Táborští Acoustic Impact jsou minulostí

Skupina Acoustic Impact mísící jazz a flamenco ve čtvrtek 17. prosince odehrála poslední koncert. Ve všech sestavách, v nichž se děvět let pohybovala po české hudební scéně, se s diváky rozloučila v táborském klubu Milenium. Přichází místo nich však nová formace Trim 4. Acoustici tak mění název i styl. Více řekl jediný potomek "Akustiků", kytarista Jiří Blafka.

Acoustic Impact ohlásili poslední koncert, ale vraťme se ve stručnosti na začátek...
Psal se rok 2001, kdy jsem se vrátil ze Španělska ze studia flamencové kytary, a měl jsem potřebu založit kapelu ve stylu tria kytaristů Paco de Lucia, Al Di Meola a John McLaughlin. Někdo mi tehdy prozradil, že v táborském divadle se skrývá dobrý hráč na kytaru David Juráň. Spojil jsem se s ním, začali jsme zkoušet a za půl roku vystoupili na Žižkově náměstí v Táboře. Zanedlouho přibyl Martin Máca na perkuse a následně pianista Karel Juráň, kterého po chvíli vystřídal Josef Čechtický. V této sestavě jsme pak hráli asi pět let a nahráli CD For John.

Proč jste tehdy přibrali do kapely piano?
Karel měl rodinné problémy a chtěli jsme mu pomoci tím, že si s námi zahraje a vycestuje s námi na pár dní na Moravu. Kvůli relaxaci. Bylo to dobré. Piano bylo dalším harmonickým nástrojem, muziku zaplnilo a částečně nahradilo basu.

Zmínil jsi tři vynikající kytaristy, kteří "mají na svědomí" vznik Acoustic Impact. Laughlinovi jste věnovali i desku. Skvělých kytaristů je ale na světě mnoho, čím tě uchvátil zrovna on?
Šel jsem po takových vlnách. Nejdřív to byl Lucia, pak Meola, nakonec Laughlin a dnes už téměř neposlouchám ani jednoho. Tehdy mě uchvátila energie muziky a rychlost hry, což už nepovažuju za zcela důležité. Jako mladý kluk jsem ale na to měl nárok. Dnes poslouchám opak - Pata Methenyho, Jima Hola a hráče vážné hudby. Se mnou se právě vyvíjela i kapela, protože jsem jediný, kdo je původním členem. Skupina dnes hraje zcela něco jiného a přístup můj i ostatních hráčů je také jiný. Začátky Acousticu nebyly špatné, člověk hrál tak, jak nejlépe uměl, ale už je beru trošku s úsměvem. Myšlení i schopnosti se vyvíjí a už po měsíci by člověk udělal vše jinak. I když McLaughlina pro univerzálnost uznávám stále.

Acoustic Impact je devítiletá etapa, která skončila posledním koncertem. Hrát však nepřestáváš.
Kapela končí. Já osobně jsem si chtěl s kluky naposledy zahrát a jak jsme zkoušeli na vystoupení, tak je pro mě etapa s Acoustici skutečně tečka. Akustickou hudbu asi hrát ještě budu, ale ne pseudoflamenco - směsici, pokus toho, co hrálo zmíněné trio kytaristů. Na koncertě šlo o to, abychom se v té nejslavnější sestavě představili a aby byl vidět posun, kam se formace za těch devět let dostala. Nyní bude nový projekt, pod jiným názvem, s lidmi z posledního složení Acousticů. Ty zůstanou kapelou, která hrála jakoby flamenco a tím i skončí. V ukončení činnosti šlo ale také o fanoušky. Staří říkali, proč hraješ nyní tohle, noví se ptali, proč hraješ nějaký jazzrock pod nevhodným názvem Acoustic.

Představ tedy novou kapelu...
Jak jsem říkal, je to poslední složení Acousticu. Já na kytaru, Jára Bárta piáno, Tomáš Hájek na bicí, Robert Šmíd trumpeta a Tomáš Kotrba na baskytaru. Problém je, že Tomáš koncertuje ještě s F.O.B. a je tedy vytížený. Dohodli jsme se, že skončí a uchýlili jsme se k alternativě, kdy Jára Bárta hraje basovou linku na klávesy. Je to zajímavé, jde mu to a zní to dobře. Až nastane doba, kdy se nějaký basák objeví, samozřejmě ho uvítáme. V kvartetu nám to ale zatím vyhovuje. Příchodem Járy se každopádně zvedla hudební úroveň kapely a skladatelsky se podílíme všichni. Není to jen na jednom člověku, to je dobře.

Když se v kapele potkají vůdčí osobnosti Jára Bárta a Jiří Blafka, jak se frontmanství ve skupině slučuje?
Jsou ho dva druhy. První je o svolávání lidí na zkoušky, sjednávání koncertů, starost o web a tak dále. To jsem si vzal pod křídla já. Jára dbá o hudební chod kapely. Je z nás bezesporu tím nejlepším a já k němu přistupuji s pokorou. Učím se a od jeho příchodu jsem se hodně posunul. Přinesl třeba na zkoušky noty, to nikdy nebylo. Teď teprve kapela začala fungovat profesionálně, zlozvyky odpadají a nastoluje se pořádek a disciplína.

Nebojíš se třeba toho, že až Járu "vyčerpáš", vznikne problém?
Myslím, že se vyčerpat nedá. Může se ale stát, že se jemu vyčerpá ten projekt. Pak zřejmě odejde...

Prozraď ještě něco z nové kapely. Kam budete hudebně směřovat?
Hudba by se měla zjednodušit, být melodičtější, posluchačům bližší a groove by taky neměl chybět. Postavená by měla být na fůzi jazzu, rocku a latiny s tím, že občas bychom zabrousili do nějakého electro experimentalu. Nic však přehnaného.

Nějaké koncerty už jste v nové sestavě odehráli. S jakým ohlasem jste se doposud setkali?
Bylo jich asi osm a ohlas dobrý. Potřebovali bychom udělat reklamu pod novým názvem. Odehráli jsme ale i koncerty, kde bylo plno. Je fajn hrát ve čtyřech lidech, víc si vypomůžeme. Teď se musíme dokonaleji sehrát.

Jaké máte ambice?
Budeme se snažit hrát kolem 40 koncertů ročně, hrát stále pro zábavu. Nikam to nebudu zcela tlačit a uvidí se. Když přijde manager, tak dobrý, ale jinak... Chtěli bychom si zahrát ale v zahraničí. Chceme objet i nějaké festivaly, hrát a zdokonalovat se. Zejména pak být v pohodě a vybrousit nějaký styl, pod nímž bude kapela známá.

Poslední otázka. Řekni nějaké přání, předsevzetí do nového roku. Zkus ho shrnout do jedné věty.
Tak to bude věta s hodně čárkami. Podstatné je ale asi to, aby kapela měla potřebu fungovat. Potřebu se scházet na zkouškách, potřebu dělat hudbu. Rozhodně si to nenechat znechutit nepřítomností publika na koncertech. Následuje tedy přání, aby lidi chodili na koncerty. Hodně kapel skončí na tom, že se nedokáže domluvit, nebo se nechá odradit kritikou. Snad se toto nestane. Přeji si, abychom to spolu vydrželi co nejdéle, dělali jsme dobrou muziku a chodili na ni lidi.