Táborské slavnosti plné středověkých radovánek se již podevatenácté na víkend usídlily v centru Tábora. Páteční (10.9.) program zahájila Ústřední hudba Armády ČR. Následoval tradiční ohňový průvod městem, ohňostroj, laserová show a Hradišťan s táborským Swing bandem.
Ohňový průvod je klasikou. Podobně jako ohňostroj, který svou pompézností návštěvníky Žižkova náměstí a okolí nadchl. O to slabší byla avizovaná laserová show. Máchání světýlky nad hlavami diváků a "řezání" do budovy pošty, bylo poněkud laciné. Při tom, v rámci projekce, která návštěvníky slavností měla provést 590 lety života Tábora, jakási ženština z balkónu muzea něco říkala plnému náměstí. Co to bylo, jsem se nedozvěděl, nebylo jí příliš rozumět. Celé oficiální zahájení uzavírala reklama na vznikající klub Kotnov. Trochu silné sousto na středověkou městskou oslavu, kterou už od 19. století do současnosti zdobila myšlenka setkávání se - ne masivní, skryté reklamy.
Co se musí nechat, je profesionalita v organizaci. Za devatenáct let se může zdát, že je to samozřejmost. Ale kdo si zkusil něco pořádat, ví, že to není lehké nikdy a vždy se objevují nové "bariéry". Páteční večer až na výjimky, jakou byl výpadek elektrického proudu na Tržním náměstí, proběhlo vše, jak mělo. Aspoň pro diváky. Třešínkou na dortu pak bylo vyklidňovací vystoupení Hradišťanu a naprosto epesní koncert Swing bandu Tábor, který ten večer hrál jako jeden muž. Energicky, hravě a profesionálně.
Lidé tančili jak o život a při děkovačkách si mohli hlasivky strhat. Nutno poznamenat, pro mě to byl předčasný vrchol Táborských slavnosti. Už jen proto, že je to domácí orchestr, který předvedl, že tu nutně nemusíme mít "věci z dovozu".