, nebo diplomatický. Je ve svých soudech často nesmiřitelný a přímý. Tudíž když se pak od těchto čtenářů dozvím, že knihu V průšvihu neodložili do té chvíle, než se dostali k samému konci, a dožadují se pokračování, znamená to pro mě, že je příběh vtáhl do sebe a nechali se unést na jeho vlnách. Nicméně odhadnout náročnost čtenářů si netroufám, všemožné statistiky ale ukazují, že právě náročnost prý obecně klesá. Jak se ale dobrat pravdy, na to recept nemám.

K tomuto sci-fi románu chystáš také ve spolupráci se svým domovským nakladatelstvím literární soutěž. O co se jedná?
Na myšlenku soutěže mě přivedli samotní posluchači na besedách právě ke knize V průšvihu, protože se mě často ptají, jak Cerkové vypadají, a ti, kteří knihu četli, většinou vyzvídají, jaké bude pokračování. Věnovala jsem se teď několik let volnočasové pedagogice a i díky ní se mi potvrdilo, že dnešní, technikou ovládané děti také malují nebo píší a mají hodně fantazie. Proto jsem si řekla, že by bylo zajímavé nabídnout jim, ať zkusí nakreslit ilustrace k mé knize nebo napsat vlastní pokračování. S tímto nápadem jsem oslovila svého nakladatele a ten bez váhání souhlasil, že na podzim spustíme soutěž „Vítejte v Cerkově“, kterou pořádáme na skutečnou podporu čtenářství, nejde tedy o žádný formální projekt. Do soutěže se mohou zapojit jak jednotlivci, tak kolektivy, oslovili jsme ke spolupráci knihovny a už devět z nich, z různých koutů naší země, se ozvalo, že se rády zapojí.

Máš za sebou dvoje „Utajené životy“, nejde se nezeptat, budou třetí?
Na to je velmi lakonická odpověď. Záleží pouze a jen na zájmu čtenářů.