Účastníci burz s vinylovými deskami dostali mnohdy přes hubu

Nikdo si nepamatuje úplně přesně, kdy začaly ilegální burzy vinylových desek za komunismu, ale ví se, že to bylo někdy na přelomu 60. a 70. let. Tehdy si máničky „u koně“ poprvé směnily desky, které si přinesly jen tak pro ukázání ostatním.

Na stránkách www.muzeum-hudby.cz najdete vzpomínky několika pamětníků na ilegální burzy s vinylovými deskami za komunismu. Vzpomínky na to, jak se na nich desky měnily, půjčovaly, prodávaly a nakupovaly. Vzpomínky na zátahy tehdejší policie, jež byla tehdejší burzy, například se známkami, s to tolerovat, ale morálně závadný „rock and roll“, který desky tuzemským posluchačům zprostředkovávaly, se pro ni stal pověstným rudým hadrem pro býka.

Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že kolem těchto burz brzy také vznikla komunita lidí, kterou spojoval nejen zájem o hudbu, ale i podobné názory. Na vaší mysl bude mít totiž zřejmě úplně jiný účinek to, zda z desek posloucháte třeba takového Jimiho Hendrixe, anebo z rádia normalizační pop v podání Karla Gotta.

Zásahy policie

To si docela dost dobře svým pokřiveným způsobem uvědomovala i tehdejší moc. Bývalo tedy zvykem, že jakmile se někde taková burza usadila na delší dobu – konala se každou neděli –, netrvalo dlouho a policie takovou burzu rozprášila. Účastníky burz rozháněla, kontrolovala jim doklady, někdy je předváděla na policejní stanice. To proto – vysvětlím mladším ročníkům –, že si na ulici vyměňovali a na ulici také nakupovali a prodávali desky se svými oblíbenými hudební idoly.

„Jednou jsem měl docela dost velkou zásilku. Nové Pink Floydy a Jethro Tull. Nová alba. Ale také jsem věděl, že se blíží volby, takže policajti udělají s největší pravděpodobností razii na burze, protože oni je dělali nejvíce vždy, když se blížil nějaký ten jejich svátek. Je vždycky dovedlo nejvíc rozdráždit, když něco neměli pod kontrolou. A když se blížily volby, tak mám za to, že byli vždycky vůbec nejrozdrážděnější. Burza byla jen na Petříně. Jenže, jak byly ty volby, tak bylo docela pravděpodobné, že tam policajti vlítnou. A taky že jo. Lidi dostali přes držku, a policajti dokonce vytahovali máničky z tramvají a brali jim desky. Pak jim je vraceli různě pomíchané…,“ vzpomíná například jeden z pravidelných návštěvníků těchto burz Karel Schuss.

Šlo to i bez Facebooku

Burzy se tedy musely neustále stěhovat, pořádaly se na Vinohradech, Letné nebo i v Motole. Zajímavé je, že jejich tradice se udržela až do roku 1989 a někdy se na ní „otočilo“ i tisíc lidí. Bez zajímavosti není ani to, jak tyto burzy byly organizovány. Nestála za nimi žádná firma ani socialistický spolek. Naopak další místo konání burzy se vždy určilo na samotném konci „burzovní seance“ a tato informace se mezi lidmi šířila osobně nebo telefonicky dále. A fungovalo to dokonce i bez Facebooku. A to například i v Ostravě, kde se ilegální burzy s vinyly taktéž pořádaly.

Minulý článek Dana Táchy: www.kulturne.com/clanek/velky-comeback-vinylu-aneb-o-gramofonovych-deskach-jako-investici