V Želči můžete zhlédnout utajované fotografie z natáčení filmu Přednosta stanice
Pátek, 02.05.2014 / článek
Unikátní pohled do zákulisí filmu Přednosta stanice si přichystala Obrazárna Špejchar v Želči u Tábora. Od května budou moci návštěvníci bývalé sýpky poprvé nahlédnout pod pokličku vzniku filmové komedie, v níž exceloval Král komiků Vlasta Burian. Výstava dosud utajovaného foto seriálu začíná 2. května. Podle pořadatelů dá expozice důvod k zamyšlení nad českým účtováním s kolaboranty v roce 1945.
Desítky fotografií neznámého, nedohledaného, autora zapisují vznik díla někdy jakoby zblízka, jindy se nabízí zdání, že protagonisté ani netušili, že je odněkud zvěčnil objektiv fotoaparátu. Fotograf zachytil i přítomné Němce při natáčení a prezidenta Emila Háchu (1872-1945), což tehdejší poctu pro filmový štáb proměnilo po roce 1945 ve značný odsudek.
V. Burian, Z. Kabátová a J. Marvan. Uprostřed v baretu režisér Jan Sviták. Tentokrát všechny pobavil J.Marvan
„Rodina známého českého herce byla nucena nedávno sérii 70 fotografií, které opatrovaly tři generace, prodat. Měl jsem štěstí, že člověk, který je získal mně zavolal a nabídl mi tuto unikátní sbírečku. Chci, aby poprvé byla na veřejnosti uvedena v mých rodných jižních Čechách a právě Obrazárně Špejchar Želeč,“ vysvětluje, jak k fotografiím přišel, kurátor výstavy a dramaturg galerie Pavel Šmidrkal.
O výstavu fotografií podle něj už projevila i další města jako například Olomouc, Jeseník a Kroměříž. V Želči skončí po necelém měsíci, tedy 30. května. „Poté bude k vidění v jiných městech. Už se to hodně rozkřiklo a ohlas je veliký. Fotografie, opatřené popiskami budou vydány v katalogu,“ doplňuje Pavel Šmidrkal.
Skupina významných osob přihlíží pobaveně natáčení. Zcela vlevo prezident Emil Hácha, čtvrtý v první řadě sedící Jan Sviták
Kolaborant? Zmařená kariéra
Padesát unikátních snímků přibližujících živě atmosféru natáčení nestárnoucího filmu s komikem, mimem, zpěvákem, spisovatelem, vášnivým sportovcem a ředitelem divadla Komedie (dříve Divadla Vlasty Buriana) Vlastou Burianem unikalo sedmdesát let zvědavým očím. Sám herec nosil nálepku kolaboranta s německým gestapem. Po válce byl za to potrestán žalářem, prací v dolech a zákazem činnosti, což tehdejší hvězdě stříbrného filmového plátna přineslo velká trápení. Udělený trest byl nemilosrdný a s přihlédnutím ke všem okolnostem i nepřiměřený, protože zmarněné šance vystupovat nakonec usmýkaly jeho talent k průměrnosti.
„Překvapilo mě, jak se na řadě fotografií při práci baví celý štáb, jak se i o pauzách lidé shlukují kolem Buriana, který je prokazatelně bavil. Samotnému natáčení jednotlivých scén totiž přihlížel většinou zástup dalších lidí a všichni se řehtali,“ přibližuje Pavel Šmidrkal a mluví o senzačním nálezu.
Fotografie dle něj vyzařují přirozenou pohodu a dobrou náladu „na place“. Mnohonásobně je na obrázcích zachycen režisér Jan Sviták, pokaždé s naraženým baretem, jak cosi radí hereckým veličinám. Vlasta Burian je zaznamenán téměř pokaždé mluvný a většinou rozesmátý a jeho žerty roztahují koutky úst i technikům. Na fotografiích poměrně zaniká nevýrazně čnící Antonín Zacpal (1908-1994) v roli přednosty Jelena, zatímco Zita Kabátová (1913-2012), jeho manželka, prodává svoji tvář krasavice protkanou hebkým úsměvem, kterým přiznává zvláštní obdiv k Burianovi i v pauzách při natáčení.
Režisér Jan Sviták (v typickém baretu) vydává pokyny T. Pištěkovi (majitel restaurace) a nezkrotnému V. Burianovi (Ťopka)
Jaroslav Marvan, se jako nerudný generální inspektor Kokrhel zpoza boku většinou podmračoval a kabonil. Burianovo vévodění ho zastiňovalo i na obrázcích, téměř chybí přímý záběr Marvanovi tváře. Snímky podávají svědectví také o práci kameramana, osvětlovače, zvukařů i maskéra a prozrazují, jak zaměstnanci železnice sem tam vylepšovali vzhled vlaku, ve kterém černý pasažér cestoval.
Film Přednosta stanice, který měl premiéru 12. dubna 1941, bavil lidi za světové války a s oblibou se setkává dodnes. Na serveru filmové databáze má snímek hodnocení vynikajících 87,1 procent.
KDO BYL KDO?
Jan Sviták (1898 -1945), režisér nestárnoucí filmové taškařice Přednosta stanice (1941) s Vlastou Burianem (1891-1962) v hlavní roli, skončil tragicky s ostudným cejchem kolaboranta na hrudi. Dne 11.května 1945 byl propuštěn z policejní stanice jen ve spodním prádle na ulici, kde ho nikoliv náhodou čekal rozvášněný dav, který mu nekroceným hladem po krvi přivodil zákeřnou smrt. Rozsudek vynesl soudce lynč a vykonal ho veřejně sovětský voják dávkou ze samopalu. Nikdy se neprokázalo, že by Jan Sviták udával. Rozhodně ne Karla Hašlera (1879-1941), jak se mu zazlívalo. Naopak bylo známo, že lidé z branže se na něj během války obraceli s prosbou o pomoc, pokud je začal dusit smrtící pach gestapa anebo je trápil nedostatek financí. Sviták se jako vedoucí filmového klubu stýkal s nacisty a leccos nelichotivého na leckoho známého ulovil. Proto bylo v zájmu ohrožených, aby skonal co nejrychleji.
Čeněk Šlégl (1899-1970), který hrál ve filmu postavu statkáře, si po válce odpykal. půlroční trest v Jáchymovských dolech a pak roznášel v putnách uhlí po Praze. Přivydělával si malováním obrázků, které nahodile prodával, ale se už nikdy k herectví nevrátil. Hněv proti své osobě vyvolal tím, že přijal za války německé občanství a že se obsahem svých článků ve Vlajce dvořil agresorům.
Jaroslav Marvan (1901-1974) na rozdíl od Buriana přežil bez újmy své angažmá ve filmech a v divadle za protektorátu a po celý život sbíral ceny až k titulu národního umělce (1971). Obdivuhodně se dokázal vyhnout chapadlům stínů, kroužících kolem něho.Někteří lidé mu ale vyčítali, že se nezastal Buriana, když ten byl osočen jako kolaborant, ale mohlo to být způsobeno i jistou mírou léty zažírané žárlivosti na slávu krále komiků.
Desítky fotografií neznámého, nedohledaného, autora zapisují vznik díla někdy jakoby zblízka, jindy se nabízí zdání, že protagonisté ani netušili, že je odněkud zvěčnil objektiv fotoaparátu. Fotograf zachytil i přítomné Němce při natáčení a prezidenta Emila Háchu (1872-1945), což tehdejší poctu pro filmový štáb proměnilo po roce 1945 ve značný odsudek.
V. Burian, Z. Kabátová a J. Marvan. Uprostřed v baretu režisér Jan Sviták. Tentokrát všechny pobavil J.Marvan
„Rodina známého českého herce byla nucena nedávno sérii 70 fotografií, které opatrovaly tři generace, prodat. Měl jsem štěstí, že člověk, který je získal mně zavolal a nabídl mi tuto unikátní sbírečku. Chci, aby poprvé byla na veřejnosti uvedena v mých rodných jižních Čechách a právě Obrazárně Špejchar Želeč,“ vysvětluje, jak k fotografiím přišel, kurátor výstavy a dramaturg galerie Pavel Šmidrkal.
O výstavu fotografií podle něj už projevila i další města jako například Olomouc, Jeseník a Kroměříž. V Želči skončí po necelém měsíci, tedy 30. května. „Poté bude k vidění v jiných městech. Už se to hodně rozkřiklo a ohlas je veliký. Fotografie, opatřené popiskami budou vydány v katalogu,“ doplňuje Pavel Šmidrkal.
Skupina významných osob přihlíží pobaveně natáčení. Zcela vlevo prezident Emil Hácha, čtvrtý v první řadě sedící Jan Sviták
Kolaborant? Zmařená kariéra
Padesát unikátních snímků přibližujících živě atmosféru natáčení nestárnoucího filmu s komikem, mimem, zpěvákem, spisovatelem, vášnivým sportovcem a ředitelem divadla Komedie (dříve Divadla Vlasty Buriana) Vlastou Burianem unikalo sedmdesát let zvědavým očím. Sám herec nosil nálepku kolaboranta s německým gestapem. Po válce byl za to potrestán žalářem, prací v dolech a zákazem činnosti, což tehdejší hvězdě stříbrného filmového plátna přineslo velká trápení. Udělený trest byl nemilosrdný a s přihlédnutím ke všem okolnostem i nepřiměřený, protože zmarněné šance vystupovat nakonec usmýkaly jeho talent k průměrnosti.
„Překvapilo mě, jak se na řadě fotografií při práci baví celý štáb, jak se i o pauzách lidé shlukují kolem Buriana, který je prokazatelně bavil. Samotnému natáčení jednotlivých scén totiž přihlížel většinou zástup dalších lidí a všichni se řehtali,“ přibližuje Pavel Šmidrkal a mluví o senzačním nálezu.
Fotografie dle něj vyzařují přirozenou pohodu a dobrou náladu „na place“. Mnohonásobně je na obrázcích zachycen režisér Jan Sviták, pokaždé s naraženým baretem, jak cosi radí hereckým veličinám. Vlasta Burian je zaznamenán téměř pokaždé mluvný a většinou rozesmátý a jeho žerty roztahují koutky úst i technikům. Na fotografiích poměrně zaniká nevýrazně čnící Antonín Zacpal (1908-1994) v roli přednosty Jelena, zatímco Zita Kabátová (1913-2012), jeho manželka, prodává svoji tvář krasavice protkanou hebkým úsměvem, kterým přiznává zvláštní obdiv k Burianovi i v pauzách při natáčení.
Režisér Jan Sviták (v typickém baretu) vydává pokyny T. Pištěkovi (majitel restaurace) a nezkrotnému V. Burianovi (Ťopka)
Jaroslav Marvan, se jako nerudný generální inspektor Kokrhel zpoza boku většinou podmračoval a kabonil. Burianovo vévodění ho zastiňovalo i na obrázcích, téměř chybí přímý záběr Marvanovi tváře. Snímky podávají svědectví také o práci kameramana, osvětlovače, zvukařů i maskéra a prozrazují, jak zaměstnanci železnice sem tam vylepšovali vzhled vlaku, ve kterém černý pasažér cestoval.
Film Přednosta stanice, který měl premiéru 12. dubna 1941, bavil lidi za světové války a s oblibou se setkává dodnes. Na serveru filmové databáze má snímek hodnocení vynikajících 87,1 procent.
KDO BYL KDO?
Jan Sviták (1898 -1945), režisér nestárnoucí filmové taškařice Přednosta stanice (1941) s Vlastou Burianem (1891-1962) v hlavní roli, skončil tragicky s ostudným cejchem kolaboranta na hrudi. Dne 11.května 1945 byl propuštěn z policejní stanice jen ve spodním prádle na ulici, kde ho nikoliv náhodou čekal rozvášněný dav, který mu nekroceným hladem po krvi přivodil zákeřnou smrt. Rozsudek vynesl soudce lynč a vykonal ho veřejně sovětský voják dávkou ze samopalu. Nikdy se neprokázalo, že by Jan Sviták udával. Rozhodně ne Karla Hašlera (1879-1941), jak se mu zazlívalo. Naopak bylo známo, že lidé z branže se na něj během války obraceli s prosbou o pomoc, pokud je začal dusit smrtící pach gestapa anebo je trápil nedostatek financí. Sviták se jako vedoucí filmového klubu stýkal s nacisty a leccos nelichotivého na leckoho známého ulovil. Proto bylo v zájmu ohrožených, aby skonal co nejrychleji.
Čeněk Šlégl (1899-1970), který hrál ve filmu postavu statkáře, si po válce odpykal. půlroční trest v Jáchymovských dolech a pak roznášel v putnách uhlí po Praze. Přivydělával si malováním obrázků, které nahodile prodával, ale se už nikdy k herectví nevrátil. Hněv proti své osobě vyvolal tím, že přijal za války německé občanství a že se obsahem svých článků ve Vlajce dvořil agresorům.
Jaroslav Marvan (1901-1974) na rozdíl od Buriana přežil bez újmy své angažmá ve filmech a v divadle za protektorátu a po celý život sbíral ceny až k titulu národního umělce (1971). Obdivuhodně se dokázal vyhnout chapadlům stínů, kroužících kolem něho.Někteří lidé mu ale vyčítali, že se nezastal Buriana, když ten byl osočen jako kolaborant, ale mohlo to být způsobeno i jistou mírou léty zažírané žárlivosti na slávu krále komiků.
